25 Cdo 3662/2018 – Nejvyšší soud

25 Cdo 3662/2018-264 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, zastoupená doc. JUDr. Monikou Forejtovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Náplavní 2013/1, Praha 2, proti žalovaným: 1) EUROINS Romania Asigurare Reasigurare S. A., se sídlem Sos. Bucuresti Nord, nr. 10, Global City Business Park, Cladirea O23, etaj 4, Com. Voluntari, jud. Ilfov, 077190, CP 63 OP 42, Rumunsko, 2) Česká kancelář pojistitelů, IČO 70099618, se sídlem Milevská 2095/5, Praha 4, obě zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Pod Křížkem 428/4, Praha 4, o 521.675,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 70 C 120/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, č. j. 18 Co 142/2018 - 233, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 20.536 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Roberta Tschöpla, advokáta se sídlem Pod Křížkem 428/4, Praha 4. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 28. 2. 2018, č. j. 70 C 120/2017-174, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 521.675,60 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 2. 5. 2014 na silnici R1 (dnes Pražský okruh D 0) v důsledku technické závady na tahači kamionové soupravy, s pojištěním odpovědnosti u dvou rumunských pojišťoven, vznikl požár, který poškodil cementobetonový kryt vozovky, betonový žlábek a svodidla a zničil náklad masa v návěsu. Vyprošťovací práce na místě, odtah vozidla a odvoz ohořelého nákladu do kafilerie prováděla společnost WUKA-GROUP, s. r. o., která za provedené práce žalobkyni vystavila fakturu v uvedené částce. Soud uzavřel, že zákonná povinnost žalobkyně zajistit bezpečnost a sjízdnost komunikace neznamená, že by náklady na odtah havarovaného vozidla a likvidaci poškozeného nákladu byly kryty z pojištění odpovědnosti podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále též jen „zákon č. 168/1999 Sb.“). To by ve svém důsledku znamenalo, že kdokoliv, kdo vytvoří překážku na silnici svým vozidlem, které bude následně odtaženo, by nebyl povinen k úhradě provedeného odtahu, nýbrž by odtah byl kryt pojištěním. K argumentaci žalobkyně, že jí nárok na plnění zakládá úprava tzv. zachraňovacích nákladů, soud uvedl, že ustanovení § 2819 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), se uplatní pouze a jen u pojištění majetku, nikoliv u pojištění odpovědnosti. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 6. 2018, č. j. 18 Co 142/2018-223, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že na žalobkyni nelze pohlížet jako na poškozenou ve smyslu § 2 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., neboť v její majetkové sféře nevznikla žádná újma vymezená v § 6 tohoto zákona. Jen ze zaslání faktury nelze dovodit újmu, kterou by žalované pojišťovny měly uhradit, a to jak v režimu tohoto zákona, tak ani podle § 2819 o. z. Obě ustanovení počítají s tím, že újma již vznikla, zatímco žalobkyně neprokázala, že požadovanou částku odtahové společnosti zaplatila a zda vůbec mezi nimi vznikl právní vztah. Navíc žalobkyně není osobou, která by odpovídala za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě, neboť takovou osobou je ve smyslu § 6 zákona č. 168/1999 Sb. ten, kdo je povinen nahradit škodu; jen za něj je pojišťovna povinna plnit. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. tím, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny. Za prvé vymezuje otázku rozsahu nároků, resp. status osoby poškozené podle zákona č. 168/1999 Sb., a za druhé otázku aplikovatelnosti ustanovení o zachraňovacích nákladech ve smyslu § 2819 o. z. ve vazbě na zákon č. 168/1999 Sb. Ve vztahu k první otázce odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 307/2007, s tím, že nyní o pojistné plnění žádá třetí subjekt, který není vlastníkem ani provozovatelem vozidla, jak předvídá uvedené rozhodnutí. Nelze proto dovodit, že požadovaná náhrada představuje tzv. škodu vlastní, neboť dovolatelce vnikla škoda (dluh vůči odtahové společnosti) zajištěním odtahu vozidla a likvidaci poškozeného nákladu, k němuž byla povinna jako subjekt pověřený výkonem vlastnických práv státu k nemovitostem tvořícím dálnici. Ve vztahu k druhé otázce žalobkyně zdůrazňuje zařazení ustanovení o zachraňovacích nákladech do pododdílu Škodové pojištění. Jestliže zároveň podle § 2861 odst. 3 o. z. může být pojištění odpovědnosti sjednáno pouze jako škodové pojištění, je zřejmé, že se toto ustanovení vztahuje i na náklady, které dovolatelka vynaložila na odklizení vozidla a poškozeného nákladu, tj. na odklizení pojištěného majetku. Žalobkyně proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalované ve vyjádření k dovolání shodně uvedly, že žalobkyni nevznikla žádná skutečná škoda v podobě snížení jejích majetkových poměrů. Dovolání navíc není přípustné, protože žalobkyní předložené otázky nejsou pro konkrétní věc relevantní. Ustanovení o zachraňovacích nákladech pak nelze v daném případě užít, protože žalobkyně nesplňuje podmínky stanovené v § 2819 odst. 3 o. z. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., a je přípustné podle § 237 o. s. ř. k posouzení otázek rozsahu nároku podle zákona č. 168/1999 Sb. a aplikovatelnosti ustanovení o zachraňovacích nákladech ve smyslu § 2819 o. z., které dosud nebyly v praxi dovolacího soudu řešeny. Dovolání není důvodné. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení nebylo-li ujednáno jinak, poskytne pojistitel plnění v rozsahu a ve výši podle odstavce 2 v penězích nejvýše do limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě. Podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. pojistitel nehradí (kromě jiného) škodu na vozidle, jehož provozem byla škoda způsobena, jakož i na věcech přepravovaných tímto vozidlem, s výjimkou škody způsobené na věci, kterou měla tímto vozidlem přepravovaná osoba v době škodné události na sobě nebo u sebe, a to v rozsahu, v jakém je pojištěný povinen škodu nahradit. Pojištění podle zákona č. 168/1999 Sb. je povinným smluvním pojištěním odpovědnosti za újmu, která byla způsobena při provozu silničních vozidel, a dopadá jak na odpovědnost provozovatele dopravy či vozidla podle § 2927 a násl. o. z., tak i na povinnost osob nahradit újmu podle § 2910 o. z., například na řidiče vozidla. Ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. spojuje dopad tohoto předpisu jen se zde vyjmenovanými, uplatněnými a prokázanými nároky poškozeného na náhradu újmy, které je pojistitel povinen za pojištěného škůdce nahradit v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu, jímž je především občanský zákoník. Oprávnění poškozeného uplatnit nárok přímo proti pojistiteli (a v případech stanovených v § 24 odst. 2 a 6 zákona č. 168/1999 Sb. nárok na plnění z garančního fondu proti České kanceláři pojistitelů, jako je tomu v této věci) ovšem neznamená, že b