Nejvyšší soud 23 Nd 472/2026 – Pověření a nařízení exekuce

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v exekuční věci oprávněné CREDITFIELD, s.r.o., se sídlem v Praze 8, Karlín, Sokolovská 5/49, identifikační číslo osoby 28939395, zastoupené JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem v Praze 8, Karlín, Sokolovská 5/49, proti povinnému M. D., o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 40 EXE 1002/2026, o určení místní příslušnosti soudu, takto:

Věc vedenou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 40 EXE 1002/2026 projedná a rozhodne Okresní soud v Mladé Boleslavi.

Dne 24. 7. 2026 byla Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi doručena žádost soudního exekutora JUDr. Jana Parasky, Exekutorský úřad Most, o pověření a nařízení exekuce k vymožení pohledávky oprávněné.

Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 3. 8. 2026, č. j. 40 EXE 1002/2026-9, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc následně předložil ve smyslu § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, Nejvyššímu soudu k určení místní příslušnosti.

Okresní soud v Mladé Boleslavi své usnesení odůvodnil tím, že lustrací osoby povinného v Informačním systému základních registrů bylo zjištěno, že povinný je občanem XY republiky, který nemá na území České republiky místo pobytu podle druhu pobytu cizince, přičemž jeho poslední pobyt na území České republiky je evidován k datu 6. 4. 2020 na adrese XY. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu pak soud konstatoval, že případný exekučně postižitelný majetek povinného vyjde najevo až činností soudem pověřeného exekutora. Z výše uvedených důvodů soud uzavřel, že v projednávané věci nelze určit místně příslušný soud povinného, a věc proto předložil podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

S ohledem na ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu se při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, použijí ustanovení občanského soudního řádu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje.

Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Jelikož povinný nemá podle zjištění předkládajícího soudu na území České republiky místo trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu podle druhu pobytu cizince, byl by místně příslušným k projednání a rozhodnutí v této věci soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Skutečnost, zda povinný má na území České republiky majetek, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, případně vyjde najevo až činností soudem pověřeného exekutora v rámci provádění exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ostatně ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Jestliže tedy ve věci již probíhá řízení a procesní soud vysloví svou místní nepříslušnost a postupem podle § 105 odst. 2 o. s. ř. věc předloží Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, nemá Nejvyšší soud jinou možnost, než takový soud určit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Po přihlédnutí k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení proto Nejvyšší soud určil podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jako místně příslušný soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno a jenž již v dané věci činil určité úkony (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, ze dne 28. 1. 2022, sp. zn. 23 Nd 1/2022, ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 23 Nd 261/2025, ze dne 20. 1. 2026, sp. zn. 23 Nd 704/2025, a ze dne 22. 7. 2026, sp. zn. 23 Nd 340/2026), tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 9. 2026

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu