27 Nd 431/2018

Nejvyšší soud usnesením ze dne 7. 11. 2018, č. j. 27 Cdo 3511/2018-377, zamítl žádost žalobce S. M. o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I.) a dále jej vyzval, aby v dodatečné lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání (výrok II.).

Podáním ze dne 22. 11. 2018 napadl S. M. označené rozhodnutí žalobou pro zmatečnost adresovanou Nejvyššímu soudu, a navrhnul, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil.

Žaloba pro zmatečnost podle ustanovení § 229 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), představuje mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout toliko v zákoně vymezená pravomocná rozhodnutí soudu prvního stupně nebo soudu odvolacího, kterým bylo řízení skončeno, a to z důvodů zde uvedených.

Podle ustanovení § 235a odst. 1 a 2 o. s. ř. žalobu pro zmatečnost projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni; žalobu podanou z důvodů uvedených v § 229 odst. 3 a 4 o. s. ř. projedná a rozhodne o ní soud, jehož rozhodnutí bylo napadeno; to neplatí ve věcech, v nichž je k řízení v prvním stupni příslušný krajský soud (§ 9 odst. 2 o. s. ř.). Pro řízení o žalobě platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním stupni, není-li stanoveno jinak.

Z výše uvedeného vyplývá, že k projednání žaloby pro zmatečnost proti usnesení dovolacího soudu není založena funkční příslušnost žádného soudu, a proto musí být řízení o ní podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastaveno. Učiní tak přímo Nejvyšší soud, jestliže mu byla žaloba adresována.

Jelikož nedostatek funkční příslušnosti soudu představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, ke kterému soud přihlíží kdykoli za řízení (§ 103 o. s. ř.), Nejvyšší soud řízení o žalobě pro zmatečnost podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.