24 Cdo 2900/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2900/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 12. 2025 Spisová značka:24 Cdo 2900/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.2900.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Dědictví (o. z.) Nepominutelný dědic (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1475 o. z. § 172 odst. 2 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:29. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2900/2025-185 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyň a) M. J., zastoupené Mgr. Tomášem Urbanem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Vřesová 685/16 a b) R. R., proti žalovanému J. B., zastoupenému JUDr. Adamem Batunou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, o zaplacení 1 844 999 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 463/2020, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2025, č. j. 20 Co 368/2023-157, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2025, č. j. 20 Co 368/2023-157, a dále rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 1. 2023, č. j. 8 C 468/2020-67, pokud jde o jeho výrok o věci samé (výrok I), se v části, kterou bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení; ve zbývajícím rozsahu se dovolání žalobkyně a) odmítá. Odůvodnění: Předmět rozhodnutí: Toto rozhodnutí se zabývá otázkou, zda může jediný dědic, jemuž bylo pravomocným usnesením soudu potvrzeno nabytí dědictví, vymáhat v soudním řízení pohledávku zůstavitele z bezdůvodného obohacení za třetí osobou (která nebyla dědicem), a to za situace, kdy takto vymáhaná pohledávka nebyla v pozůstalostním řízení projednána jako aktivum pozůstalosti a její nabytí dědicem nebylo potvrzeno v usnesení o dědickém právu (§ 185 odst. 1 písm. a/ z. ř. s.). I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně a) se podanou žalobou domáhala toho, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 1 844 999 Kč a příslušenstvím, z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně a) se na základě závěti stala jedinou dědičkou svého manžela V. S. (dále též „zůstavitel“), který zemřel dne 12. 3. 2020 a o jehož pozůstalosti bylo vedeno řízení před Okresním soudem Praha-západ pod sp. zn. 20 D 285/2020. V rámci dědického řízení bylo zjištěno, že zůstavitel měl veden účet u peněžního ústavu – České spořitelny, a. s. K tomuto účtu vedeného pro zůstavitele měl žalovaný v období od 4. 5. 2018 do 22. 1. 2019 dispoziční oprávnění a v období od 21. 5. 2018 do 15. 1. 2019 z tohoto účtu v hotovosti vybral peněžní prostředky ve výši 1 844 999 Kč, a to údajně bez jakéhokoli právního důvodu. Tímto jednáním se žalovaný podle mínění žalobkyně a) bezdůvodně obohatil na úkor zůstavitele. Žalobkyně a) jako jediná dědička vstoupila do práv a povinností zůstavitele, tedy i do práva domáhat se po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně b), která do řízení v jeho průběhu přistoupila (z níž uvedených důvodů) je dána jejím postavením nepominutelné dědičky zůstavitele. 2. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně”), který vyjevil účastníkům při jednání konaném dne 14. 12. 2021 právní názor o tom, že za další dědičku zůstavitele považuje vedle žalobkyně a) ještě žalobkyni b), která byla tzv. nepominutelným dědicem, na základě čehož k návrhu žalobkyně do řízení vstoupila na žalující straně žalobkyně b), posléze rozsudkem ze dne 17. 1. 2023, č. j. 8 C 463/2020-67, žalobu obou žalobkyň zamítl (výrok I) a uložil žalobkyním nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 135 520 Kč. 3. V řízení soud prvního stupně vycházel z následujících skutkových zjištění: Zůstavitel V. S., zemřel dne 12. 3. 2020. K předběžnému šetření se dostavila pozůstalá družka A. B. a pozůstalá dcera R. R. (žalobkyně b/), mezi kterými zůstalo sporné, zda zůstavitel žil s družkou od roku 2018 či od roku 2016. K dalšímu jednání, které proběhlo před soudním komisařem dne 19. 5. 2020, kam se dostavila dědička ze závěti M. J. (dále též „žalobkyně a/“) a pozůstalá dcera R. R. (dále též „žalobkyně b/“) bylo zopakováno, že zůstavitel zanechal závěť a prohlášení o vydědění, sepsané ve formě notářského zápisu dne 25. 3. 1993 JUDr. Václavem Halbichem, ve které povolal za univerzální dědičku žalobkyni a) a vydědil žalobkyni b). Ty obě závěť uznaly za pravou a platnou, avšak svorně prohlásily, že nejsou dány důvody vydědění uvedené v prohlášení o vydědění, avšak nedůvodně vyděděná žalobkyně b) současně uplatnila právo na povinný díl. Z výpisu z účtu zůstavitele vedeného u České spořitelny, a. s. vyplynulo, že v období od 1. 1. 2006 do 12. 3. 2020 došlo k výběrům v hotovosti. Na dotaz ve věci činného soudního komisaře, jaká osoba konkrétně provedla uvedené výběry a bezhotovostní převody, a kdo je „vlastníkem účtu“, na který byly poukázány prostředky zůstavitele, Česká spořitelna, a.s. dne 11. 8. 2020 sdělila, že dotazované výběry od 21. 5. 2018 do 15. 1. 2019 provedl žalovaný. Žalobkyně b) dala dne 15. 10. 2020 podnět k zařazení pohledávky zůstavitele vůči žalovanému do aktiv pozůstalosti, když dle jejího názoru se měl žalovaný těmito výběry peněžních prostředků bezdůvodně a neoprávněně obohatit. Soud prvního stupně dále zdůraznil, že na základě společného prohlášení „dědiců“ byl sepsán „seznam aktiv a pasiv pozůstalosti“. Obě nynější žalobkyně k dotazu soudního komisaře, zda mezi účastníky zůstalo sporné, zda do aktiv a pasiv pozůstalosti patří nějaký další majetek, výslovně uvedly, že nikoliv. Shodly se na čisté hodnotě pozůstalosti ve výši 227 860,9776 Kč. Účastnice pozůstalostního řízení a nynější žalobkyně) k výslovnému dotazu dále prohlásily, že uvedly všechny údaje o majetku a dluzích zůstavitele, které jim jsou známy, že nic o majetku a dluzích zůstavitele nezamlčely a souhlasily s oceněním majetku uvedeném v soupisu aktiv pozůstalosti. Dne 2. 2. 2021 bylo vydáno Okresním soudem Praha-západ usnesení č. j. 20 D 285/2020-110, kterým byla určena obvyklá cena aktiv pozůstalosti, výše pasiv pozůstalosti a čistá hodnota pozůstalosti a bylo potvrzeno, že veškerý majetek zůstavitele nabyla /jediná/ dědička ze závěti M. J. s tím, že odpovídá za pasiva pozůstalosti, tj. náklady pohřbu, které hradila A. B., a dále byla schválena dohoda o vypořádání povinného dílu, podle které dědička M. J. vyplatí nepominutelné dědičce R. R. odbytné na úhradu jejího povinného dílu částku 57 162 Kč. „Sporná pohledávka“ na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nebyla do aktiv dědictví „se souhlasem obou dědiček na základě jejich výslovného prohlášení“ zařazena. 4. V rovině právního posouzení soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se v rámci dědického řízení „shodly na tom, že pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení vůči žalovanému do pozůstalosti nepatří“. Jelikož nebyla pohledávka do pozůstalosti „zařazena“, není splněna podmínka spornosti této pohledávky mezi dědici, soud tak nemůže rozhodovat o žalobě na plnění podané podle § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Mimo dědické řízení se může účastník řízení o dědictví domáhat svého práva k majetku nebo dluhům zůstavitelem jen v těch případech, kdy do aktiv a pasiv dědictví nebyly zařazeny v důsledku postupu podle § 172 odst. 2 z. ř. s., tedy zůstaly mezi dědici spornými. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobkyně nejsou ve věci aktivně legitimovány, jelikož se pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nestala sporným aktivem dědictví a žalobkyně tak nejsou nositelkami zažalovaného „vlastnického práva“ (míněno zřejmě k pohledávce). Sporná pohledávka za žalovaným nebyla v řízení o pozůstalosti uplatněna a „vlastnictví“ k ní nebylo potvrzeno žádnému z „dědiců“. Pokud by bývala pohledávka do dědictví přihlášena, a pro její spornost by k ní nebylo přihlíženo, mohly se žalobkyně domáhat svého práva obecnou občanskoprávní žalobou. 5. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) na základě odvolání podaného žalobkyní a) a žalobkyní b) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Přisvědčil jeho závěrům učiněným s odkazem na judikaturu a znovu upozornil, že je nutné rozlišovat mezi nabytím dědického práva podle § 1475 o. z. a nabytím dědictví jakožto vlastnického práva ke zděděnému majetku, k němuž dochází s konstitutivními účinky ex nunc právní mocí usnesení o nabytí dědictví ve smyslu § 1670 o. z. Není možné určit vlastnictví věci, náležející do dědictví, vůči které nebylo vlastnictví „potvrzeno“, mi