24 Cdo 2446/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2446/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2026 Spisová značka:24 Cdo 2446/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.2446.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 94 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1439/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2446/2025-394 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci navrhovatelky L. P. B., zastoupené Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní č. 58/110, za účasti VINO BOC, a.s. (dříve U J., a. s., dříve též Bytové družstvo U j.), IČO XY, se sídlem v XY, zastoupené Mgr. Tomášem Mužíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská č. 67/11, o zaplacení 12 794 552,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 124/2006, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 7 Cmo 85/2023-357, takto: I. Dovolání navrhovatelky se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): I. Dosavadní průběh řízení 1. Původní navrhovatel se návrhem ze dne 6. 6. 2006 domáhal zaplacení 15 993 190,50 Kč jako vypořádacího podílu na základě tvrzení, že byl od založení družstva jeho členem, přípisem družstvu sdělil, že z něj vystupuje, poté vzal přípisem ukončení svého členství zpět, s čímž však účastnice (bytové družstvo) nesouhlasila. 2. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. ledna 2023, č. j. 41 Cm 124/2006-335, výrokem I. zamítl návrh navrhovatelky, aby jí účastnice byla povinna zaplatit 12 794 552,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % z této částky od 1. 6. 2006, a výrokem II. uložil navrhovatelce zaplatit účastnici na náhradě nákladů řízení 300 806 Kč. Původní navrhovatel během řízení zemřel a řízení bylo do ukončení dědického řízení přerušeno. Soud v průběhu řízení rozhodl o pokračování řízení s dědici a) L. P. B. (pozůstalou manželkou; dovolatelka), b) L. M. P., c) R. P., d) P. P. a e) L. P. (dětmi zůstavitele). Soud prvního stupně vyšel z usnesení dědického soudu, podle něhož nebyl do aktiv pozůstalosti zařazen z důvodu nevyjasněného nároku členský podíl ani vypořádací podíl v žalovaném družstvu. Navrhovatelé d) a e) vzali návrh zpět, neboť žalobu považovali za nedůvodnou, neboť zůstavitel nebyl výlučným, nýbrž společným členem s A. P. (bývalou manželkou), společné členství zaniklo již dříve v důsledku rozvodu, a proto nemohl z družstva platně vystoupit a nárok na vypořádací podíl mu nevznikl, když ta byla nadále členem družstva, jak vyplývá i z jiného soudního rozhodnutí o určení jejího členství. Soud prvního stupně proto pro jejich zpětvzetí řízení ve vztahu k nim do výše jejich dědických podílů pravomocně zastavil. Následně soud vyhověl návrhu navrhovatelů a), b) a c), aby na místo navrhovatelů b) a c) do řízení na straně žalující vstoupila navrhovatelka a), protože jí navrhovatelé b) a c) postoupili své pohledávky za družstvem ve výši odpovídající jejich dědickým podílům (v důsledku toho se navrhovatelka a/ stala jedinou navrhovatelkou). Soud prvního stupně o věci rozhodoval opětovně poté, co jeho předchozí rozsudek, založený na názoru, že původní navrhovatel nemá právo na vypořádací podíl, když společné členství zaniklo ještě před jeho vystoupením z družstva a členem zůstala jeho bývalá manželka, byl zrušen odvolacím soudem s právním názorem, že se měl soud prvního stupně zabývat aktivní legitimací navrhovatelky, když pohledávka nebyla zařazena do aktiv dědictví, pročež usnesení o dědictví nemůže být výlučným nabývacím titulem navrhovatelky, a že není zřejmé, proč soud nezacházel s dědici jako s nerozlučnými společníky, přičemž odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 311/2020, a vytkl soudu prvního stupně, že účastníky označil jako žalobce a žalovaného a neoznačil je podle § 200e odst. 3 a § 94 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013. Navrhovatelka následně navrhla změnu petitu žaloby tak, že účastnice je povinna zaplatit navrhovatelce celou požadovanou částku, přičemž plnění co do výše dědického podílu dle usnesení dědického soudu ve výši 8/30 náleží