Nejvyšší soud 25 Cdo 1777/2026 – Zastavení řízení

Žalobkyně se v projednávané věci domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí 94 917,45 Kč s příslušenstvím tvrdíc, že jí žalovaný způsobil škodu tím, že jako zmocněnec svých rodičů podepsal jejich jménem kupní smlouvu (a smlouvu o úschově kupní ceny), kterou měly být převedeny nemovitosti vlastněné rodiči žalovaného do vlastnictví žalobkyně, přestože v době podpisu již otec žalovaného nežil, čehož si byl žalovaný vědom. Žalobkyně po podpisu smlouvy zbytečně vynaložila peněžní prostředky v žalované výši na služby geodetů a taxátorů.

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. 11. 2025, č. j. 12 C 96/2025-84, žalobě v celém rozsahu vyhověl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. 3. 2026, č. j. 7 Co 232/2026-105, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu částky 47 458,73 Kč s příslušenstvím a co do zbytku (to je částky 47 458,72 Kč s příslušenstvím) změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu obsahuje nesprávné poučení o tom, že je proti rozsudku přípustné dovolání, byť s ohledem na § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání přípustné není.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu v části, v níž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, včasné dovolání. Následně na základě upozornění Nejvyššího soudu na objektivní nepřípustnost dovolání vzala žalobkyně podáním ze dne 13. 8. 2026 dovolání zpět a navrhla zastavení dovolacího řízení s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, a vrácení části zaplaceného soudního poplatku za dovolání.

Podle § 243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.

Nejvyšší soud ve světle uvedeného rozhodl o zastavení dovolacího řízení, a to pověřeným členem senátu v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř.

Ke zpětvzetí dovolání a následnému zastavení dovolacího řízení došlo nikoli pro chování žalovaného. Žalovaný má tak v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř., 224 odst. 1 o. s. ř. a 243c odst. 3 věta první o. s. ř. právo na náhradu nákladů vynaložených v dovolacím řízení na vyjádření k dovolání, které žalovaný zastoupený advokátem učinil podáním ze dne 1. 7. 2026. Na uvedeném nic nemění okolnost, že žalobkyně podala objektivně nepřípustné dovolání vedena nesprávným poučením odvolacího soudu. Výše nahrazovaných nákladů činí 3.470 Kč za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání v souladu s § 7, 8 odst. 1, 11 odst. 1 písm. k) a 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

O vrácení části soudního poplatku zaplaceného za dovolání dle § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. rozhodne soud prvního stupně.