Nejvyšší soud 28 Nd 494/2026 – Pověření a nařízení exekuce

Oprávněná podala dne 23. 6. 2026 k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 prostřednictvím soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla žádost o pověření a nařízení exekuce.

Usnesením ze dne 22. 7. 2026, č. j. 14 EXE 1425/2026-20, dotčený soud vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu (výrok II). V odůvodnění svého usnesení ocitoval ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „e. ř.“), a dovodil, že povinný by se měl nacházet ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Plzeň do 26. 5. 2028, dne 16. 10. 2024 byl podmíněně propuštěn na příkaz Okresního soudu Sokolov (propuštění s trestem vyhoštění), není zapsán v Centrální evidenci obyvatel České republiky a nemá v současné době na českém území povolen žádný druh pobytu. Nebyl rovněž zjištěn majetek povinného v České republice. Vzhledem k uvedenému je zapotřebí, aby místně příslušný soud určil ve smyslu § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud.

Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle § 45 odst. 1 e. ř. je věcně příslušným exekučním soudem okresní soud.

Podle § 45 odst. 2 e. ř. je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle § 52 odst. 1 e. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení o. s. ř.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sb. rozh. obč., na něž lze v bližším rozboru dané problematiky odkázat, připomněl, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – nalézt majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj věřitele (oprávněného). Není tak případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek.

V dané věci proto Nejvyšší soud po předložení věci Obvodním soudem pro Prahu 5 (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení ve smyslu § 6 o. s. ř., určil, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož bylo řízení zahájeno (podobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Nd 55/2019, ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Nd 303/2019, a ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 25 Nd 245/2022).