Nejvyšší soud 25 Nd 302/2026 – Určení místní příslušnosti soudu

Exekučním návrhem ze dne 15. 12. 2025 podaným u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, se oprávněná domáhá provedení exekuce vůči povinnému pro vymožení pohledávky ve výši 114 472 Kč. Dne 2. 1. 2026 požádal označený soudní exekutor Okresní soud v Chomutově o pověření provedením exekuce na majetek povinného. Exekučním titulem je rozsudek Krajského soudu v Ústí na Labem ze dne 13. 1. 2025, č. j. 103 Tm 8/2024-472.

Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 21. 5. 2026, č. j. 26 EXE 5004/2026-40, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po doručení tohoto usnesení oprávněné bude věc „postoupena“ Nejvyššímu soudu k určení místní příslušnosti (výrok II). Okresní soud zjistil lustrací v informačním systému základních registrů, že povinný není občanem České republiky. Ministerstvo vnitra sdělilo, že povinný nemá na území České republiky povolen žádný druh pobytu. Povinný není na území České republiky ve výkonu trestu odnětí svobody, po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nesplnil svou ohlašovací povinnost a nezdržuje se ani na adrese v XY označené v průběhu řízení oprávněnou. Není známo místo pobytu povinného, respektive zda a kde by se měl nacházet jeho majetek. Okresní soud uzavřel, že místní příslušnost nelze za dané situace určit, a proto s odkazem na § 11 odst. 3 o. s. ř. věc předložil Nejvyššímu soudu k určení místní příslušnosti.

Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Nejvyšší soud, je-li žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu, určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. K tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“).

Skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před pověřením exekutora provedením exekuce nezjišťuje existenci majetku povinného a rozhoduje-li za této situace Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 o. s. ř., určí místně příslušný exekuční soud podle zásady hospodárnosti (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sb. rozh. obč.).

Nejvyšší soud proto, vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl podle citovaného ustanovení tak, že místně příslušným soudem v této věci určil Okresní soud v Chomutově, k němuž soudní exekutor podal žádost o pověření provedením exekuce a který již ve věci učinil některé procesní úkony.