27 Cdo 1233/2019 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1233/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2021 Spisová značka:27 Cdo 1233/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.1233.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zrušení obchodní společnosti Likvidace obchodní společnosti Likvidace právnické osoby (o. z.) Dotčené předpisy:§ 93 písm. b) předpisu č. 90/2012Sb. § 238 odst. 4 předpisu č. 280/2009Sb. ve znění do 30.06.2017 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1233/2019-80 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci navrhovatele Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 619/28, PSČ 111 21, za účasti 1) C., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 2) P. J., narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem, se sídlem v Praze 6, U Stanice 11/4, PSČ 162 00, o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 84 Cm 56/2016, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2018, č. j. 7 Cmo 333/2017-68, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2018, č. j. 7 Cmo 333/2017-68, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Návrhem doručeným Městskému soudu v Praze dne 8. 6. 2016 se navrhovatel domáhá, aby soud zrušil společnost C. (dále též jen „společnost“), nařídil její likvidaci a jmenoval likvidátora. Navrhovatel uvádí, že návrh podává na základě zákonného zmocnění uvedeného v § 238 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále též jen „daňový řád“), a tvrdí, že společnost po dobu delší než 4 roky nevykonává činnost, což dovozuje ze skutečnosti, že za zdaňovací období roku 2011 až 2014 přes výzvy nepodala daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob a ani na výzvy nereagovala. Dále navrhovatel uvádí, že společnost nezaložila do sbírky listin žádné účetní závěrky, z čehož lze usuzovat, že „není schopna vykonávat svou činnost po dobu delší než 1 rok“ a „neplní tak svůj účel“. [2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 6. 2017, č. j. 84 Cm 56/2016-51, zrušil společnost a nařídil její likvidaci (výrok I.), jmenoval likvidátorem společnosti společnost Tomko a partneři, v. o. s. (výrok II.), rozhodl o poplatkové povinnosti společnosti (výrok III.) a o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). [3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když jeho předchozí usnesení ze dne 25. 7. 2016, č. j. 84 Cm 56/2016-6, k odvolání společnosti a P. J. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2017, č. j. 7 Cmo 428/2016-28, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [4] Soud prvního stupně vyšel z toho že: 1) Společnost nezakládala do sbírky listin zákonem stanovené listiny, a proto ji usnesením ze dne 21. 6. 2016, č. j. 84 Cm 56/2016-4, vyzval k vyjádření a k odstranění vadného stavu v určené lhůtě, která však marně uplynula. 2) V odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2016, č. j. 84 Cm 56/2016-6, společnost a P. J. uvedli, že společnost nezakládala do sbírky listin účetní závěrky a nepodávala „daňová přiznání“, nejsou ale dány podmínky pro zrušení společnosti, nejsou objektivní důvody, pro které nemůže vykonávat činnost, které předvídá § 93 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], a to, zda společnost vyvíjí nebo nevyvíjí činnost, je pouze na jejím uvážení. Společnost vykonává činnost v omezeném rozsahu, neboť se domáhá po V. L. splnění smluvních povinností ze smlouvy o spolupráci ze dne 20. 10. 2006. 3) Dne 15. 9. 2016 byla navrhovateli doručena daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za období 2012 až 2015, z nichž se podává, že společnost neměla žádné příjmy podrobené dani. Společnost „nezaložila“ daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2016. 4) Při jednání soudu konaném dne 11. 5. 2017 zástupce společnosti a P. J. uvedl, že společnost byla založena za jednorázovým účelem, a to ke stavebnímu projektu, ale za stavu, kdy nebylo plněno ze smlouvy o spolupráci, společnost nemůže vykonávat další činnost. Od svého založení v roce 2006 společnost neměla kromě smlouvy o spolupráci žádné aktivity a v současné době se zaměřuje pouze na vymožení své pohledávky vůči V. L. 5) V podání ze dne 19. 