24 Cdo 1778/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1778/2025 citace  Právní věta: I. Dovoluje-li povaha uplatněného majetkového nároku pokračovat v řízení, je procesním nástupcem zůstavitele zemřelého po 1. 1. 2014, ať vystupoval ve sporném řízení jako žalobce nebo žalovaný, osoba, která vykonává správu jeho pozůstalosti. Nebude-li ihned zřejmé, kdo spravuje pozůstalost, učiní soud v rámci sporného řízení dotaz na soudního komisaře a v řízení bude pokračovat na základě usnesení vydaného za použití § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. s osobou spravující pozůstalost, popř. sporné řízení přeruší do doby, než bude v pozůstalostním řízení najisto postaveno či rozhodnuto o tom, kdo spravuje pozůstalost (§ 156 a § 157 z. ř. s.). Soudní komisař je povinen – jakmile potřeba výkonu správy vyjde najevo a není-li zřejmé ani po jím učiněném šetření dotazem u dědiců, kdo v dané věci správu pozůstalosti vykonává – vydat bez větších prodlev usnesení o tom, kdo je povinen ke správě pozůstalosti (§ 156 z. ř. s.), nebo usnesení o jmenování správce pozůstalosti (§ 157 z. ř. s.). II. Při rozhodování o procesním nástupnictví ve vztahu k osobě spravující pozůstalost se soud ve sporném řízení nezabývá mírou odpovědnosti správce ani budoucích dědiců za dluhy zůstavitele (§ 1703 o. z.). III. Je-li v průběhu sporného řízení pravomocně rozhodnuto o dědickém právu po zůstaviteli (§ 184 a § 185 z. ř. s.), pokračuje soud na základě usnesení podle § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. na místě osoby spravující pozůstalost, popř. na místě zůstavitele, s dědici, kteří převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Má-li být takto pokračováno s dědici na místě původního žalovaného, soud ve sporném řízení musí přihlížet i k tomu, zda dědic ke dni rozhodování o nástupnictví odpovídá za závazky zůstavitele neomezeně (§ 1704 o. z.), nebo zda dědici (některému z nich) svědčí ze zákona (§ 1685 o. z.) nebo na základě učiněného prohlášení (§ 1675 o. z.) výhrada soupisu (§ 1688 o. z.) a s tím omezená odpovědnost za dluhy zůstavitele (§ 1706 o. z.), popř. zda této výhody nepozbyl [§ 1688 odst. 1 písm. a) a odst. 2 věta prvá o. z.]. Bylo-li dědiců více, pak též přihlédne k jejich odpovědnosti za dluhy zůstavitele z hledisek uvedených v § 1699, § 1704, § 1706, § 1707 a § 1713 o. z. v rozsahu, v němž dědic či dědicové za dluhy zůstavitele neodpovídají, řízení (zčásti) zastaví. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 9. 2025 Spisová značka:24 Cdo 1778/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.1778.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pozůstalost (o. z.) Procesní nástupnictví Přerušení řízení Dotčené předpisy:§ 107 odst. 1 o. s. ř. § 107 odst. 2 o. s. ř. § 156 z.ř.s. § 157 z.ř.s. § 1703 o. z. § 1405 o. z. § 1677 odst. 1 o. z. § 149 z.ř.s. § 150 z.ř.s. § 151 z.ř.s. § 152 z.ř.s. § 158 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:8. 10. 2025 Publikováno ve sbírce pod číslem:40 / 2026 Anotace:Žalobkyně a) a žalobkyně b) [dcera žalobkyně a)] se žalobou domáhaly náhrady nemajetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč pro každou z nich po zdravotnickém zařízení (žalované), jehož lékař měl v roce 2021 pochybit při péči o žalobkyni a) a způsobit jí mimořádné psychické utrpení. V průběhu řízení žalobkyně a) zemřela. Soud prvního stupně řízení přerušil do pravomocného skončení pozůstalostního řízení po zemřelé žalobkyni a). Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že nárok na náhradu nemajetkové újmy se po smrti žalobkyně a) stal součástí její pozůstalosti (§ 1475 odst. 2 o. z.) a do skončení pozůstalostního řízení nelze najisto postavit, kdo je právním nástupcem zemřelé žalobkyně a); rovněž vysvětlil, proč nemá smysl v řízení pokračovat toliko s žalobkyní b) jako tzv. sekundární obětí. