25 Cdo 2228/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2228/2024-144 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně: RotisGlobal s. r. o., IČO 06405312, se sídlem Dobrovského 874/29, Ostrava, zastoupená Mgr. Otakarem Janebou, advokátem se sídlem U Železné lávky 568/10, Praha 1, proti žalované: Generali Česká pojišťovna a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o 142 752 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 63 C 143/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2024, č. j. 68 Co 40/2024-122, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 6. 3. 2024, č. j. 68 Co 40/2024-122, potvrdil rozsudek ze dne 16. 10. 2023, č. j. 63 C 143/2022-96, (ve znění doplňujícího usnesení z 16. 10. 2023, č. j. 63 C 143/2022-100), jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 142 752 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve sporu o pojistné plnění (129 752 Kč) a náhradu nákladů vynaložených na znalecký posudek (13 000 Kč) vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 24. 6. 2019 došlo k poškození valníkové nástavby a zadní části podlahy nákladního automobilu zn. Renault Master 2,3 dCi 165 ve vlastnictví žalobkyně deformací nákladové plochy a ohnutím rámu. Stalo se tak v areálu společnosti PPL CZ v Ostravě během nakládky, která byla prováděna z rampy za pomoci přechodového plechu; protože poslední palety tímto způsobem naložit již nešlo, pracovník PPL použil vysokozdvižný vozík. Znalec Ing. Jiří Gregora za příčinu vzniku škody označil jednak přetížení vozidla, jednak nesprávný způsob nakládky vysokozdvižným vozíkem. Celková hmotnost nákladu byla 2 100 kg, zatímco nosnost vozidla pouze poloviční (1050 kg), přičemž vozidlo bylo při nakládce posledních beden přetíženo ještě o 300 až 400 kg hmotností ližin a základové desky vysokozdvižného vozíku. Ze stop, které zůstaly na korbě vozidla, bylo patrné, že při nakládce posledních beden se obsluha vysokozdvižného vozíku snažila natlačit (srazit) všechny bedny k sobě tak, aby mezi nimi nebyly mezery a aby nákladový prostor bylo možno zavřít. Vozidlo bylo pojištěno u žalované pojistnou smlouvou č. 2086141855 ze dne 20. 9. 2018, přičemž čl. 29 odst. 1 písm. i) Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel VPPPMV-V-1/2014 (dále jen „VPP“) obsahuje „Obecné výluky z pojištění vozidel a dopravovaných věcí“, za nichž pojišťovna neposkytne pojistné plnění v případě nesprávné obsluhy nebo údržby. Na zjištěný skutkový stav věci soudy obou stupňů aplikovaly § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně nemá nárok na pojistné plnění z důvodu výluky z pojištění definované ve všeobecných pojistných podmínkách pro pojištění vozidel (§ 2758 odst. 1 a § 2774 odst. 1 o. z.), neboť vozidlo bylo poškozeno jednak přetížením při nakládce (nákladem, který dvojnásobně přesáhl nosnost vozidla), jednak nesprávným použitím vysokozdvižného vozíku. Jde o okolnosti zakládající tzv. výluku podle čl. 29 odst. 1 písm. i) VPP, které byly součástí pojistné smlouvy. Podle všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel se havárií rozumí poškození nebo zničení pojištěné věci nebo její části nahodilou událostí v důsledku působení vnějších sil, např. střetem, nárazem, pádem, avšak podle uvedeného článku VPP pojišťovna neposkytne pojistné plnění v případě „nesprávné obsluhy nebo údržby“ [např. nesprávné zasouvání převodů, nedostatek hmot potřebných k provozu vozidla, nesprávné uložení a upevnění nákladu na pojištěném nebo vlečeném (taženém) vozidle, nesprávné zajištění vozidla proti samovolnému rozjetí apod.]. Podle odvolacího soudu z toho jasně vyplývá, že konkrétní případy nesprávné obsluhy či údržby vozidla jsou zde uvedeny toliko příkladmo, a mohou sem tudíž spadat i další (jiné) způsoby nesprávného zacházení s vozidlem v rámci jeho užívání a péče o něj, které vedou ke vzniku škody na vozidle. Jedná-li se (jako v tomto případě) o vozidlo určené k přepravě nákladu, netřeba pochybovat, že obsluhou vozidla se rozumí i úkony směřující k umístění nákladu do vozidla. Z pohledu výluky podle čl. 29 odst. 1 písm. i) VPP pak není podstatné, zda toto přetížení způsobil pracovník žalobkyně či jiné společnosti. 2. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení tzv. výluk z pojištění podle čl. 29 VPP. Tvrdí, že její vozidlo nebylo poškozeno ani nesprávnou obsluhou ani nesprávnou údržbou; k poškození došlo tlačením vysokozdvižného vozíku na nákladový prostor vozidla, jak vyplývá ze znaleckého posudku Ing. Gregory. Dovolatelka považuje všeobecné pojistné podmínky za nejasné a zavádějící a v takovém případě musí jít tyto nepřesnosti k tíži toho, kdo je vydal. Výluka ze všeobecných pojistných podmínek se nevztahuje na proces ukládání a upevňování nákladu, ale na případ, kdy naložený a upevněný náklad se například vlivem provozu či jiné okolnosti dá do pohybu a z tohoto důvodu dojde k poškození vozidla. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že se plně ztotožňuje s názorem odvolacího soudu. Má za to, že za nesprávnou obsluhu se považuje též přeprava nákladů a zavazadel, které svou vahou vozidlo nebo jeho část přetěžují, nebo které s ohledem na tvar a rozměry byly ve vozidle nesprávně umístěny nebo jejichž doprava daným druhem vozidla je nevhodná a neobvyklá, jakož i přeprava věcí, které s ohledem na svou povahu nebyly dostatečně baleny. Znalec při hodnocení mechanismu vzniku škody považoval za relevantní přetížení vozidla a způsob nakládky vysokozdvižným vozíkem. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, resp. zamítl. 4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., avšak není přípustné. 5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu k výkladu § 2758 odst. 1 o. z. [pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné] a § 2774 odst. 1 o. z. (pojistné podmínky vymezí zpravidla podrobnosti o vzniku, trvání a zániku pojištění, pojistnou událost, výluky z pojištění a způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost), ostatně dovolatel v tomto směru dovolací námitky nevznáší. Namítá však nesprávný výklad pojistné smlouvy, především ujednání VPP o výluce z tohoto pojištění. 7. Pojistné podmínky jsou součástí pojistné smlouvy a jakkoliv mají kvazinormativní charakter, právní normou nejsou; jsou tak předem připravenou částí pojistné smlouvy, představují praktickou formu zjednodušení a vedou k racionalizaci smluvního procesu. Výklad pojistných podmínek není výkladem právního předpisu, nýbrž výkladem právního jednání, jenž se provádí cestou užití zákonem upravených a judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu blíže vysvětlených interpretačních metod (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3348/2020). Rozhodovací praxe k úpravě výkladu právních jednání (§ 555 až 558 o. z.) vychází z názoru, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního úkonu (o skutečné vůli stran jím projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o. s. ř., jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury se však odvolací soud může odchýlit v postupu, jímž k takovému výsledku, tj. k závěru o obsahu právního úkonu (právního jednání) dospěl (srov. zejména odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 202