25 Cdo 233/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 233/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 1. 2026 Spisová značka:25 Cdo 233/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.233.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Ušlý zisk Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 233/2025-126 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobců: a) J. H., a b) L. H., oba zastoupeni JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem Arbesovo náměstí 257/7, 150 00 Praha 5, proti žalované: Y&T Luxury Property Prague Czech Republic s.r.o., IČO 29055113, se sídlem Maiselova 59/5, 110 00 Praha 1, zastoupená JUDr. Lucií Poliakovou, advokátkou se sídlem Jakubská 647/2, 110 00 Praha 1, o 1 197 333 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 271/2022, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2024, č. j. 23 Co 179/2024-99, takto: I. Dovolání žalobců se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 16 214 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. Lucie Poliakové. Odůvodnění: 1. Žalobci se v řízení domáhali náhrady škody, jež jim vznikla v důsledku vydání předběžného opatření tím, že nemohli v období od 12. 5. 2020 do 19. 8. 2022 pronajímat bytovou jednotku, čímž jim ušel zisk na nájemném. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2. 2. 2024, č. j. 15 C 271/2022-68, zamítl žalobu na zaplacení 1 197 333 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 16. 4. 2020 uzavřeli žalobci se společností DINRUST House s.r.o. kupní smlouvu, na jejímž základě se měli stát vlastníky bytové jednotky č. XY spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. 15323/212805 na společných částech budovy a na pozemku, nacházející se v budově č. p. XY, umístěné na pozemku st. parc. č. XY, v obci Praha, kat. úz. XY, (dále jen „bytová jednotka“). Na základě této smlouvy byl dne 20. 4. 2020 podán návrh na vklad jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí. K návrhu žalované vydal Obvodní soud pro Prahu 1 usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 4. 5. 2020, č. j. 33 Nc 2364/2020-79, kterým zakázal společnosti DINRUST House s.r.o., s bytovou jednotkou nakládat do právní moci rozhodnutí vydaného v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. EPR 76334/2020 (šlo o řízení, v němž se žalovaná po společnosti DINRUST House s.r.o. domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím). S ohledem na vydané předběžné opatření byl návrh na vklad vlastnického práva žalobců k bytové jednotce zamítnut rozhodnutím Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, ze dne 3. 7. 2020, č. j. V-21218/2020-101. Řízení původně vedené pod sp. zn. EPR 76334/2020 bylo následně skočeno tak, že Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 11. 1. 2022, č. j. 31 C 149/2020-225, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 5 2022, č. j. 70 Co 127/2022-258, žalobu zamítl. Ke dni 24. 6. 2022 byla v katastru nemovitostí poznámka o předběžném opatření stále zapsána a právní nástupkyně prodávající společnosti DINRUST House s.r.o. - Rezidence Světova s.r.o. - požádala dne 27. 6. 2022 o její výmaz. Poznámka byla z katastru nemovitostí vymazána a ke dni 27. 7. 2022 již v katastru nefigurovala. Nový návrh žalobců ze dne 29. 7. 2022 na vklad jejich vlastnického práva k bytové jednotce však nebyl povolen, neboť žalobci nepředložili doklad o přechodu vlastnického práva k ní na právní nástupkyni prodávající společnosti DINRUST House s.r.o. Následně (po podání dalšího návrhu na vklad) žalobci vlastnictví k jednotce v roce 2022 nabyli. Žalobce a) ve svém výslechu před soudem uvedl, že od počátku měli žalobci zájem bytovou jednotku pronajímat, oni ani jejich rodinní příslušníci nemají bytovou potřebu. Pronájem měli v úmyslu zajistit přes své osobní kontakty a nikoli prostřednictvím realitní kanceláře. V době trvání předběžného opatření žalobce a) sondoval ohledně nájmu mezi svými známými. V té době mohli žalobci jednotku užívat, měli do ní přístup, avšak neužívali ji – byla prázdná. V době výslechu žalobce (listopad 2023) jednotka pronajata nebyla, protože se tomu žalobce a) dříve nemohl věnovat a žalobkyně b) byla po operaci; žalobce začal dávat bytovou jednotku do použitelného stavu v březnu 2023. Obvyklé nájemné za jednotku za období od 12. 