28 Cdo 598/2023 – Nejvyšší soud

28 Cdo 598/2023-702 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce Biskupství českobudějovického, se sídlem v Českých Budějovicích, Biskupská 132/4, identifikační číslo osoby: 00445118, zastoupeného JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, pobočka v Praze 6, Thákurova 676/3, za účasti Státního statku Jeneč, státního podniku v likvidaci, se sídlem v Praze 6, Třanovského 622/11, identifikační číslo osoby: 00016918, zastoupeného JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, o vydání věci, o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 7. října 2015, č. j. SPU 511925/2015/R3498, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 120/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2022, č. j. 4 Co 212/2020-659, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2022, č. j. 4 Co 212/2020-659, se ruší a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Plzni (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 7. 2020, č. j. 19 C 120/2015-509, žalobci vydal nemovité věci v obci Sušice a v katastrálním území Sušice nad Otavou, a to pozemek parc. č. 994/1 o výměře 260 m2, který vznikl oddělením z pozemku parc. č. 994 na základě geometrického plánu č. 3522-3/2018 vyhotoveného A. M. ze dne 17. 8. 2018 a potvrzeného Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy dne 24. 8. 2018, č. j. PGP-941/2018-404, a pozemek parc. č. 888/3 o výměře 1.602 m2 (výrok I.). Dále žalobci v obci Sušice a v katastrálním území Červené Dvorce vydal pozemky parc. č. 52/3 o výměře 610 m2, parc. č. 59/2 o výměře 56 m2, parc. č. 59/4 o výměře 40 m2 a parc. č. 59/5 o výměře 227 m2, které vznikly oddělením z pozemku parc. č. 52/3 a pozemku parc. č. 59 na základě geometrického plánu č. 126-4/2019 vyhotoveného A. M. ze dne 13. 5. 2019 a potvrzeného Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy dne 22. 5. 2019, č. j. PGP-550/2019-404, a pozemky parc. č. 23 o výměře 611 m2, parc. č. 52/4 o výměře 431 m2, parc. č. 168/2 o výměře 237 m2, parc. č. 197/2 o výměře 496 m2, parc. č. 198 o výměře 187 m2 a parc. č. 216 o výměře 1.550 m2 (výrok II.). Zamítl žalobu v části, kterou se žalobce domáhal vydání pozemku parc. č. 994/2 o výměře 17 m2 v obci Sušice a v katastrálním území Sušice nad Otavou, který vznikl oddělením z pozemku parc. č. 994 na základě geometrického plánu č. 3522-3/2018 vyhotoveného A. M. ze dne 17. 8. 2018 a potvrzeného Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy dne 24. 8. 2018, č. j. PGP-941/2018-404, a dále vydání pozemků parc. č. 52/7 o výměře 6 m2, parc. č. 59/1 o výměře 450 m2, parc. č. 59/6 o výměře 15 m2 a parc. č. 59/3 o výměře 21 m2, všech v obci Sušice a v katastrálním území Červené Dvorce, které vznikly oddělením z pozemku parc. č. 52/3 a pozemku parc. č. 59 na základě geometrického plánu č. 126-4/2019 vyhotoveného A. M. ze dne 13. 5. 2019 a potvrzeného Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy dne 22. 5. 2019, č. j. PGP-550/2019-404 (výrok III.). Tím v rozsahu výroků I. až III. nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 7. 10. 2015, č. j. SPU 511925/2015/R3498 (výrok IV.). Dalšímu účastníku řízení uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 81.036,- Kč (výrok V.). 2. Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání dalšího účastníka řízení proti výrokům I., II., IV. a V. rozsudkem ze dne 15. 9. 2022, č. j. 4 Co 212/2020-659, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a IV. změnil tak, že zamítl žalobu o vydání pozemků v katastrálním území Sušice nad Otavou, a to pozemku parc. č. 994/1, vymezeného geometrickým plánem č. 3522-3/2018 vyhotoveným A. M., a pozemku parc. č. 888/3, a dále pozemků v katastrálním území Červené Dvorce parc. č. 52/3, parc. č. 59/2, parc. č. 59/4, parc. č. 59/5, vymezených geometrickým plánem č. 126-4/2019 vyhotoveným A. M., a pozemků parc. č. 23, parc. č. 52/4, parc. č. 168/2, parc. č. 197/2, parc. č. 198 a parc. č. 216 (dále „předmětné pozemky“); tím rozhodl o tom, že se nenahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 7. 10. 2015, č. j. SPU 511925/2015/R3498 (výrok I.). Žalobci uložil povinnost nahradit dalšímu účastníku řízení k rukám jeho zástupce náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 43.378,50 Kč a náklady odvolacího a dovolacího řízení ve výši 18.694,50 Kč (výroky II. a III.). 3. Odvolací soud, jenž ve věci rozhodoval po kasaci svého předchozího rozhodnutí rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3098/2021, konstatoval, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále „zákon č. 428/2012 Sb.“). Shledal, že předmětné pozemky mají zemědělský charakter, neboť se na nich nachází stromy a trvalý travní porost, a žalobci byly odňaty v důsledku skutečností uvedených v ustanovení § 5 zákona č. 428/2012 Sb. Dovodil rovněž, že další účastník řízení je povinnou osobou dle ustanovení § 4 písm. d) zákona č. 428/2012 Sb., jelikož mu k rozhodnému okamžiku (ke dni 24. 6. 1991) svědčilo a i nadále svědčí právo hospodaření k předmětným pozemkům, což vyplývá z účelu, k němuž byl další účastník řízení coby státní podnik zřízen a jenž spočívá v provozování zemědělské výroby a racionálním hospodaření na zemědělské půdě. Dále pak dospěl k závěru, že předmětné pozemky nelze vydat do vlastnictví žalobce, jelikož nebyla splněna podmínka funkční souvislosti či účelového určení ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. a), respektive písm. b) zákona č. 428/2012 Sb. II. Dovolání a vyjádření k dovolání 4. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně toliko proti výroku I.) podal žalobce dovolání. Má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2902/2020, ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3374/2020, a ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2388/2021 – zmíněné rozsudky, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, jsou přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz), jelikož nezohlednil zemědělský charakter předmětných pozemků a s tím spojenou okolnost, že příslušnost hospodařit s takovým majetkem náleží Státnímu pozemkovému úřadu, nikoli dalšímu účastníku řízení. Z procesní opatrnosti dodal, že právní předchůdce žalobce užíval předmětné pozemky k charitativním a vzdělávacím účelům, přičemž v této souvislosti uvedl, že dovolací soud ve své rozhodovací praxi dosud neřešil otázku, zda podmínka účelového určení dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb. je naplněna i v případě využívání pozemků dětským domovem k výchově dětí, jejich rekreaci a obživě. Domnívá se též, že v otázce posouzení funkční souvislosti ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. rozhodnutí odvolacího soudu koliduje s ustálenou judikatorní praxí dovolacího soudu a Ústavního soudu. Skutková zjištění odvolacího soudu ohledně pozemků parc. č. 197/2 a parc. č. 198, obou v katastrálním území Červené Dvorce, přitom pokládá za extrémně rozporná s provedenými důkazy. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil. 5. Další účastník řízení se k dovolání žalobce vyjádřil nesouhlasně. Akcentoval, že předmětné pozemky nepředstavují svou povahou pozemky zemědělské. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl. III. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále „o. s. ř.“) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 15. 9. 2022 (srovnej bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobce přípustné (§ 237