24 Cdo 1761/2021 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1761/2021 citace  Právní věta:Den, který se pokládá za den smrti člověka, který se stal nezvěstný tím, že opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje, avšak nebyl za nezvěstného prohlášen (§ 74 odst. 1 o.z.), může být určen zpětně ke dni, který bude předcházet konci ochranné sedmileté doby. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2023 Spisová značka:24 Cdo 1761/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.1761.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Prohlášení za mrtvého Dotčené předpisy:§ 74 o. z. § 56 předpisu č. 292/2013 Sb. § 72 o. z. § 71 odst. 1 o. z. § 71 odst. 2 o. z. § 76 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:30. 9. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:36 / 2024 Anotace:Soud prvního stupně prohlásil za mrtvého otce navrhovatelek a dnem, který se pokládá za datum jeho úmrtí, určil den 9. 9. 2019. Zjistil, že otec se pohřešuje od 7. 8. 2011, kdy odjel na motorce od své matky a jeho další pohyb již nebyl zjištěn. Dne 15. 8. 2011 byl motocykl nalezen na parkovišti. Ode dne pohřešování nebyl otec trestně stíhán ani kontrolován orgány PČR, ani nebylo zjištěno, že by opustil Českou republiku, a dosud nebylo prokázáno, že by se stal obětí trestného činu. Jelikož navrhovatelky mají právní zájem na prohlášení za mrtvého, neboť jsou jeho dcerami a rovněž uplynula zákonná lhůta sedmi let od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva o pohřešovaném, shledal soud prvního stupně za splněné podmínky pro prohlášení za mrtvého. Zákonná lhůta uplynula 31. 12. 2018, přičemž navrhovatelky navrhovaly, aby byl pohřešovaný prohlášen za mrtvého ke dni 8. 8. 2011. Soud prvního stupně ovšem určil den 9. 9. 2019, tj. den vyhlášení rozsudku. K odvolání navrhovatelek, které brojily proti stanovenému dni, odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že jako den, který se pokládá za den úmrtí, se určuje den 1. 1. 2019, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Podle odvolacího soudu je nutné při určení dne smrti pohřešovaného vycházet ze sedmileté ochranné doby, kdy počátkem této doby je poslední den roku, v němž se objevila poslední zpráva, z níž lze usuzovat, že je pohřešovaná osoba naživu. Doba v tomto případě začala běžet dne 31. 12. 2011 a uplynula 31. 12. 2018. K prohlášení za mrtvého tedy mohlo dojít nejdříve po uplynutí ochranné doby, tj. 1. 1. 2019. Dle názoru odvolacího soudu nelze určit za den, který se pokládá za den smrti, den předcházející uplynutí ochranné doby. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podaly navrhovatelky dovolání k Nejvyššímu soudu, který se na jeho podkladě zabýval řešením otázky, zda soud rozhodující po uplynutí ochranné doby o prohlášení nezvěstného člověka za mrtvého, může určit za den, který se pokládá za den smrti, den, jež předchází uplynutí ochranné doby. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1761/2021-268 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci pohřešovaného I. P., narozeného dne XY, naposledy trvale bytem v XY, naposledy fakticky bytem v XY, zastoupeného opatrovnicí D. S., narozenou dne XY, bytem v XY, adresa pro doručování XY, za účasti navrhovatelek L. P., narozené dne XY, bytem v XY, okres Prostějov, a I. P., narozené dne XY, bytem v XY, okres Prostějov, obou zastoupených JUDr. Danou Cetkovskou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Komenského č. 1586/23, o prohlášení za mrtvého, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 0 Nc 2002/2012, o dovolání navrhovatelek proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2021, č. j. 17 Co 309/2019-238, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2021, č. j. 17 Co 309/2019-238, se ve výroku I. v rozsahu, kterým byl změněn rozsudek soudu I. stupně v určení dne, který se pokládá za den smrti, a v rozsahu, kterým byl potvrzen výrok II. soudu prvního stupně o nákladech řízení, a ve výroku II. o nákladech odvolacího řízení, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 9. 2019, č. j. 0 Nc 2002/2012-196, ve výroku I. v rozsahu, kterým byl určen den, který se pokládá za den smrti, a ve výroku II. o nákladech řízení zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Prostějově k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 9. 9. 