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Přisvědčil závěru, že uplatněný nárok žalobkyně a) se stal součástí pozůstalosti a do skončení pozůstalostního řízení není postaveno najisto, kdo je skutečným dědicem a na koho pohledávka přešla. Za nedostačující považoval odvolací soud samotné tvrzení žalobkyně b), že je jedinou dědičkou, neboť tato tvrzení nebyla ničím doložena a šetření u notářky dosud neproběhlo. Uzavřel, že rozhodnutí o přerušení řízení nebude na újmu ani celkové délce řízení, neboť nehrozí nebezpečí z prodlení a nelze předpokládat nepřiměřenou délku pozůstalostního řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně b) dovolání a Nejvyššímu soudu byla předložena k řešení otázka, jak mají soudy v občanském soudní řízení ve smyslu § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. postupovat, došlo-li ve vztahu k nároku, který smrtí věřitele obecně nezaniká, v průběhu řízení ke smrti žalobce (některého ze žalobců), zejména kdy a za jakých podmínek je možno takové řízení přerušit a kdy naopak v něm lze pokračovat. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1778/2025-95 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně a) A. K., zemřelé XY, a b) B. P., zastoupené Mgr. Dagmarou Nikolovou, advokátkou, se sídlem v Třinci, Kopernikova 863/0, proti žalované XY, identifikační číslo osoby XY, se sídlem v XY, zastoupené Mgr. Petrem Burečkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jurečkova 643/20, která je v řízení podporována XY, jako vedlejším účastníkem, identifikační číslo osoby XY, se sídlem v XY, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 13 C 197/2024, o dovolání žalobkyně b) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2025, č. j. 71 Co 12/2025-57, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2025, č. j. 71 Co 12/2025-57, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 11. 2024, č. j. 13 C 197/2024-43, opravené usnesením téhož soudu ze dne 12. 12. 2024, č. j. 13 C 197/2024-47, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně a) a žalobkyně b) se podanou žalobou domáhaly toho, aby žalovaná zaplatila „ve prospěch Okresního soudu ve Frýdku-Místku“ žalobkyni a) částku 5 000 000 Kč jako bolestné a částku 5 000 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mimořádnými psychickými útrapami; žalobkyně b) která je dcerou žalobkyně a) požadovala, coby tzv. sekundární oběť, náhradu nemajetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč. Žalobkyně podrobněji popsaly, že dne 14. 12. 2021 ošetřující lékař – pracovník žalované neposkytl v souvislosti s operabilním nádorem zjištěným u žalobkyně a) lege artis této pacientce adekvátní péči a oznámil jí za přítomnosti žalobkyně b), že zemře; posléze jí však byla odpovídající péče poskytnuta v jiném zdravotnickém zařízení, kde jí byla provedena hysteroskopie s následným propouštěním do domácí péče, ústící v další návaznou operaci vedoucí (tehdy) k déletrvající remisi zdravotního stavu žalobkyně a). V průběhu řízení o podané žalobě žalobkyně a) dne 21. 10. 2024 zemřela. 2. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně”) usnesením ze dne 14. 11. 2024, č. j. 13 C 197/2024-43, ve znění později provedené opravy, rozhodl, že se řízení přerušuje do pravomocného skončení pozůstalostního řízení po žalobkyni a) A. K., vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 47 D 1095/2024. K odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, že z důvodu úmrtí žalované a) [správně ovšem žalobkyně a) – poznámka Nejvyššího soudu] nelze v řízení ihned pokračovat a je nutno vyčkat výsledku pozůstalostního řízení, v němž bude vyřešena otázka právního nástupnictví po žalované a). Platí totiž, že pokud poškozený za svého života uplatní nárok na náhradu nemajetkové újmy na přirozených právech u soudu, stává se po jeho smrti tento nárok součástí pozůstalosti (§ 1475 odst. 2 o. z.). Soud prvního stupně proto s odvoláním na § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení přerušil, přičemž o tom, jestli bude v řízení o nároku žalobkyně a) pokračováno a případně s kým, rozhodne samostatným usnesením po pravomocném skončení pozůstalostního řízení. Rovněž vysvětlil, z jakého důvodu nemá smysl v řízení pokračovat toliko ve vztahu k žalobkyni b), coby tzv. sekundární oběti. 3. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) na základě podaného odvolání žalobkyně b) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Přisvědčil především jeho úvaze, že nárok žalobkyně a) „na nemajetkovou újmu“ (přesněji na její náhradu – poznámka Nejvyššího soudu) byl uplatněn u soudu ještě za jejího života a stal se tak součástí pozůstalosti. Z tvrzení samotné žalobkyně b) vyplynulo, že dosud neproběhlo šetření u notářky a nebyl tak ani zjištěn skutečný okruh dědiců. Za této situace nelze podle náhledu odvolacího sou