Nejvyšší soud 23 Nd 341/2026 – Pověření a nařízení exekuce

Obvodnímu soudu pro Prahu 5 byla dne 27. 4. 2026 doručena žádost soudní exekutorky Mgr. Zuzany Grosamové o pověření a nařízení exekuce k vymožení pohledávky oprávněné vůči povinnému.

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 28. 5. 2026, č. j. 36 EXE 951/2026-18, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc se předkládá Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.

Obvodní soud pro Prahu 5 uvedl, že povinný neprochází systémem základních registrů. Dotazem na Ministerstvo vnitra České republiky, odbor azylové a migrační politiky, bylo zjištěno, že povinný byl hlášen pouze na krátkou dobu v hotelích, přičemž domovskou adresu uvedl XY. V současné době není v evidencích cizineckého informačního systému hlášen k pobytu.

Obvodní soud pro Prahu 5 proto s odkazem na § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, (dále jen „exekuční řád“) uzavřel, že podmínky místní příslušnosti nelze za dané situace zjistit a vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle § 45 odst. 1 exekučního řádu je věcně příslušným exekučním soudem okresní soud.

Podle § 45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek povinného (dlužníka) a uspokojit z něj oprávněného (věřitele). Není tak případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek.

Jelikož jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení ve smyslu § 6 o. s. ř., rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož byla žádost exekutorky podána a jenž již v dané věci činil určité úkony (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 28 Nd 227/2015, či ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 23 Nd 283/2018).

Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Obvodní soud pro Prahu 5 tím soudem, který věc projedná a rozhodne.