25 Cdo 548/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 548/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 12. 2025 Spisová značka:25 Cdo 548/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.548.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ušlý zisk Nájem Dotčené předpisy:§ 2952 o. z. § 126 předpisu č. 183/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 1. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 590/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 548/2025-865USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: V. P., zastoupený JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti žalovanému: Společenství vlastníků jednotek pro dům XY, Praha XY, zastoupený Mgr. Janou Bartoškovou, advokátkou se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, o splnění povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 171/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2024, č. j. 23 Co 237/2024-835, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se po žalovaném domáhal provedení specifikovaných oprav na budově, v níž má nebytovou jednotku ve svém vlastnictví, dále oprav na této jednotce a rovněž náhrady ušlého zisku za období od 31. 10. 2012 do 31. 5. 2021, to vše v souvislosti s vlhkostí, která v důsledku závad na budově poškozovala uvedenou jednotku. 2. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 6. 3. 2024, č. j. 13 C 171/2015-794, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 342.000 Kč s příslušenstvím, 584.250 Kč s příslušenstvím a 61.750 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a uložil oběma účastníkům povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu (výroky III a IV). Citovaný rozsudek je již třetím rozsudkem soudu prvního stupně v této věci. Rozsudkem ze dne 18. 10. 2021, č. j. 13 C 171/2015-530, který byl v pořadí druhým rozsudkem ve věci, Obvodní soud pro Prahu 6 uložil žalovanému provést v žalobě konkretizované opravy, a to jak na předmětné budově, tak na jednotce žalobce, a zamítl žalobu na zaplacení požadovaných částek. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2022, č. j. 23 Co 169,172/2022-653, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen v části, jíž byl zamítnut požadavek žalobce na náhradu ušlého zisku, a výroky týkající se provedení oprav tak samostatně nabyly právní moci. Soud prvního stupně ve svém novém rozhodnutí ve věci učinil následující skutková zjištění. Žalobce nebytovou jednotku koupil v roce 2011, kdy byla v dobrém stavu, a v témže roce ji pronajal společnosti XY s. r. o., jejímž je jediným společníkem a jednatelem. V roce 2012 byla nájemní smlouva vypovězena z důvodu nevyhovujícího stavu prostor. V letech 2013 a 2014 žalobce inzeroval nabídku prodeje jednotky, prodej však nebyl realizován; v roce 2014 byl po dobu 14 dnů inzerován pronájem jednotky. V tomtéž roce přislíbil žalovaný provést příslušné opravy do roku 2016. Z kontroly provedené odborem výstavby Úřadu městské části Praha 6 (dále jen „odbor výstavby“) vyplynulo, že jednotka je postižena průnikem vody, avšak nadále plní svou základní funkci vyplývající ze způsobu užívání povoleného stavebním úřadem, tedy jako krytu civilní obrany, což konstatoval též pracovník odboru bezpečnosti a krizového řízení hlavního města Prahy. Dne 18. 2. 2015 byla jednotka vyřazena z evidence stálých úkrytů. Na základě žádosti žalobce bylo odborem výstavby nejprve vedeno řízení o změně účelu užívání stavby na dvouúčelové užívání, tedy na kryt civilní obrany a zároveň sklad, následně po předložení dokladu o vyřazení úkrytu z evidence bylo vedeno řízení o změně účelu užívání jednotky, a to z krytu civilní obrany na sklad. Dne 19. 5. 2016 bylo rozhodnuto o změně účelu užívání stavby nebytové jednotky ze zrušeného krytu civilní obrany na sklad kancelářských potřeb a prostředků marketingové podpory bez provedení stavebních úprav. Rozhodnutí nabylo právní moci 22. 9. 2016. 3. Po právní stránce rozhodl soud prvního stupně podle § 2 odst. 1 písm. m) a § 126 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a § 2910, § 2951 odst. 1, § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Konstatoval, že uplatňuje-li poškozený právo na náhradu ušlého zisku, musí prokázat, že měl zajištěny potřebné předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, tedy že byl ochoten a schopen výdělečnou činnost provozovat. Ušlý zisk nelze odvozovat jen z tvrzeného zmaření zamýšleného podnikatelského či jiného výdělečného záměru. V dané věci podle tvrzení žalobce spočívá ušlý zisk v ušlém nájemném, když žalobce nemohl prostor ekonomicky využít, měl v úmyslu ho pronajmout, ale v důsledku stavu jednotky nenašel nájemce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v části období, za něž je ušlý zisk požadován, předmětný prostor vůbec nesplňoval podmínky pro ekonomicky výdělečný záměr. Nejméně do 22. 9. 2016, kdy nabylo právní moci rozhodnutí odboru výstavby o změně účelu užívání stavby z krytu civilní obrany na sklad, nebylo možné předmětný prostor vůbec pronajmout jako sklad, neboť účelem užívání byl v souladu s kolaudačním stavem kryt civilní obrany. V dalším období od 23. 9. 2016 do 31. 5. 2021 nebylo v řízení žádným důkazem prokázáno, že by žalobce vůbec nemovitost k pronájmu nabízel, natož aby měl reálně uzavřenou smlouvu o pronájmu, která by v důsledku stavu nemovitosti skončila. Podle soudu prvního stupně z ničeho není zřejmé, že pokud se nepodařilo jednotku pronajmout, bylo to právě v důsledku jejího stavu. Soud poukázal na výpověď svědka K. H. (realitního makléře), který vypověděl, že pro zájemce není kvalita prostor jediným určujícím kritériem, ale je jím i cena a poloha. Za situace, kdy sám žalobce v podstatě rezignoval na případné ekonomické využití nemovitosti, jednotku k pronájmu nenabízel, ač mohl, není možné, aby jeho potenciální zisk sanoval žalovaný. To, že žalobce měl v prvopočátku úmysl jednotku pronajímat, ještě neznamená, že by ji při pravidelném běhu událostí skutečně pronajal. Rozhodujícím podle soudu prvního stupně tedy je, že v řízení nebylo prokázáno, že při pravidelném běhu věcí by došlo k tvrzenému zisku. 4. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 9. 2024, č. j. 23 Co 237/2024-835, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky jej změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok II), ve výrocích III a IV jej změnil, jde-li o výši náhrady nákladů řízení státu, jinak jej v tomto rozsahu potvrdil (výroky III a IV), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok V). S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 27 Cdo 149/2019, se odvolací soud ztotožnil se závěrem o nedůvodnosti žaloby v daném rozsahu. Uvedl, že ačkoliv soud prvního stupně posuzoval část nároku žalobce na náhradu ušlého zisku podle nesprávného právního předpisu (podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, namísto zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), na správnost právního posouzení to nemá vliv, protože relevantní předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu jsou v obou předpisech shodné. Soud prvního stupně pak správně rozdělil období, za něž žalobce náhradu požaduje, na dvě části. Příslušná jednotka byla zkolaudována jako kryt civilní obrany a jako takovou ji žalobce v roce 2011 koupil. Z § 126 odst. 1 stavebního zákona vyplývá, že stavbu lze užívat jen k účelu vymezenému zejména kolaudačním rozhodnutím. Sdělením odboru výstavby z 23. 4. 2014 bylo prokázáno, že k účelu, ke kterému byla jednotka skutečně určena, tedy jako kryt civilní obrany, byla i nadále způsobilá a plnila svou funkci. Využívání jednotky jako skladu se neslučuje s původním účelem, k němuž byla jednotka zřízena, tedy k úkrytu obyvatelstva. Odkaz žalobce na § 22 odst. 2 vyhlášky č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva, považoval odvolací soud za nepřípadný, neboť se týká stavebně technických požadavků na nově budované stavby civilní ochrany. Odvolací soud se neztotožnil s námitkou žalobce, že daný kryt civilní obrany měl dvouúčelové využití, neboť nejprve bylo u odboru výstavby zahájeno řízení o změně účelu užívání stavby z původního užívání jako krytu civilní obrany na dvouúčelové užívání, tedy jako krytu civilní obrany a skladu, a teprve následně, po doložení toho, že úkryt byl vyřazen z evidence, bylo vedeno říz