24 Cdo 2068/2025 – Nejvyšší soud

24 Cdo 2068/2025-288 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce F. Z., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Kremplem, advokátem, se sídlem v Brně, Okružní 433/1, proti žalované M. P., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 69/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, č. j. 70 Co 243/2024-180, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 7. 8. 2024, č. j. 42 C 69/2024-164, připustil změnu žaloby učiněnou žalobcem podáním ze dne 20. 5. 2024 (výrok I), a zastavil řízení v části, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem id. ½ nemovitých věcí zapsaných u Katastrálního úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY na LV č. XY pro katastrální území a obec XY, a to pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. ev. XY, stavba pro rodinnou rekreaci (výrok II). 2. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně ve výroku II, o částečném zastavení řízení, potvrdil. 3. Takto soudy obou stupňů rozhodly v průběhu řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je dědicem zůstavitele (svého otce) F. Z., zemřelého 25. 2. 2020, a že zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem: - bytové jednotky č. XY v budově č. p. XY, postavené na parc. č. XY a XY, k. ú. XY, obec XY, zapsané u Katastrálního úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY na LV č. XY, - podílu o velikosti XY k pozemku parc. č. XY, k. ú. XY, obec XY, zapsané u Katastrální úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY na LV č. XY, - pozemku parc. č. XY, k. ú. a XY, zapsaného u Katastrálního úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY na LV č. XY, - pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. ev. XY, k. ú. a XY, zapsaného u Katastrálního úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY na LV č. XY. 4. Řízení o určení dědice bylo vyloučeno k samostatnému řízení, které je nadále vedeno u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 104 C 170/2023. V části, kterou se žalobce domáhal určení vlastnictví k nemovitým věcem situovaným v katastrálním území a obci XY, respektive podílu na nich [dále též jen „předmětné nemovité věci“], bylo usnesením Městského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2024, č. j. 104 C 55/2021-146, vyloučeno k samostatnému projednání, soudem byla v tomu odpovídajícím rozsahu vyslovena místní nepříslušnost a věc byla k projednání a rozhodnutí postoupena Okresnímu soudu Brno-venkov. 5. Rozhodnutí odvolacího soudu žalobce napadl v celém rozsahu dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. 6. Otázka dovolatele „zda úmrtí zůstavitele představuje pozdější změnu poměrů, která ruší překážku věci rozhodnuté, je-li předmětem řízení určení vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu k nemovitostem, jejichž spoluvlastníkem byl ke dni své smrti též zůstavitel“ nemůže založit přípustnost dovolání. Nejedná se ani o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou a ani o otázku, kterou by odvolací soud právně posoudil v rozporu s ustálenou praxí dovolacího soudu. 7. Tzv. překážka věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata) patří k tzv. negativním podmínkám řízení; bylo-li o věci v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pravomocně rozhodnuto, soud řízení bez dalšího zastaví. Tato překážka znemožňuje, aby byla znovu projednána věc, o níž již bylo dříve (v jiném řízení) pravomocně rozhodnuto, je-li pravomocné soudní rozhodnutí závazné pro účastníky nového řízení. Nedostatek této podmínky řízení nelze odstranit; jakmile vyjde najevo, je soud povinen řízení v kterékoliv jeho fázi zastavit (§ 104 odst. 1 o. s. ř.) [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 25 Cdo 15/2008]. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastane, pokud má být stejná věc, o které již bylo rozhodnuto, mezi týmiž účastníky (či jejich právními nástupci) znovu projednána v novém řízení. Podle ustálené soudní judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 436/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2663/2008) je totožnost věci dána totožností předmětu řízení a totožností účastníků; stejný předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). 8. Poukazuje-li dovolatel ve prospěch svých opačných úvah na větší množství rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, které se zabývají otázkou, kdy projednání věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, potom přehlíží, že zmíněná rozhodnutí vesměs korespondují se shora vyloženými právními závěry, jež při vydání napadeného usnesení náležitě sledoval i odvolací soud, který se při vyřešení zpochybňované otázky procesního práva od judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil. 9. V podmínkách materiálního právního státu platí, že soudy jsou ve své činnosti vázány pravomocnými a vykonatelnými rozhodnutími (ať už soudů nebo orgánů veřejné moci), tato tzv. subjektivní vázanost pak dopadá i do poměrů účastníků řízení, z něhož dřívější rozhodnutí vzešlo. Pro stručnost lze poukázat na argumentaci v nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 647/02, v němž bylo zdůrazněno, že „vydání konečného a závazného rozhodnutí, které je mimo předepsaný postup nezměnitelné, patří vedle nezávislosti, nestrannosti a dodržování esenciálních pravidel spravedlivého procesu, k základním atributům pojmu soud ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud v minulosti nalezl povinnost zákonodárce respektovat pravomocné rozsudky soudů a svobodně a platně uzavřené soukromoprávní smlouvy. Je nepochybné, že povinnost respektovat dřívější rozsudky mají i soudy, jak jim dnes ukládá ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř.“ 10. V posuzovaném případě (jak z obsahu spisu vyplývá) se dovolatel domáhá určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ předmětných nemovitých věcí, které zdědil po matce a které byly následně postiženy v rámci exekučního řízení, v němž onu ideální polovinu nemovitých věcí nabyla k tíži žalobce jako původního vlastníka (originárně) žalovaná, a to na základě pravomocného usnesení o příklepu vydaného soudní exekutorkou Exekutorského úřadu Brno-město, o příklepu, ze dne 11. 7. 2012, č. j. 006 Ex 891/2010-142, o němž žalobce tvrdí, že bylo „vykonstruované“. Určení, že je vlastníkem předmětných nemovitých věcí (podílu na nich) se však žalobce – rovněž s odkazem na údajnou „vykonstruovanost“ usnesení o příklepu – domáhal v již pravomocně skončeném řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 24 C 104/2013, jenž jeho žalobu pravomocně zamítl s tím, že žalovaná je vlastníkem id. ½ sporných nemovitých věcí právě na základě usnesení o příklepu (které nebylo v řízení o řádných či mimořádných opravných prostředcích zrušeno). Žalobce následně nebyl úspěšný ani v odvolacím a ani v dovolacím řízení. V posledně zmíněném řízení, stejně jako v nyní probíhajícím sporu (po připuštění změny žaloby) je tak v rozsahu podílu nabytého žalovanou v dražbě dána totožnost účastníků, kteří nadto vystupují v totožném procesním postavení, stejně tak jsou tvrzeny shodné skutkové okolnosti. Odvolací soud tak zcela správně vyhodnotil a podložil korektní argumentací, že se v uvedeném případě o překážku věci pravomocně rozhodnuté jedná. 11. Platí i nadále, jak bylo uvedeno výše, že tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek (srov. např. důvody usnesení velkého senátu [občanskoprávního a obchodního kolegia] Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009, uveřejněného pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1212/2021, uveřejněného pod číslem 55/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, případně též usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 31 Cdo 2740/2012, uveřejněného pod číslem 82/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V rozhodovací praxi dovolacího soudu se přitom ustáleně konstatuje, že jde-li v novém řízení o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky, není překážka věci pravomocně rozhodnuté dána jen tehdy, opírá-li se nově uplatněný nárok o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k n