26 Cdo 2211/2021 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2211/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 10. 2021 Spisová značka:26 Cdo 2211/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.2211.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 4 odst. 1 písm. c) předpisu č. 549/1991Sb. § 9 odst. 2 předpisu č. 549/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 12. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2211/2021-222USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobce P. D., narozeného XY, bytem XY, proti žalované městské části Praha 7, se sídlem v Praze 7, U průhonu 1338/38, IČO 00063754, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 39/2013, ve věci dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2019, č. j. 16 Co 350/2019-160, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce (nezastoupen advokátem) napadl dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 26. 11. 2019, č. j. 16 Co 350/2019-160, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (soud prvního stupně) ze dne 20. 5. 2019, č. j. 14 C 39/2013-139, jímž zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne 4. 1. 2013, doručené žalobci dne 31. 1. 2013. Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání [viz § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který podle položky 23 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, jež tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., činí 14.000 Kč. Nejvyšší soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z dovolání usnesením ze dne 14. 10. 2020, č. j. 26 Cdo 2483/2020-170, poté vyhověl jeho žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku (usnesením ze dne 1. 12. 2020, č. j. 26 Cdo 2483/2020-174, ve spojení s usnesením ze dne 26. 1. 2021, č. j. 26 Cdo 2483/2020-178); žalobce však soudní poplatek nezaplatil ani v prodloužené lhůtě. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro dovolací řízení, jeho žádost byla zamítnuta (usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 5. 2021, č. j. 14 C 39/2013-203, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 9. 6. 2021, č. j. 16 Co 198/2021-211). Žalobce soudní poplatek nezaplatil ani po další výzvě (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2021, č. j. 26 Cdo 2211/2021-217), opět pouze požádal o osvobození od soudních poplatků, případně o možnost úhrady soudního poplatku ve splátkách. Protože dovolatel nezaplatil soudní poplatek, zastavil Nejvyšší soud dovolací řízení podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích (zastavení dovolacího řízení pro neodstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení přichází v úvahu jen tehdy, když byl zaplacen soudní poplatek z dovolání nebo dovolací řízení nelze pro nezaplacení soudního poplatku zastavit - viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší soud se nezabýval opětovnou žádostí dovolatele o osvobození od soudních poplatků, neboť oproti předchozí žádosti, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto, neobsahovala žádné nové skutečnosti; současně neshledal ani důvody pro povolení úhrady soudního poplatku z dovolání ve splátkách (§ 13 odst. 2 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 156 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů), neboť nelze očekávat, že by povolení splátek vedlo k jeho zaplacení, když i přes prodloužení lhůty k jeho úhradě a poskytnutí další lhůty v opětovné výzvě k zaplacení nebyl dosud soudní poplatek, a to ani částečně, uhrazen. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. 10. 2021 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu