25 Cdo 2258/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2258/2024-197 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) V. P., b) Z. E., c) T. E., všichni zastoupeni JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem Malá Skála 397, 468 22 Malá Skála, proti žalované: Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, o náhradu nemateriálních újem při ublížení na zdraví ve výši 12 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 5 C 10/2021, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2024, č. j. 19 Co 31/2024-166, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2024, č. j. 19 Co 31/2024 -166, se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 15. 1. 2024, č. j. 5 C 10/2021-151, se zrušuje a věc se vrací Okresnímu soudu v Semilech k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Z. E. [nyní žalobkyně b)] podala v tvrzeném zákonném zastoupení (současně se označila jako opatrovnice) dne 7. 10. 2021 u Okresního soudu v Semilech jménem Z. H. (dále též jen „původní žalobce“) žalobu o pojistné plnění na náhradu nemateriálních újem při ublížení na zdraví, které utrpěl jako chodec při střetu s vozidlem dne 18. 8. 2021. K zastupování Z. H. u soudu zmocnila JUDr. Martina Mikysku a současně soudu avizovala, že opatrovnickému soudu navrhla, aby omezil Z. H. ve svéprávnosti a ustanovil ji jeho opatrovnicí. Doplnila, že se Z. H. nachází ve vážném zdravotním stavu a že není schopen udělit plnou moc ke svému zastupování. Dne 11. 12. 2021 Z. H. zemřel, a proto opatrovnický soud řízení o omezení jeho svéprávnosti a opatrovnictví zastavil. Usnesením ze dne 23. 11. 2022, č. j. 5 C 10/2021-74, Okresní soud v Semilech mimo jiné podle § 107 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude pokračováno s dědici Z. H., a to V. P., Z. E. a T. E. 2. Okresní soud v Semilech usnesením ze dne 15. 1. 2024, č. j. 5 C 10/2021-151, zamítl návrh žalované na zastavení řízení. Za nespornou označil skutečnost, že v době podání žaloby původní žalobce s ohledem na svůj zdravotní stav (při dopravní nehodě zaviněné řidičem vozidla utrpěl polytrauma, zejména vážný úraz hlavy – kraniotrauma, ležel ve vážném zdravotním stavu v nemocnici s nejasnou a nejistou prognózou) nebyl schopen jakéhokoliv relevantního právního jednání, tedy ani vlastního jednání vedoucího k podání žaloby nebo k udělení plné moci zástupci k podání žaloby. Nebyl soudním rozhodnutím omezen ve svéprávnosti, avšak ze zdravotních důvodů nemohl sám právně jednat, takže byl pouze omezeně procesně způsobilý, což představuje odstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně b) nemohla Z. H. zastupovat na základě § 49 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, protože nebyla ani jednou z tam vyjmenovaných osob a protože podání žaloby na náhradu nemajetkové újmy nepředstavuje obvyklou záležitost. Navíc se podle § 50 o. z. ke vzniku zastoupení vyžaduje souhlas soudu. Nebyla ani jeho zástupkyní na základě plné moci nebo opatrovnicí, neboť řízení o omezení svéprávnosti a opatrovnictví Z. H. soud z důvodu úmrtí zastavil, aniž o omezení svéprávnosti a ustanovení opatrovníka pravomocně rozhodl. Podle soudu však nemůže jít k tíži původního žalobce, resp. současných žalobců a) až c), že opatrovnický soud nerozhodl o omezení svéprávnosti, ustanovení opatrovníka ani schválení podání žaloby v této věci ani za dva měsíce od podání návrhu. Jestliže hmotněprávní úprava obsažená v občanském zákoníku vylučuje, aby práva výlučně vázaná na osobu zůstavitele jako věřitele zanikla jeho smrtí, byla-li uplatněna u orgánu veřejné moci (§ 1475 odst. 2 ve spojení s § 2009 odst. 2 o. z.), pak dle soudu prvního stupně není možné odlišným způsobem po procesní stránce přistupovat k případům, kdy před úmrtím původního poškozeného dojde ke vzniku zákonného zastoupení hmotněprávním opatrovníkem (který za poškozeného neschopného právně jednat podá žalobu na náhradu nemajetkové újmy), oproti případům, kdy přes návrh v úvahu přicházejících dědiců (o nichž je posléze postaveno najisto, že dědici poškozeného dle výsledku pozůstalostního řízení skutečně jsou) není opatrovnické řízení z důvodu úmrtí poškozeného dokončeno, a pouze proto žalobu na náhradu újmy podanou jménem poškozeného za jeho života nelze projednat a v důsledku toho dojde k zániku nároků ve smyslu § 1475 odst. 2 o. z. Soud uzavřel, že nedostatek podmínky řízení v podobě absence procesní způsobilosti původního žalobce byl posléze v řízení odstraněn, jestliže dle pravomocného rozhodnutí v řízení o pozůstalosti jsou právními nástupci původního žalobce i ohledně jeho pohledávky uplatněné v tomto řízení právě žalobci a) až c), přičemž žalobkyně b) zmocnila k podání žaloby právního zástupce, který pak podle tohoto zplnomocnění příslušné procesní kroky včetně podání žaloby činil, a zároveň bylo pravomocně rozhodnuto o pokračování v řízení s uvedenými žalobci jako dědici původního žalobce. 3. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 4. 2024, č. j. 19 Co 31/2024-166, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení zastavil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Se soudem prvního stupně se ztotožnil v závěru, že procesní postup žalující strany založil odstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v nedostatku zastoupení osoby postižené duševní poruchou. Avšak k odstranění této vady řízení mohlo podle odvolacího soudu dojít jedině postupem soudu, jímž by byla v žalobě označenému žalobci ustanovena podle § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovníkem osoba, která jeho jménem žalobu podala. K tomu však nedošlo, takže se okamžikem úmrtí Z. H. stal z odstranitelného nedostatku podmínek řízení nedostatek neodstranitelný, neboť již neexistoval právní prostředek, jehož prostřednictvím by bylo možno zhojit nedostatek jeho zastoupení; soud prvního stupně proto měl řízení podle § 104 odst. 1 věty prvé o. s. ř. zastavit. Skutečnost, že soud takto nepostupoval, vyčkal na výsledek dědického řízení po Z. H. a poté rozhodl podle § 107 o. s. ř. o pokračování v řízení s jeho dědici, nemohla daný procesní stav věci (neodstranitelný nedostatek podmínky řízení) zvrátit. V § 107 o. s. ř. je totiž upraven postup soudu v případě, že některý z účastníků ztratil způsobilost být účastníkem řízení během řízení, tj. v období od jeho zahájení do jeho pravomocného skončení, a řeší z toho vyplývající tzv. procesní nástupnictví. V řízení, v němž se účastenství zakládá podle § 90 o. s. ř. (ve sporném řízení), je tedy možné podle § 107 o. s. ř. postupovat, jen jestliže osoba, která byla v žalobě označena za účastníka řízení, měla způsobilost být účastníkem řízení alespoň v den zahájení řízení, což v projednávané věci nebylo splněno. Usnesení soudu o procesním nástupnictví po zemřelém Z. H. vydané podle § 107 o. s. ř. tudíž nemohlo vyvolat v tomto ustanovení předjímané následky, a to i přesto, že nabylo právní moci. 4. Usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadli žalobci dovoláním. Jeho přípustnost spatřují v řešení dosud v judikatuře neřešené otázky způsobu uplatňování nároků na náhradu nemajetkové újmy podle § 2958 ve spojení s § 1475 odst. 2 a § 3069 o. z. osobou tzv. primárně poškozenou a postupu soudů v řízení s takovým předmětem řízení, ve vazbě na souběžné uplatňování právních institutů omezení svéprávnosti podle § 55 a násl. o. z. a opatrovnictví podle § 465 a násl. o. z. osoby tzv. primárně poškozené, přičemž základní procesní otázkou v řízení byla aplikace § 29 odst. 1 a zejména 3 o. s. ř. Namítali rovněž odklon od ustálené judikatury Nejvyššího soudu ve vztahu k postupům soudů při odstraňování nedostatku podmínek řízení podle § 104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, a dále k aplikaci § 107 odst. 1 o. s. ř. v případech, kdy účastník po zahájení řízení ztratí způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.), kterou při zahájení řízení měl, jestliže ke ztrátě došlo v důsledku úmrtí účastníka řízení. Odvolací soud dále rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu při aplikaci § 107 odst. 2 o. s. ř. ve všech případech, kdy dědické řízení rozhodne o tom, kdo z dědiců vstupuje do práv, o něž v řízení jde. Takový dědic pak vstupuje i do procesních práv zůstavitele (odkazují na sp. zn. 25 Cdo 1630/2023). Jako dovolací důvod dovolatelé uvádí nesprávné právní posouzení věci. Zdůrazňují, že dědicové vstupují nejen do všech hmotných, ale i procesních práv a povinností zemřelého a tvrdí porušení základního práva na přístup k soudu zaručeného čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Namítají, že délka opatrovnického řízení nemůže jít k tíži primárně poškozeného ani jeho dědiců a že procesní právo má napomáhat k uplatňování práva hmotného. Postup soudu prvního stupně i postup spočívající v ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř. považují dovolatelé za rovnocenné, přič