24 Cdo 589/2025 – Nejvyšší soud

24 Cdo 589/2025-335 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce J. C., zastoupeného Mgr. Jiřím Weiglem, advokátem se sídlem v Mělníku, Pražská č. 530/21, proti žalovaným 1) J. L., zastoupenému JUDr. Petrem Bauerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jinonická č. 804/80, a 2) M. C., o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 16 C 202/2023, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2024 č.j. 24 Co 236/2024-290, takto: I. Dovolání žalovaného 1) se odmítá. II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč k rukám Mgr. Jiřího Weigla, advokáta se sídlem v Mělníku, Pražská č. 530/21. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal (žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 3.7.2023), aby bylo určeno, že žalovaný 1) není dědicem zůstavitele J. C., zemřelého dne 20.12.2021. Žalobu odůvodnil zejména tím, že jeho bratr J. C. sepsal dne 12.12.2018 ve zdravotnickém zařízení allografní závěť za přítomnosti advokáta a dvou svědků, v níž odkázal veškerý svůj majetek žalovanému 1), který byl na tomto základě účastníkem původního dědického řízení. Kdyby nebylo uvedené závěti, dědici pozůstalosti by se stali bratři zůstavitele, tedy žalobce a žalovaný 2). Na návrh žalobce bylo zahájeno řízení o dodatečném projednání pozůstalosti, neboť dodatečně vyšel najevo další majetek zůstavitele, který nebyl projednán v původním řízení o pozůstalosti. Žalobce namítal dědickou nezpůsobilost žalovaného 1), který se podle jeho tvrzení měl na zůstaviteli dopustit jednání, které naplňuje znaky trestných činů, a to konkrétně týrání osoby žijící ve společné domácnosti, krádeže, zpronevěry a podvodu. Tohoto jednání se měl dopouštět tím, že o zůstavitele dostatečně nepečoval, nedával mu téměř žádné jídlo a zůstavitel bydlel v neutěšených podmínkách, žalovaný 1) si rovněž ponechával zůstavitelovy peníze, zůstavitel se ho bál. Dále žalobce zpochybnil platnost závěti ze dne 12.12.2018, neboť podle jeho názoru nesplňuje požadavky kladené zákonem na allografní závěť, zejména pokud se týká svědků této závěti. Jedním ze svědků byla tehdejší přítelkyně žalovaného 1) a druhý svědek byl jeho tehdejší zaměstnanec. Kromě toho měl žalobce pochybnosti o pravosti podpisu zůstavitele na závěti a o jeho psychické způsobilosti tuto závěť vůbec pořídit. 2. Okresní soud v Mělníku (poté, co usnesením ze dne 30.1.2024 č.j. 16 C 202/2023-191 připustil změnu žaloby, kterou žalobce učinil na základě poučení soudem prvního stupně) rozsudkem ze dne 17.6.2024 č.j. 16 C 202/2023-229 „určil, že žalovaný 1) není účastníkem řízení o pozůstalosti po zůstaviteli J. C., zemřelém dne 20.12.2021, vedeném u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 D 1486/2021, na základě závěti ze dne 12.12.2018“, a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Soud prvního stupně zabývaje se v první řadě námitkou dědické nezpůsobilosti žalovaného 1), dospěl k závěru, že z provedeného dokazování (zejména výslechů navržených svědků) nebylo zjištěno, že by se žalovaný 1) choval k zůstaviteli tak, že by takové chování mělo povahu úmyslného trestného činu. Z hlediska dalších námitek, jimiž žalobce zpochybňoval platnost posledního pořízení zůstavitele, vycházel ze zjištění, že dne 12.12.2018 pořídil zůstavitel allografní závěť, v níž dědicem veškerého svého majetku ustanovil žalovaného 1). Listina obsahující závěť byla sepsána advokátkou Mgr. Monikou Babka Hulovou a byla podepsána zůstavitelem a dvěma svědky K. P. a B. K., podpisy zúčastněných byly úředně ověřeny uvedenou advokátkou. Soud prvního stupně zdůraznil, že v případě allografní závěti povolání svědků závěti slouží mimo jiné k tomu, aby (objeví-li se po smrti zůstavitele pochybnosti) tyto osoby mohly potvrdit, že závěť vskutku obsahuje poslední vůli zůstavitele. V daném případě však nebylo prokázáno, že zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky závěti, kteří by byli s touto funkcí ztotožněni, výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Z výpovědí svědků „lze jednoznačně vyloučit, že by tito svědci byli současně přítomni konkrétního dne na konkrétním místě tomu, kdy zůstavitel ve vztahu k projednávané listině výslovně těmto současně přítomným svědkům závěti potvrdil, že zkoumaná listina svým obsahem představuje jeho vůli ohledně pořízení s jeho majetkem pro případ jeho smrti“. Uvedený formální nedostatek tak způsobuje neplatnost závěti. Navíc soud prvního stupně vyjádřil pochybnosti o způsobilosti K. P. jako svědkyně závěti, když sice ona sama vztah s žalovaným 1) v době podpisu závěti popřela, svědek B. K. však jednoznačně tuto skutečnost potvrdil. 