25 Cdo 733/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 733/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 6. 2024 Spisová značka:25 Cdo 733/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.733.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 9 odst. 4 písm. a)) předpisu č. 177/1996 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 7. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 05.09.2024II.ÚS 2480/24 Kateřina Ronovská odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost19. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 733/2024-555 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Mgr. Radka Kopsy v právní věci žalobců: a) S. Č., b) V. Č., c) V. K., všichni zastoupeni Mgr. Jiřím Adamcem, advokátem se sídlem Za Poštou 112, Veselí nad Moravou, proti žalované: Vsetínská nemocnice a. s., IČO 26871068, se sídlem Nemocniční 955, Vsetín, zastoupená JUDr. Vladimírem Hamplem, advokátem se sídlem Havlíčkova 864/4, Nový Jičín, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o přiměřené zadostiučinění, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 9 C 1/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2023, č. j. 71 Co 102/2023-505, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 7.400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Vladimíra Hampla, advokáta. III. Žalobci jsou povinni zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 9. 2. 2023, č. j. 9 C 1/2018-457, zamítl žalobu, jíž se žalobci a) a c) domáhali každý zaplacení 500.000 Kč a žalobkyně b) zaplacení 700.000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, ohledně vedlejší účastnice a vůči státu. Ve sporu o náhradu újmy za duševní útrapy, jež měly vzniknout v důsledku úmrtí manžela žalobkyně b) a otce žalobce a) a žalobkyně c), vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že dne 2. 8. 2015 utrpěl pan S. Č., narozený XY (dále jen „poškozený“), úraz na jízdním kole, po kterém byl převezen na chirurgické oddělení zdravotnického zařízení provozovaného žalovanou. Utrpěl zhmoždění obličeje, zlomeninu nosních kůstek, oděrky obou rukou, frakturu trnu C5 a apexu trnu C4; magnetická rezonance mozku ukázala suspektní epidurální hematom C3-C6. Až do 16. 8. 2015 se jeho zdravotní stav zlepšoval, poté došlo ke zhoršení (udával, že mu není dobře, upadl z lůžka, na pravém koleni měl otok a hematom). U poškozeného se v následujících dnech vyvinula těžká celková stafylokoková infekce organismu a infekční endokarditida (zánět vnitřního povrchu srdce) s embolizačními komplikacemi a postupný rozvoj sepse s multiorgánovým selháním následně vedl až k jeho úmrtí dne XY. Soud posoudil nárok žalobců podle § 2910, § 2956 a § 2971 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 4 odst. 5, § 28 odst. 2 a § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění účinném do 30. 6. 2016, a uzavřel, že nelze nalézt příčinnou souvislost mezi úmrtím poškozeného a postupem lékařů žalované při jeho léčbě. Vyšel z ústavního znaleckého posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (dále též jen „IPVZ“), zpracovaného lékaři vnitřního lékařství, lékařské mikrobiologie, ortopedie, infekčního lékařství a soudního lékařství, podle jehož závěrů byla antibiotická léčba zahájená 18. 8. 2015 správným postupem (pro terapeutické nasazení antibiotik lékaři zdravotnického zařízení neměli v prvních dnech přesvědčivé klinické ani laboratorní důvody). Jako hlavní faktor rozvoje bakteriálního zánětu vnitřního povrchu srdce vyhodnotil znalecký ústav poranění krční páteře s rozvojem spondylodiscitidy (infekce páteře) s epidurálním abscesem. Příčinou smrti poškozeného byla celková sepse, a to velmi pravděpodobně z hnisové dutiny u krční páteře. Zlatý stafylokok byl objeven ex post na 3 místech v těle pacienta, a to v kolenním kloubu, na srdeční nitrobláně a pravděpodobně i v krčním abscesu, což svědčí o tom, že nositelem stafylokoka byl on sám (endogenní rozsev). Soud prvního stupně neshledal, že by došlo k pochybení lékařů žalované, kteří řádně při klinických příznacích infekce provedli vyšetření a nasadili antibiotika. Ostatní posudky nezpracovávali odborně příslušní lékaři (šlo o infekční komplikaci těžkého úrazu, nikoli o infekční onemocnění) a nelze vycházet ze stavu a znalostí o případu ex post. Jelikož žalovaná neporušila žádnou svou zákonnou povinnost, neodpovídá za smrt poškozeného a není povinna hradit újmu žalobců. 2. K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 9. 2023, č. j. 71 Co 102/2023-505, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a uvedl, že skutečnost, že soudem zadaný posudek byl zpracován znaleckým ústavem, dává předpoklad důkladnějšího odborného zhodnocení věci (pracovali na něm lékaři různých specializací včetně infekčního lékařství). Soud prvního stupně proto zamítl důkazní návrh žalobců na znalecké výslechy důvodně, neboť by šlo o znalce z odvětví, které neodpovídá oboru zdravotní péče poskytnuté zesnulému, tj. primárně byl řešen úraz pádem z kola v oboru chirurgie a teprve jako komplikace se objevila infekce stafylokokem. Při pohledu ex ante tedy nutno posuzovat postup žalované zejména optikou chirurgie, nikoli optikou specializovaných pracovišť a znalců infekčního lékařství. Okamžik a původ infekce nelze jednoznačně stanovit, nicméně ústavní znalecký posudek i posudky poukazované žalobci se přiklánějí k tomu, že stafylokok byl v těle zesnulého přítomen již v době úrazu a úraz a s ním spojená zátěž vedla k tomu, že se tato bakterie tzv. aktivovala a začala působit zhoubně. Zdroj nákazy však není podle odvolacího soudu rozhodující (nelze stoprocentně zabránit ani vnější nákaze), ale podstatnou je otázka včasnosti rozpoznání komplikace a nasazení příslušné léčby. Odvolací soud vyšel ze závěru znalců, že standardně se antibiotika preventivně nepodávají, aplikují se až v případě příznaků a zjištěné infekce, k čemuž lékaři žalované správně přistoupili. Lékařská dokumentace byla vedena řádným způsobem a zachycovala věrohodně stav pacienta, u nějž až do 16. 8. 2015 žádné jednoznačné příznaky infekce nenastaly (kolísavá teplota, bolesti, brnění prstů, dušnost nejsou specifické jen pro infekci, ale mohou být následkem i zranění, která utrpěl při pádu z kola). Podle závěru znalců k úmrtí přispěly další faktory, a to špatný stav imunitního systému, kvasinková infekce, nálezy na plicích a srdci. Pokud je imunitní systém a tělo vyčerpané, organismus už situaci nezvládne ani přes nasazení antibiotik. Byť tuto otázku znaleckému ústavu soudy nepoložily, lze z těchto skutečností dovodit, že je hypotetické a spekulativní, zda by (v případě, že by měla být infekce odhalena dříve) dřívější podání antibiotik zvýšilo šance poškozeného na přežití. Odvolací soud uzavřel, že nebylo zjištěno pochybení žalované, tj. že by postupovala v rozporu s ustanoveními § 28 odst. 2 a § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a že by nepostupovala podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Jelikož tedy nedošlo k porušení povinnosti ze strany lékařů, neodpovídá žalovaná podle § 2971 o. z. za újmu, kterou žalobci úmrtím jejich manžela a otce utrpěli. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním. Namítají, že znalecký posudek IPVZ vychází výhradně ze zdravotnické dokumentace a ignoruje další obsah spisu, tj. že poškozený měl příznaky, které ve zdravotnické dokumentaci nejsou zachyceny, a to nikoli proto, že neexistovaly, ale protože si jich lékaři a sestry nevšimli nebo je ignorovali. V situaci, kdy zdravotnická dokumentace nezachycuje skutečný klinický stav pacienta a soud přesto vychází pouze ze zdravotnické dokumentace, nemá pacient či pozůstalí po zemřelém prakticky šanci prokázat, že postup zdravotnického zařízení nebyl lege artis. Proto v rámci obráceného důkazního břemene by měla žalovaná prokázat, jak konkrétně probíhaly vizity, jak konkrétně probíhala sesterská péče – v jaké míře bylo proh