2019, č. j. 0 Nc 2002/2012-196, výrokem I. prohlásil za mrtvého I. P., narozeného dne XY v XY, a dnem, který se pokládá za datum úmrtí jmenovaného, určil den 9. 9. 2019. Výrokem II. rozhodl o nákladech řízení. Soud po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že podle policejního spisu se I. P. pohřešuje od 7. 8. 2011, kdy odjel od své matky na motorce do Slatinek údajně za účelem řešení dluhu, jeho další pohyb již nebyl zjištěn. Dne 15. 8. 2011 byl motocykl pohřešovaného nalezen odstavený na parkovišti v Brně – Vinohradech. Na motocyklu byly zajištěny biologické stopy, ze zkoumání nevyplývá, že by jej odstavil pohřešovaný. O jeho cestě do Brna vypovídá pouze poslední výskyt mobilu pohřešovaného. Pohřešovaný nebyl ode dne pohřešování kontrolován ani trestně stíhán orgány Policie ČR, nebylo zjištěno, že by opustil ČR, a dosud se neprokázalo, že by se stal obětí trestného činu. Pohřešovaný byl rozvedený, měl dvě děti, byl podnikatelem. Od doby pohřešování nepobíral sociální dávky, ani nebyl registrován na Úřadu práce, a ani z žádného jiného registru nevyplývá, že by byl v době pohřešování naživu. Jelikož navrhovatelky mají právní zájem na prohlášení za mrtvého, neboť jsou dcerami pohřešovaného, a uplynula stanovená lhůta sedmi let od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva o pohřešovaném, že byl ještě naživu, shledal soud za splněné podmínky pro prohlášení za mrtvého. Zákonná lhůta sedmi let uplynula 31. 12. 2018. Navrhovatelky navrhovaly, aby byl pohřešovaný prohlášen za mrtvého ke dni 8. 8. 2011. Soud určil den, který se pokládá za den jeho smrti 9. 9. 2019, tj. den vyhlášení rozsudku. K odvolání navrhovatelek, které v odvolání brojily proti stanovenému dni, který se pokládá za datum úmrtí a požadovaly stanovení dne 7. 8. 2011, Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 1. 2021, č. j. 17 Co 309/2019-238, rozsudek soudu I. stupně změnil jen tak, že dnem, který se pokládá za den úmrtí, se určuje den 1. 1. 2019, jinak rozsudek soudu I. stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Z důvodu významné souvislosti obou částí výroku se odvolací soud zabýval i navrhovatelkami nenapadenou částí výroku o prohlášení pohřešovaného za mrtvého. Odvolací soud doplnil dokazování a zjistil, že nenastaly žádné nové skutečnosti, z kterých by vyplývalo, že je pohřešovaný naživu. Navrhovatelky při jednání u odvolacího soudy vyslovily domněnku, že na internetu objevily článek o nalezení těla zavražděného muže, k jehož úmrtí mělo dojít před asi 15 lety, a že by se mohlo jednat o dotčeného pohřešovaného. Odvolací soud posléze ze zprávy Krajského ředitelství policie kraje Vysočina zjistil, že na základě porovnání DNA materiálu ani zubní karty se o dotčeného pohřešovaného nejedná. I po doplnění dokazování jsou splněny podmínky pro prohlášení pohřešovaného za mrtvého. Soudem I. stupně byl za den, který se pokládá za den smrti pohřešovaného určen den 9. 9. 2019, kdy byl vyhlášen rozsudek, k tomuto datu se však nevážou žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že se jedná o den, který by měl být určen jako den smrti. Podle odvolacího soudu je při stanovení dne smrti pohřešovaného zapotřebí vycházet ze 7leté ochranné doby. Počátkem této doby je poslední den roku, v němž se objevila poslední zpráva, z níž lze usuzovat, že je pohřešovaná osoba naživu. Doba počala běžet dnem 31. 12. 2011 a uplynula 31. 12. 2018. K prohlášení za mrtvého tak mohlo dojít nejdříve po uplynutí 7leté doby, tj. 1. 1. 2019. O prohlášení pohřešovaného za mrtvého sice probíhalo řízení již za předchozí právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., které bylo zastaveno, ačkoli pokud by nenabyla účinnosti nová právní úprava (zákon č. 89/2012 Sb.), byly by podmínky splněny. Dřívější zahájení řízení však nelze zohlednit. Nová právní úprava jednoznačně stanoví ochrannou 7letou dobu, tudíž nemůže být určen den, který se pokládá za den smrti, den předcházející dni 1. 1. 2019. Na tom nemohou ničeho změnit ani navrhovatelkami tvrzené obtíže spojené se 7letou dobou (závazky postihující pozůstalost, kdy lze podle nich očekávat např. požadavky na doplacení úhrad zdravotního pojištění za několik let zpětně, a že životní pojištění pohřešovaného po nehrazení pojistného bylo pojišťovnou vypovězeno a že odkupné nebylo vyplaceno, protože platbu nemohla převzít oprávněná o