28 Cdo 2099/2022

Usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 22. 9. 2021, č. j. 4 Co 324/2021-168z (258), bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 8. 2021, č. j. 35 Co 262/2020-168v (254), jímž bylo zastaveno řízení o žalobě pro zmatečnost doručené Městskému soudu v Praze dne 23. 8. 2020 a bylo rozhodnuto o nákladech prvostupňového řízení (výrok I. usnesení odvolacího soudu); současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. usnesení odvolacího soudu).

Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, čímž mu v souladu s § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2022, č. j. 35 Co 262/2020-168am (271), byla zamítnuta žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.

Městský soud v Praze proto usnesením ze dne 1. 6. 2022, č. j. 35 Co 262/2020-168az (281), žalobce na základě § 9 odst. 1, věty první, zákona č. 549/1991 Sb. vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4.000 Kč (srovnej položku 23 bod 2 sazebníku soudních poplatků, jenž tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb.) do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení a poučil jej o následcích jeho nezaplacení (zastavení řízení).

Žalobce, jemuž byla daná výzva doručena dne 8. 6. 2022, však na soudním poplatku ve stanovené lhůtě ničeho nezaplatil.

Nejvyšší soud proto v souladu s § 9 odst. 1, větou druhou, zákona č. 549/1991 Sb. řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2021 zastavil, aniž se zabýval splněním podmínky ve smyslu § 241 o. s. ř. na straně dovolatele.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).