3. K odvolání žalovaného 1) Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14.11.2024 č.j. 24 Co 236/2024-290 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Odvolací soud k aktuální formulaci žalobního petitu uvedl, že „zcela zjevně bylo smyslem této žaloby žalobce vyřešit to, zda žalovanému 1) svědčí či nesvědčí dědické právo po zůstaviteli z konkrétního pořízení pro případ smrti v prosté allografní formě s datem 12.12.2018 konkrétního zůstavitele“, a že „otázku ukončení účasti v řízení o projednání pozůstalosti zůstavitele ve vztahu k žalovanému 1) bude řešit sám pozůstalostní soud postupem podle § 170 z.ř.s.“. Následně vytkl soudu prvního stupně, že se posuzováním dědické nezpůsobilosti žalovaného 1) zabýval předčasně a že tak měl učinit až poté, co by byla sporná závěť shledána platným právním úkonem. V této souvislosti odvolací soud zdůraznil, že „základní podmínkou platnosti prosté allografní závěti (§ 1534 o.z.) je přibrání zůstavitelem dvou způsobilých svědků závětí, u nichž jsou předpoklady pro jejich působení v této roli svědků závěti, kteří musí být současně přítomni tomu, kdy pořizovatel takovéto závěti výslovně prohlásí, že listina obsahuje jeho poslední vůli, což musí být následně schopni věrohodně, přesvědčivě a souladně v případě sporu o dědické právo odsvědčit“. Na základě výsledků provedeného dokazování však ve shodě se soudem prvního stupně shledal „natolik zcela zásadní pochybnosti o okolnostech vzniku zkoumané prosté allografní závěti zůstavitele s datem 12.12. 2018, že pro ně nelze jednoznačně skutkově uzavřít o naplnění všech zákonných formálních náležitostí daného typu pořízení pro případ smrti“. Svědkové závěti ve svých výpovědích „podávají soudu jejich zcela odlišné zásadní údaje o tom, za jakých okolností, kde, kdy se vůbec měla jejich osobní schůzka, coby svědků závěti, se zůstavitelem, při níž mělo dojít k podpisu posuzované listiny a k projevu vůle zůstavitele před dvěma současnými svědky závěti o jeho poslední vůli, uskutečnit“. Svědkyně závěti K. P. „popsala, že se tato schůzka konala v bydlišti zůstavitele, že se jí zúčastnila ona, J. C., J. L. a ještě nějaká paní, možná ještě někdo, ale neví kdo, že J. C. znala jen přes J. L., se kterým se tehdy kamarádila, že byla jen u nějakého podpisu, přičemž v té souvislosti se J. L. a J. C. spolu bavili o baráku, asi o nějaké smlouvě, s ní nic neprobírali, ona jen listinu podepsala, o obsahu této listiny jí nikdo nic neříkal, ani J. C.“. Oproti tomu druhý svědek závěti B. K. „popsal, že ho J. C. a J. L. oslovili, aby dělal svědka v Nemocnici v N., kde v té době byl J. C. hospitalizovaný, že se zde podepisovala závěť J. C. se svědky, u čehož byl přítomen on, zůstavitel, K. P., jako tehdejší přítelkyně pana J. L., a pak i paní notářka, která ověřila podpisy všech na listině, nepamatuje si ale, zda by něco J. C. k podepisované listině zde říkal, nebavil se s ním, nepamatuje si, že by dal zůstavitel nějak jinak najevo to, že ta listina, která se zde podepisuje, je jeho poslední vůle, chtělo se po něm J. C. a J. L. jen to, aby dělal svědka podpisu J. C.“. Ohledně zjištění, zda zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky závěti projevil svoji vůli užitím konkrétních slovních výrazů, případně obvyklým znamením ve vztahu k tomu, že listina obsahuje jeho poslední vůli, „žádný ze svědků závěti ničeho konkrétního na konkrétní kladené jim dotazy neuvedl“. Za tohoto stavu „ani odvolací soud při zohlednění plynutí času mezi zkoumanou událostí a podávanými výpověďmi svědků závěti, při respektu k zásadě, že závěť má být vykládána spíše jako platná, než neplatná, při respektu k zásadě respektování vůle zůstavitele, nemohl než uzavřít“, že nebyly naplněny veškeré zákonné předpoklady tohoto typu závěti, a že proto je sporná závěť absolutně neplatným právním úkonem, a lze sdílet závěr soudu prvního stupně, že „žalobě žalobce na popření dědického práva žalovaného 1) po zůstaviteli z konkrétní závěti zůstavitele s datem 12.12.2018 lze vyhovět“. 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem