28 Cdo 2865/2006 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2865/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2007 Spisová značka:28 Cdo 2865/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2865.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2865/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce I. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Č. f. s., zastoupenému advokátem, o určení rozporu rozhodnutí žalovaného se zákonem a stanovami, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 142/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2006, č.j. 16 Co 241/2006-127, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : I. Předchozí průběh řízení 1. Žalobce svou žalobou napadl rozhodnutí Odvolací a revizní komise ČMFS (Č. f. s., dále „ČMFS“) a domáhal se určení, že toto rozhodnutí, datované dne 19. 8. 2004, je v rozporu se zákonem a stanovami svazu. Tvrdil zejména, že orgán ČMFS nebyl oprávněn ho jakkoli sankcionovat, neboť on sám nebyl členem tohoto občanského sdružení a ve funkci předsedy dozorčí rady 1. F. C. S., a. s. (později 1. F. C. S., a. s.) nepodléhal jeho jurisdikci. 2. Podle zjištění nižších instancí byla ve věci žalobce vydána dvě rozhodnutí: - prvním z nich, vydaným disciplinární komisí ČMFS pod č. j. 091/2004 dne 2. 7. 2004, byl žalobci jako předsedovi dozorčí rady 1. F. C. S. uložen zákaz výkonu všech funkcí v orgánech ČMFS a jeho členských subjektech na 24 měsíců nepodmíněně od 3. 7. 2004 do 2. 7. 2006 včetně a pokuta ve výši 100.000,- Kč (obojí podle tam citovaných článků stanov ČMFS); důvodem bylo ovlivňování výsledků utkání 1. G. l., jak tamtéž zdůvodněno; - druhým, vydaným dne 19. 8. 2004 odvolací a revizní komisí svazu, bylo zrušeno rozhodnutí disciplinární komise pro formální vady (nedostatek konkrétního odůvodnění) a nově uloženy tytéž tresty s tím, že v odůvodnění rozhodnutí byl delikt žalobce podrobně popsán. 3. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. 1. 2005, č. j. 19 C 142/2004-34, vyhověl žalobě a určil, že rozhodnutí odvolací a revizní komise žalovaného ze dne 19. 8. 2004 je v rozporu se zákonem a odporuje stanovám žalovaného. Zavázal též žalovaného, aby zaplatil na nákladech řízení žalobci částku 7.425,- Kč prostřednictvím jeho právního zástupce. 4. Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobce na určovací žalobě podle § 80 písm. c/ občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“). Dovodil, že naléhavý právní zájem byl dán jak z materiálních (viz níže), tak i z formálních důvodů. Orgány ČMFS jsou orgány zájmové samosprávy a nejsou splněny podmínky, aby jejich rozhodnutí podléhalo správnímu přezkumu; těmito podmínkami by muselo být svěření rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob těmto orgánům zákonnou cestou (1), a to pro oblast veřejné správy (2). Kromě toho soud přisvědčil žalobci, že mu náleží jako nečlenovi žalovaného (podrobněji níže) za použití analogie právní ochrana ve znění takové určovací žaloby, jakou upravuje § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů (dále převážně „zákon o sdružování občanů“) – tj. žaloby na určení rozporu rozhodnutí orgánu občanského sdružení se zákonem nebo stanovami. 5. Prvostupňový soud dospěl k závěru, že lze dovodit splnění obojího zákonného požadavku: jak rozporu napadeného rozhodnutí se zákonem, tak i se stanovami žalovaného. 6. Rozpor se stanovami vyplývá v odůvodnění rozsudku první instance ze srovnání organizačního předpisu ČMFS o členství ve svazu se závěrem o tom, že žalobce neučinil potřebné úkony a nestal se tedy jeho členem. Z toho se dovozuje, že žalobce – jako nečlen svazu - nemohl být disciplinárně potrestán. Členy ČMFS se podle článku 3 odst. 1 jeho stanov mohou stát fyzické osoby a právnické osoby, mající provozování fotbalu v předmětu své činnosti. Členství vzniká na základě přihlášky s prohlášením o dobrovolném vstupu do sdružení a o podřízení se jeho stanovám a dalším interním předpisům. Výkonný výbor ČMFS poté rozhoduje o přijetí přihlášky, k níž je právnická osoba povinna přiložit své stanovy či jiný zakládací dokument. Z obsahu spisu je zjevné, že žalobce jako fyzická osoba samostatně žádný z relevantních úkonů neučinil a nestal se tedy individuálním členem ČMFS. Č. f. s. je podle skutečností dostupných ze spisu založen především na členství právnických osob (klubů, oddílů, společností), jejichž družstva jsou aktivně účastna soutěží, pořádaných svazem. Členem ČMFS tedy bylo 1. F.C. S., a. s., nikoli žalobce. 