28 Cdo 310/2022

Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 9. 7. 2020, č. j. 7 C 188/2017-228, zamítl žádost žalované o prodloužení lhůty k odstranění vad žaloby pro zmatečnost (výrok I.), odmítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovanou u zmíněného soudu ze dne 23. 5. 2020 proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2020, č. j. 21 Co 75/2020-208 (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a vyzval žalovanou k odstranění vad podaného odvolání (výrok IV.).

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 11. 2020, č. j. 21 Co 245/2020-251, odmítl odvolání žalované proti výrokům I. a IV. usnesení okresního soudu (výrok I.), potvrdil usnesení okresního soudu ve výrocích II. a III. (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

Žalovaná ve svém dovolání současně požádala o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení v této věci, k čemuž však dovolací soud nepřihlížel, jelikož, jak se podává z obsahu spisu, dovolatelka od zahájení řízení činí opakovaně neodůvodněné námitky podjatosti soudců, žádosti o ustanovení zástupce či osvobození od soudních poplatků a další zjevně neopodstatněná podání. Zmíněné jednání lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022), a Nejvyšší soud proto k opakované (viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2021, č. j. 26 Co 23/2021-284) a nedoložené žádosti o osvobození od soudních poplatků nepřihlížel.

Soudní poplatek za dovolací řízení splatný podáním dovolání žalovaná nezaplatila [§ 4 odst. 1 písm. c), § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)], pročež ji Nejvyšší soud [jako soud dovolací ve smyslu § 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] usnesením ze dne 16. 2. 2022, č. j. 28 Cdo 310/2022-321, vyzval k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání ve výši 4.000 Kč (srovnej položku 23 bod 2 sazebníku soudních poplatků, jenž tvoří přílohu zákona o soudních poplatcích) do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení a zároveň ji poučil, že nezaplatí-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě, bude dovolací řízení zastaveno.

Dovolatelka, jíž byla daná výzva doručena dne 24. 2. 2022, následně vznesla námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla (o níž bylo negativně rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2022, č. j. 29 Nd 152/2022-349) a společně s ní rovněž žádost o osvobození od soudního poplatku, k té však Nejvyšší soud opět nepřihlížel (viz výše).

Vedle řečené námitky podjatosti podala dne 10. 3. 2022 žalovaná námitky proti shora uvedenému usnesení, jímž dovolatelku Nejvyšší soud vyzval k zaplacení soudního poplatku. O posléze uvedených námitkách pak bylo usnesením ze dne 15. 6. 2022, č. j. 28 Cdo 310/2022-354, dovolacím soudem rozhodnuto tak, že se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, č. j. 28 Cdo 310/2022-321, potvrzuje.

Jelikož dovolatelka soudní poplatek za dovolání ani po výzvě soudem ve stanovené lhůtě nezaplatila, Nejvyšší soud v souladu s § 9 odst. 2, větou druhou a čtvrtou, zákona o soudních poplatcích řízení o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2020, č. j. 26 Co 245/2020-251, zastavil.

Vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zastaveno, dovolací soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí uplatněném v dovolání, a to v souladu se závěrem nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, podle něhož jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nemusí odůvodňovat (§ 243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).