28 Cdo 1979/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1979/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 2. 2026 Spisová značka:28 Cdo 1979/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:28.CDO.1979.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zastavení řízení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 96 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1979/2025-330 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyň a) Z. S. a b) M. N., obou zastoupených JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČ 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 435/2023, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. března 2025, č. j. 18 Co 45/2025-293, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.553,90 Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Hartmanna do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 15. 10. 2024, č. j. 11 C 435/2023-267, řízení zastavil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Zrekapituloval, že žalobkyně při jednání dne 15. 10. 2024 vzaly svou žalobu v celém rozsahu zpět, s čímž žalovaná vyslovila souhlas. 2. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 3. 2025, č. j. 18 Co 45/2025-293, k odvolání žalované rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Shrnul průběh řízení, přičemž zdůraznil, že žalovaná při jednání před soudem prvního stupně vyslovila se zpětvzetím žaloby souhlas. S odkazem na § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), připomněl, že v případě zpětvzetí žaloby žalobcem může žalovaný zastavení řízení zabránit vyjádřením nesouhlasu (srov. § 96 odst. 3 o. s. ř.). Tak ovšem žalovaná v nyní projednávané věci neučinila (ostatně okolnosti, o něž svůj nesouhlas opírá, specifikovala až v odvolání). Přitakal tedy postupu soudu prvního stupně, jenž ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení se souhlasem žalované pro zpětvzetí žaloby bez zjišťování důvodů zpětvzetí zastavil. 3. Usnesení krajského soudu napadá dovoláním žalovaná, považujíc je za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. pro rozpor naříkaného rozhodnutí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně jeho rozsudkem sp. zn. 21 Cdo 5099/2016, v posouzení nesouhlasu žalované (respektive důvodů pro něj) se zpětvzetím žaloby podle § 96 odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka akcentuje účelovost procesního jednání žalobkyň, jakož i dle jejího mínění závažné důvody, pro něž měla být věc meritorně rozhodnuta. Závěrem navrhuje zrušení napadeného usnesení i jemu předcházejícího rozhodnutí okresního soudu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. K dovolání se negativně vyjádřily žalobkyně, jež je navrhly odmítnout, respektive zamítnout, na což reagovala žalovaná nesouhlasnou replikou. 5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a jednající podle § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolání ovšem přípustné není. 9. Argumentace dovolatelky se soustředí toliko na důvody jejího nesouhlasu se zpětvzetím žaloby a kritiku postupu nalézacích soudů, označujíc jej za rozporný s § 96 odst. 3 o. s. ř., ignorovaly-li její nesouhlas. Přehlíží přitom, že odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel z faktu, že žalovaná se zpětvzetím žaloby nesouhlas neprojevila. Ten vyjádřený až v rámci odvolání a neodpovídající jejímu výslovnému souhlasu artikulovanému při jednání před soudem prvního stupně pokládal za nezpůsobilý změnit dříve učiněný procesní úkon žalované, a proto postup okresního soudu shledal zcela korektním. Na posouzení závažnosti důvodů nesouhlasu žalované se zpětvzetím žaloby, potažmo aplikaci § 96 odst. 3 o. s. ř. tedy právní posouzení odvolacího soudu zjevně nezávisí, a tudíž jimi není správnost rozhodnutí ve věci ovlivněna, pročež ani související argumentace včetně odkazu na konkrétní judikaturu nemůže přípustnost podaného mimořádného opravného prostředku založit (k tomu viz za všechny usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1121/2018, ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3465/2018, či ze dne 7. 1. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2046/2024). Jinou otázku dovolatelka ve svém podání přitom nepředkládá. 10. Pro shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. 11. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, v níž dovolání žalované bylo odmítnuto a k nákladům žalobkyň patří odměna advokáta za jeden úkon právní služby, jejíž výši dovolací soud stanovil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025. Dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu činí sazba odměny za jeden úkon právní služby učiněný jménem dvou účastnic řízení 4.140 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovenou paušální sazbou 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT a navýšením o 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak mají žalobkyně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 5.553,90 Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. 2. 2026 JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu