28 Cdo 1545/2020 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1545/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 9. 2020 Spisová značka:28 Cdo 1545/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.1545.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Církev (náboženská společnost) Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 9 odst. 6 předpisu č. 428/2012Sb. § 10 odst. 2 předpisu č. 428/2012Sb. § 10 odst. 4 předpisu č. 428/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 12. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1545/2020-587 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně: Československá provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské, IČO 00406546, se sídlem v Opavě, Beethovenova 235/1, zastoupená Mgr. Markem Svojanovským, advokátem se sídlem v Laškově, Dvorek 16, proti žalovaným: 1) Vojenské lesy a statky ČR, s. p., IČO 00000205, se sídlem v Praze 6, Pod Juliskou 1621/5, zastoupený JUDr. Filipem Horákem, advokátem se sídlem v Brně, Radnická 11, a 2) Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 16 C 213/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. prosince 2019, č. j. 57 Co 276/2019-565, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. prosince 2019, č. j. 57 Co 276/2019-569, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. prosince 2019, č. j. 57 Co 276/2019-565, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. prosince 2019, č. j. 57 Co 276/2019-569, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. dubna 2019, č. j. 16 C 213/2015-500, se ruší, řízení se zastavuje a věc se postupuje Státnímu pozemkovému úřadu, Krajskému pozemkovému úřadu pro Moravskoslezský kraj. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 1) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Filipa Horáka, advokáta, náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 31 320 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 12 403 Kč. III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 2) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 3 160,60 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2019, č. j. 57 Co 276/2019-565, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. 12. 2019, č. j. 57 Co 276/2019-569, byl rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 4. 2019, č. j. 16 C 213/2015-500, potvrzen ve výrocích I. a II., jimiž byla zamítnuta žaloba na nahrazení souhlasu žalovaných s uzavřením dohod o vydání v rozsudku blíže specifikovaných pozemků v k. ú. Bruntál – město, a ve výroku IV., jímž bylo žalobkyni uloženo nahradit žalované 2) náklady řízení ve výši 3 160,60 Kč (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), a změněn ve výroku III. tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 31 320 Kč (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Současně odvolací soud zavázal žalobkyni nahradit náklady odvolacího řízení žalovanému 1) ve výši 12 403 Kč a žalované 2) ve výši 900 Kč (výroky III. a IV. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že pozemky, jejichž vydání se žalobkyně domáhá, jsou zemědělskými nemovitostmi. Z uvedeného důvodu žalobu uplatněnou v řízení dle části třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v režimu ustanovení § 10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), zamítl. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Předestřela otázku, zda je na místě žalobu o vydání nemovitostí uplatněnou v řízení dle části třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v režimu ustanovení § 10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb. zamítnout jen z toho důvodu, že požadované nemovité věci mají charakter zemědělských nemovitostí. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2018, sp. zn. Ncp 107/2018, usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 3702/17, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4254/2017. Argumentovala přitom ve prospěch závěru, že podané žalobě mělo být vyhověno. Vytýkala rovněž odvolacímu soudu, že nepřípustně přezkoumával závěry soudu prvního stupně vyřčené v již pravomocném usnesení o přistoupení žalované 2) do řízení. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví, popřípadě rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobkyní) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud dovolatelkou předestřenou otázku dalšího procesního postupu pro případ, kdy oprávněná osoba v řízení dle části třetí občanského soudního řádu uplatní v režimu ustanovení § 10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb. nárok na vydání zemědělských nemovitostí, nevyřešil v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou). Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb. nedojde-li mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou k uzavření dohody o vydání zemědělské nemovitosti, rozhodne na základě návrhu oprávněné osoby o vydání zemědělské nemovitosti pozemkový úřad; návrh lze podat do 6 měsíců po uplynutí lhůty podle odstavce 2. Účastníky řízení jsou oprávněná osoba a povinná osoba. Zjistí-li pozemkový úřad, že se nejedná o zemědělskou nemovitost, návrh oprávněné osoby na vydání nemovité věci zamítne; v takovém případě se postupuje podle § 10 odst. 4. Podle § 10 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb. povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou písemnou dohodu o vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti do 6 měsíců ode dne doručení výzvy, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 11). V dohodě budou nemovitosti uvedeny údaji podle katastrálního zákona. Bude-li předmětem vydání pouze část pozemku evidovaného v katastru nemovitostí v podobě parcely, musí být neoddělitelnou součástí dohody geometrický plán. Podle § 10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb. nedojde-li k uzavření dohody o vydání věci podle odstavce 2 nebo podle § 11, může se oprávněná osoba obrátit ve lhůtě 3 let na soud s návrhem, aby nahradil chybějící projev vůle povinné osoby, jinak její nárok zanikne. Lhůta pro podání návrhu podle věty první počíná běžet marným uplynutím lhůty 6 měsíců stanovené v odstavci 2 nebo v § 11. Zákon č. 428/2012 Sb. zakládá odlišný mechanismus pro uplatnění nároků na vydání nemovitostí zemědělských a nezemědělských (srovnej Kříž, J. In: Kříž, J., Valeš, V. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 123–125). Předpokládá přitom, že oprávněná osoba učiní jistý úsudek ohledně charakteru požadovaného majetku a výsledku této úvahy uzpůsobí své další kroky. Jí provedená kvalifikace však nesnímá z orgánů veřejné moci, před nimiž své nároky vznese, břímě povinnosti provést vlastní vyhodnocení povahy dotčených nemovitostí (viz výslovná úprava postupu pozemkového úřadu v § 9 odst. 6, větě třetí, zákona č. 428/2012 Sb.). Jelikož je nezemědělský charakter sporných