6. 2017 společnost a P. J. uvedli, že společnost hodlá provozovat „K. F.“, který od roku 2007 provozuje P. J. jako fyzická osoba, a zahájí kroky k realizaci uvedeného záměru. 6) Při jednání soudu konaném dne 26. 6. 2017 zástupce společnosti a P. J. uvedl, že P. J. stále provozuje „klub“ jako fyzická osoba a „nepodnikl“ kroky k obnovení činnosti společnosti „z důvodu dovolených“ a nehodlá vymáhat pohledávky vůči V. L., neboť je proti němu vedena „řada exekucí“. [5] Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že jsou dány podmínky pro zrušení společnosti a její likvidaci podle § 93 písm. b) z. o. k., neboť společnost neplní svůj účel od svého založení, tvrzení o činnosti společnosti byla i po poučení soudu zcela nekonkrétní a nebylo prokázáno, že společnost začala vyvíjet činnost zapsanou v obchodním rejstříku. Podle soudu byl společnosti dán dostatečný prostor, aby učinila „alespoň základní kroky“ k zahájení činnosti, avšak společnost tuto možnost nevyužila a od roku 2006 do současné doby je „prokazatelně nečinná“. [6] Městský soud v Praze k odvolání společnosti a P. J. v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). [7] Odvolací soud, zabývaje se otázkou, zda v projednávané věci aplikovat § 238 daňového řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2017, anebo ve znění účinném od 1. 7. 2017, uvedl, že v § 238 daňového řádu ve znění účinném do 30. 6. 2017 byla výslovně stanovena „speciální skutková podstata“, jejíž naplnění bylo podmínkou pro zrušení právnické osoby a jež zakládala správci daně povinnost podat návrh soudu na zrušení takové právnické osoby a nařízení její likvidace. [8] Podle odvolacího soudu „se musí v každém okamžiku řízení zkoumat existence důvodu zrušení právnické osoby, a to, zda je naplněna skutková podstata existující ke dni rozhodování soudu“. V projednávané věci ke dni rozhodování odvolacího soudu „předmětná skutková podstata neexistuje, neboť novelizované ustanovení § 238 daňového řádu (ve znění platném a účinném od 1. 7. 2017) ji již neobsahuje. Z navrhovaného důvodu tedy předmětnou obchodní společnost zrušit nelze. Jiné důvody navrhovatelem v řízení tvrzeny nebyly.“ [9] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky „procesního“ práva, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena, a to zda § 238 odst. 4 daňového řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2017, „byl důvodem“ pro zrušení obchodní korporace, nebo pouze zakládal „procesní legitimaci“ správce daně k podání směřujícímu ke zrušení obchodní korporace. [10] Dovolatel, odkazuje na závěry usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 8 Cmo 362/2016, namítá, že § 238 odst. 4 daňového řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2017, nebyl „bez dalšího důvodem“ pro zrušení obchodní korporace, ale pouze zakládal „procesní legitimaci“ správce daně k podání návrhu na její zrušení. Ke zrušení obchodní korporace docházelo podle dovolatele až poté, co byla soudem po provedeném dokazování „objasněna“ existence důvodů pro takový postup, a to např. důvodu podle § 172 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), nebo podle § 93 z. o. k. [11] Dovolatel v návrhu na zahájení řízení uvedl, že společnost „není schopna vykonávat svou činnost po dobu delší než 1 rok“, přesto odvolací soud uzavřel, že jiné důvody pro zrušení společnosti (než uvedené v § 238 odst. 4 daňového řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2017) dovolatel neuvedl. Odvolací soud podle dovolatele neposuzoval jím „tvrzenou zásadní skutečnost, kterou je naplnění předpokladů pro zrušení společnosti obsažených v § 93 písm. b) z. o. k.“ [12] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. [13] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení dovoláním otevřené otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jež byla přijata až po vydání rozhodnutí odvolacího s