navrhovatelce a), co do výše 8/30 navrhovatelce b), co do výše 8/30 navrhovateli c), co do výše 1/10 navrhovateli d), a co do 1/10 navrhovatelce e). Navrhovatelka tvrdila, že vzhledem k nerozlučnému společenství nemohlo být zpětvzetí návrhu navrhovatelů d) a e) učiněno platně, a že proto nepozbyla aktivní legitimaci. Soud prvního stupně uzavřel, že nárok na vypořádací podíl nebyl v pozůstalostním řízení projednán, že navrhovatelé jsou nerozlučnými společníky, přičemž dva z nich vzali návrh zpět, a ani družstvo v rozhodné době nevedlo zůstavitele jako člena, byť o této otázce ještě probíhá jiné neskončené řízení. Za dané situace proto podle soudu není dána aktivní věcná legitimace navrhovatelky na zaplacení vypořádacího podílu, pokud na základě případného úspěchu neproběhne dodatečné dědické řízení. Do té doby dle soudu prvního stupně v tomto řízení nepřísluší, aby posuzoval jednotlivé výše dědických podílů ve vztahu k majetku, který nebyl projednán v dědickém řízení. Soud prvního stupně proto změnu návrhu nepřipustil a zamítnul návrh pro nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatelky. 3. K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 7 Cmo 85/2023-357, výrokem I. zamítnul návrh na přerušení řízení, výrokem II. potvrdil usnesení soudu prvního stupně, a výrokem III. uložil navrhovatelce zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení účastnici 60 161,20 Kč. Odvolací soud vyložil, že argumentovala-li navrhovatelka rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3644/2016, a 21 Cdo 503/2015, potom tato rozhodnutí nejsou pro projednávanou věc případná, neboť v nich je konstatováno, že se nejednalo o žalobu podle § 175y o. s. ř. V projednávané věci podal zůstavitel žalobu za svého života, a řízení nebylo ke dni jeho smrti skončeno. Jestliže tento jeho nárok nebyl projednán v dědickém řízení, jsou procesními nástupci všichni dědicové a mají postavení nerozlučných společníků. Podle odvolacího soud proto postupoval soud prvního stupně správně, když žalobu pro nedostatek aktivní věcné legitimace zamítnul. Navrhovatelka v odvolání uplatnila nárok, který je co do výše a obsahu zcela odlišný od nároku uplatněného před soudem prvního stupně, jedná se proto o nepřípustnou změnu návrhu, s níž se odvolací soud vypořádal v odůvodnění svého rozsudku. Vedle toho shodnou změnu návrhu uplatnila již navrhovatelka před soudem prvního stupně a tato změna nebyla připuštěna, proto o ní ani nelze rozhodovat znovu. Návrh na přerušení řízení odůvodněný tím, že se vede řízení o určení členství zůstavitele v družstvu ke dni 31. 3. 2005, které by v případě úspěchu mohlo umožnit otevření dědického řízení a vyřešení otázky aktivní legitimace, odvolací soud zamítl z důvodu hospodárnosti, k okolnostem věci a ke stadiu, v jakém se řízení nachází. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. K vymezení přípustnosti dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, 1) zda v řízení podle § 200e o. s. ř., v němž soud určuje okruh účastníků, je vadou řízení, pokud soud pro nedostatek aktivní věcné legitimace spočívající v neúplném okruhu účastníků zamítne návrh; 2) zda lze klást účastníkovi za vinu, že nepodal odvolání proti usnesení upravujícímu okruh řízení, kterým se neupravuje účast tohoto účastníka; 3) uvádí, že závěr z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3644/2016 o dědicích jako nerozlučných společnících, kdy jeden z nich může požadovat finanční plnění ve prospěch všech dědiců, se má aplikovat i v řízení, které bylo zahájeno zůstavitelem. Navrhovatelka uvádí, že k částečnému zpětvzetí navrhovateli d) a e) nevyslovila souhlas, což by bylo nezbytné, neboť všichni navrhovatelé byli nerozlučnými společníky. Dále tvrdí, že situace je odlišná od odkazovaných případů, neboť nebyla původní navrhovatelkou, nýbrž návrh byla podán ještě zůstavitelem za jeho života a došlo k procesnímu nástupnictví. Byl to soud, kdo zavinil, že došlo ke změně v okruhu účastníků a ke ztrátě věcné legitimace. Vyslovuje přesvědčení, že jí nemůže být dáváno za vinu, že proti tomuto usnesení o částečném zastavení nepodala o