Nejvyšší soud 27 Nd 236/2026 – Návrhu na určení místní příslušnosti

Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 6. 5. 2026 žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), určil, který soud je příslušný k řízení o připojeném návrhu na vydání platebního rozkazu, jímž se po žalované domáhá zaplacení částky 15.318,22 USD s příslušenstvím a částky 11.158,12 USD a uložení povinnosti žalované nahradit žalobkyni v podání vyčíslené náklady řízení.

K základu nároku na zaplacení požadovaných částek žalobkyně uvádí, že v průběhu dubna až června roku 2025 uzavřela s žalovanou kupní smlouvy na serverové komponenty a související služby montáže, které se řídily všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně uveřejněnými na jejích internetových stránkách (dále jen „smlouvy“ a „VOP“). Žalovaná sjednané kupní ceny k datu splatnosti podle vystavených faktur nezaplatila. Nadto žalovaná svůj dluh v dopise ze dne 21. 7. 2025 uznala, přičemž se zavázala k jeho splacení do 30. 7. 2025, avšak ani k tomuto datu kupní ceny neuhradila. Jelikož kupní ceny ze smluv uhrazeny nebyly, žalobkyně dopisem ze dne 29. 12. 2025 od smluv odstoupila.

Požadované částky představují smluvní pokutu ve výši 15.318,22 USD v souladu s čl. III. odst. 3.8 pododst. 3.8.6 VOP, k jejíž úhradě žalobkyně žalovanou vyzvala dopisem ze dne 8. 12. 2025, a to ve lhůtě do 18. 12. 2025, a zákonný úrok z prodlení z kupních cen ve výši 11.158,12 USD (od prodlení do zániku smluv).

Žalobkyně dovozuje pravomoc soudů České republiky z čl. X. odst. 10.3 VOP, v němž je ujednána pravomoc soudů České republiky, a navrhuje, aby Nejvyšší soud určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě.

Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sb. rozh. obč.). Předmětnou otázku posuzoval Nejvyšší soud podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“).

Podle článku 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis, dohodnou-li se strany, bez ohledu na jejich bydliště, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná.

S přihlédnutím k prorogační doložce obsažené ve VOP pak Nejvyšší soud v souladu s článkem 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis a závěry judikatury Soudního dvora Evropské Unie shrnutými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3215/2016, uzavírá, že v předmětné věci je dána pravomoc českých soudů (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 29 Nd 359/2017).

Podle § 9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

Podle § 104a odst. 4 o. s. ř. bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Jelikož řízení bylo zahájeno u Nejvyššího soudu, který není věcně příslušný, rozhodl Nejvyšší soud podle § 104a odst. 4 o. s. ř., že k projednání a rozhodnutí věci jsou v souladu s § 9 odst. 1 o. s. ř. v prvním stupni příslušné okresní soudy.

Místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky za pomoci příslušných ustanovení občanského soudního řádu (srov. § 84 až § 89a o. s. ř.) nelze zjistit, jelikož žalovaná nemá na území České republiky obecný soud.

V situaci, kdy podle českých procesních předpisů nelze určit místní příslušnost soudu, pak Nejvyšší soud, vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl podle § 11 odst. 3 o. s. ř. tak, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě, v jehož obvodu se nachází sídlo zástupce žalobkyně.