Nejvyšší soud 25 Cdo 514/2026 – Zastavení řízení

Podáním ze dne 30. 7. 2021 podal žalobce „žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Nc 65/2021 a proti souvisejícím rozhodnutím“.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 6. 2022, č. j. 1 Nc 468/2022-107 (po přečíslování spisu č. l. 8), zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Nc 65/2021, a poté usnesením ze dne 31. 8. 2022, č. j. 1 Nc 468/2022-116 (č. l. 17) odmítl podle § 43 odst. 2 o. s. ř. žalobu také „proti souvisejícím rozhodnutím“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 1. 2023, č. j. 5 Co 243/2022-129 (č. l. 31), potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby „proti souvisejícím rozhodnutím“ a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Řízení o dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo zastaveno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2025, č. j. 1 Nc 468/2022-65 (ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2025, č. j. 5 Co 100/2025-74), pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“).

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2023, č. j. 5 Co 243/2022-129 (č. l. 31), podala včasné dovolání i 2. žalovaná, při jehož podání nebyla zastoupena advokátem a požádala o osvobození od soudních poplatků.

Dovolací soud s ohledem na princip rychlosti a hospodárnosti řízení sám její o žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodl tak, že usnesením ze dne 18. 3. 2026, č. j. 25 Cdo 514/2026-80, její žádosti nevyhověl, neboť dovolatelka nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků stanovené v § 138 odst. 1 o. s. ř., když v projednávané věci jde z její strany o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva [její dovolání je totiž subjektivně nepřípustné, protože napadeným usnesením jí nevznikla žádná újma (k otázce, kdy jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní]. Nejvyšší soud zároveň dovolatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč a poučil ji, že nebude-li do 15 dnů od doručení usnesení soudní poplatek uhrazen, bude dovolací řízení zastaveno.

Dovolatelka soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatila a na výzvu, která jí byla doručena dne 7. 4. 2026, reagovala opětovnou žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“.

O opětovné žádosti dovolatelky o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení dovolací soud již znovu nerozhodoval, neboť na skutečnosti, že její dovolání není subjektivně přípustné, a proto jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, což neumožňuje přiznat osvobození od soudních poplatků, se nic nezměnilo.

Podáním dovolání vznikla dovolatelce povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o soudních poplatcích“], který činí podle položky 23 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč.

Protože dovolatelka soudní poplatek za dovolání nezaplatila ani poté, co k tomu byla vyzvána usnesením dovolacího soudu, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).