5. 2020 do 19. 8. 2022 by podle znaleckého posudku znalkyně Ing. Lucie Cihelkové činilo 1 194 716 Kč. Právně soud věc posoudil podle § 77a odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a žalobu zamítl s tím, že mezi účastníky nebylo sporné, že vydáním předběžného opatření byla zamezena dispozice s jednotkou, sporné však bylo, zda tím žalobcům vznikla škoda. Soud dospěl k závěru, že žalobci svůj nárok dovozují pouze z hypotetického předpokladu možného rozmnožení majetkových hodnot, aniž by vůbec započali s realizací konkrétních kroků přímo směřujících k pronájmu jednotky a aniž by prokázali existenci konkrétní osoby, která měla v době před vydáním předběžného opatření zájem uzavřít nájemní smlouvu. Zmaření pouze zamýšleného pronajmutí jednotky nepostačuje k přiznání náhrady škody za potenciální nerealizovaný zisk z nájemného. 3. K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 7. 2024, č. j. 23 Co 179/2024-99, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Uzavřel, že předpokladem objektivní odpovědnosti za škodu je nejen to, že předběžné opatření zaniklo ve smyslu § 77a odst. 1 o. s. ř., ale i to, že v příčinné souvislosti s jeho nařízením vznikla škoda. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci, přestože byli řádně poučeni, neunesli v řízení břemeno tvrzení ani důkazní břemeno o tom, že v rozhodném období skutečně chtěli jednotku pronajmout a že zároveň měli reálnou možnost tvrzeného majetkového přínosu dosáhnout. Pokud z dokazování vyplynulo, že jednotka nebyla ani po dobu asi 17 měsíců po odpadnutí překážky v podobě předběžného opatření pronajata (nebyla pronajata ani v době rozhodnutí soudu prvního stupně), ačkoliv nedošlo ke změně jejího stavu, je evidentní, že příčina neexistence jejího pronájmu s předběžným opatřením nesouvisí. Pracovní vytížení žalobce a) ani zdravotní obtíže žalobkyně b) nemohly způsobit to, aby žalobci nečinili konkrétní kroky k zajištění nájemce, zvlášť když se nejedná o nějak zvlášť náročnou činnost, kterou případně mohli pověřit i jiné osoby. Jde-li o tvrzené úpravy jednotky (týkající se tzv. chytré domácnosti, žaluzií a revizí), tyto úpravy by bránily pronájmu i v případě, že by předběžné opatření nebylo vydáno. Odvolací soud uzavřel, že všechny tyto skutečnosti svědčí pouze o hypotetickém úmyslu žalobců jednotku pronajmout, což však nelze považovat za ušlý zisk. 4. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadli žalobci dovoláním. Mají za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky 1) zda za situace, kdy předběžné opatření zákazu dispozice s nemovitostí zabránilo nabytí vlastnického práva k této nemovitosti, je na místě podmiňovat vznik nároku na náhradu škody podle §77a o. s. ř. v podobě ušlého zisku z nájmu tím, aby poškozený v pozici nevlastníka činil před vydáním předběžného opatření nebo za jeho trvání konkrétní kroky směřující k pronajmutí této nemovitosti a označil konkrétního zájemce o pronájem, a dále otázky 2) zda je vznik škody ve formě ušlého zisku na nájemném z nemovitosti (bytu) za předpokladu obvyklého běhu věcí prokázán, jestliže poškozený prokáže záměr byt pronajmout, výši obvyklého nájemného v dané lokalitě a skutečnost, že v této lokalitě je možné byt bez problémů v krátké době pronajmout. Rekapitulují dosavadní průběh řízení s tím, že svůj nárok na náhradu škody ve formě ušlého zisku prokázali účastnickou výpovědí žalobce a) a vyjádřením realitní kanceláře, k němuž však soud nepřihlédl a v odůvodnění jej ani nehodnotil. Uvedli rovněž, že před vydáním předběžného opatření nebyli vlastníky bytu, proto jej jako nevlastníci nemohli nabízet k pronájmu třetím osobám a stejné to bylo i po vydání předběžného opatření, kdy existoval zákaz s bytovou jednotkou nakládat. Bez významu je podle dovolatelů skutečnost, že v následném období nebyl byt pronajat, neboť po dobu nařízeného předběžného opatření nebyl