7. Rozpor se zákonem dovodil soud prvního stupně z ustanovení § 5 zákona o sdružování občanů. Podle tohoto ustanovení nesmějí občanská sdružení ukládat povinnosti občanům, kteří nejsou jejich členy. Právo občanů sdružovat se je dobrovolné a podmínky jeho výkonu chrání Ústava i citovaný zákon. Na obligační bázi lze připustit, že by se také nečlen sdružení mohl na základě vlastního projevu vůle zavázat k podřízení se stanovám sdružení. Soud prvního stupně však akcentoval, že žalobce jako předseda dozorčí rady akciové společnosti mohl svou aktivitou naplnit pouze podmínky § 197 obchodního zákoníku. Podle tohoto ustanovení dozorčí rada jen dohlíží na výkon působnosti představenstva při realizaci podnikatelské činnosti, což obsahově nezakládá pravomoc orgánů ČMFS. Činnost dozorčí rady se projevuje pouze uvnitř obchodní společnosti, nikoli vůči třetím osobám stojícím mimo společnost (na rozdíl od jednání členů představenstva akciové společnosti). Ani odpovědnost členů dozorčí rady nemůže vybočit z rámce daného právní úpravou obchodní společnosti. 8. K odvolání žalovaného poté rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 5. 2005, č. j. 19 Co 151/2005 – 69, tak, že změnil výše citovaný rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a žalobce byl zavázán, aby zaplatil žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 7.350,- Kč. 9. Odvolací soud přisvědčil skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, podle nichž žalobce nebyl členem ČMFS. Disciplinární řízení s ním tedy nemělo být vedeno. Odvolací soud však nepřiznal žalobci naléhavý právní zájem na žalobě podle § 80 písm. c/ o. s. ř. Nestal-li se žalobce členem žalovaného, tím spíše se jeho právní postavení po uložení disciplinárního trestu v ničem nezměnilo; ani v případě vyhovění určovací žalobě by nebyl naplněn její preventivní charakter. 10. Po dovolání podaném žalobcem rozhodl ve věci Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 16. 3. 2006, č. j. 28 Cdo 2750/2005-97. Tímto rozsudkem byl dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. 11. Dovolací soud nesdílel právní závěry odvolací instance ohledně naléhavého právního zájmu na žalobě (§ 80 písm. c/ o. s. ř.). Dospěl k závěru, že rozhodnutí Odvolací a revizní komise ČMFS negativně zasáhlo do sféry práv žalobce. Nemohl-li by žalobce podat žalobu k soudu, neměl by jinou možnost, jak toto rozhodnutí zpochybnit. Žalobce se nemohl jako nečlen přímo opřít o žalobní petit podle § 15 odst. 1 zákona o sdružování občanů. Náležel mu však naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby ve znění, které zmíněnému ustanovení odpovídá. Toto žalobcovo oprávnění dovodil dovolací soud za použití analogie. 12. Poté Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 6. 2006, č. j. 16 Co 241/2006-127, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (viz zde bod 3.) v meritu věci potvrdil a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího a dovolacího řízení ve výši 20.113,- Kč. 13. Odvolací soud byl vázán právními závěry Nejvyššího soudu a opětovně konstatoval, že žalobce nesplnil podmínky členství v ČMFS. Přiznal žalobci naléhavý právní zájem na určovací žalobě ve znění, jak byla podána, a dovodil, že se na žalobce nemohl vztahovat článek 1., bod 1., 7. Disciplinárního řádu ČMFS. Rozhodla-li odvolací a revizní komise sama ve druhé instanci a uložila-li žalobci stejné tresty jako disciplinární komise, pak z její strany nešlo o zamítnutí odvolání žalobce a žalobní petit byl správně směrován jen proti rozhodnutí odvolací a revizní komise. II. Dovolání 14. Žalovaný dovodil přípustnost dovolání, které proti rozsudku odvolacího soudu podal, pro zásadní právní význam napadeného rozsudku. Současně tvrdil, že tento rozsudek spočívá na nesprávném práv