Nejvyšší soud 25 Nd 122/2026 – Žaloba pro zmatečnost

Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 26. 2. 2026 napadl žalobce v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu žalobou pro zmatečnost. Uplatňuje zmatečnostní důvody zakotvené v § 229 odst. 1 písm. e), g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil.

Žaloba pro zmatečnost podle § 229 o. s. ř. představuje mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout toliko v zákoně vymezená pravomocná rozhodnutí soudu prvního stupně nebo soudu odvolacího, kterými bylo řízení skončeno, a to z důvodů zde uvedených.

Podle § 235a odst. 1 o. s. ř. žalobu projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni. Žalobu pro zmatečnost podanou z důvodů uvedených v § 229 odst. 3 a 4 však projedná a rozhodne o ní soud, jehož rozhodnutí bylo napadeno; to neplatí ve věcech, v nichž je k řízení v prvním stupni příslušný krajský soud (§ 9 odst. 2).

Jelikož rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze napadnout žalobou pro zmatečnost, neupravuje občanský soudní řád ani funkční příslušnost soudu k projednání takové žaloby. Nedostatek funkční příslušnosti soudu představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, ke kterému soud přihlíží kdykoli za řízení (§ 103 o. s. ř.) a při kterém nepřichází v úvahu jiné rozhodnutí než zastavení řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto řízení o žalobě pro zmatečnost zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 289/2002, uveřejněné pod číslem 73/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 24 Nd 19/2023).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1, § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalobce sice zavinil zastavení řízení, avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly. Nejvyšší soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.