§ 158 zákon o zvláštních řízeních soudních – Správce pozůstalosti
Zákon o zvláštních řízeních soudních · 292/2013 Sb. · účinné od 1. 1. 2018 · Procesní právo
Stručně: Paragraf 158 zákona o zvláštních řízeních soudních stanoví podmínky pro jmenování správce pozůstalosti soudem, vymezuje rozsah jeho působnosti a určuje okamžik, kdy se správce ujímá své funkce. Správcem pozůstalosti může být jmenován pouze ten, kdo s tím souhlasí. (§ 158 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních, znění účinné od 1. 1. 2018)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Správce pozůstalosti
- Týká se: soud, dědic, zůstavitel
- Judikatura: na § 158 odkazuje 6 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2028 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 292/2013 Sb.
(1) Správcem pozůstalosti může být soudem jmenován jen ten, kdo s tím souhlasí. Má-li pozůstalost připadnout státu proto, že nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti, a hledí-li se na stát, jako by byl zákonný dědic, může být jmenován správcem pozůstalosti též stát.
(2) V usnesení o jmenování správce pozůstalosti soud vždy vymezí rozsah spravovaného majetku zůstavitele nebo uvede účel, pro který byl správce pozůstalosti jmenován.
(3) Správce pozůstalosti je povinen ujmout se výkonu své funkce dnem následujícím po dni doručení usnesení, není-li v něm uveden den pozdější.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Správcem pozůstalosti může být jmenován pouze ten, kdo s tím souhlasí.
- Pokud má pozůstalost připadnout státu, může být správcem jmenován i stát.
- Soud v usnesení o jmenování správce vždy přesně vymezí, jaký majetek má spravovat, nebo uvede, proč byl správce jmenován.
- Správce se musí ujmout své funkce den po doručení usnesení o jmenování, pokud v usnesení není uvedeno pozdější datum.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 158
Jak soudy aplikují § 158
O požadavcích na osobu, která je způsobilá ke jmenování správcem pozůstalosti soudem, zákon výslovně stanoví (srov. § 158 odst.1 větu první z. ř. s.) pouze to, že musí se svým jmenováním souhlasit.
Právní úprava jmenování správce soudem vychází z toho, že tento bude jmenován při již existující potřebě správy pozůstalosti (k tomu viz také § 98 odst. 2 z. ř. s.), tj. nikoli preventivně či pro futuro (k tomu viz § 158 odst. 3 z. ř. s.), a jen stěží by tak mohlo být žádoucí, aby soudem čerstvě jmenovaný správce po seznámení se s pozůstalostí a při započetí její správy zároveň zahajoval vyjednávání o své odměně a po eventuální nedohodě (v krajním případě) rezignoval a správu pozůstalosti předával další osobě (přičemž ani mezi všemi dědici, jsou-li …
Právní otázky
Související
§ 1556 Správce pozůstalosti (Zákon občanský zákoník)§ 1677 Správa pozůstalosti (Zákon občanský zákoník)§ 1557 (Zákon občanský zákoník)§ 42 Přechod podílu (Zákon o obchodních společnostech a družs)§ 22 ODMĚNA SPRÁVCE POZŮSTALOSTI (Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o o)Řeším dědictví – jak probíhá – postup krok za krokem