29 Cdo 1070/2015 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1070/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 8. 2016 Spisová značka:29 Cdo 1070/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.1070.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Postoupení pohledávky Dotčené předpisy:§ 128 a násl. předpisu č. 256/2004Sb. § 524 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 11. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1070/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně J. K., zastoupené JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Stroupežnického 2328/30, PSČ 150 00, proti žalovanému Garančnímu fondu obchodníků s cennými papíry, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26715287, zastoupenému JUDr. Matějem Outratou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, PSČ 110 00, o zaplacení 54.720 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 ECm 14/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2014, č. j. 5 Cmo 288/2014-135, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2014, č. j. 5 Cmo 288/2014-135, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2014, č. j. 16 ECm 14/2011-102, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. dubna 2014, č. j. 16 ECm 14/2011-102, zamítl žalobu o zaplacení 54.720 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 54.720 Kč z titulu náhrady za nevydaný majetek zákazníka obchodníka s cennými papíry (Sati, a. s.) podle § 128 a násl. zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. 2) Žalobkyně byla jednou z deseti účastníků smlouvy o sdružení finančních prostředků za účelem obchodování v systému SPAD-Blokových obchodů; její vklad do sdružení činil 450.000 Kč. 3) Veškerá činnost sdružení měla být podle smlouvy o sdružení vykonávána jménem člena sdružení Ing. L. D. a na jeho účet; ten také svým jménem a na svou odpovědnost nakládal s prostředky sdružení. 4) Ing. L. D. uzavřel dne 23. ledna 2004 s obchodníkem s cennými papíry, společností Sati, a. s., komisionářskou smlouvu o obstarání koupě nebo prodeje cenných papírů a složil u obchodníka sdružené finanční prostředky. Jako komitent byl ze smlouvy zavázán pouze Ing. L. D., který byl také zákazníkem obchodníka s cennými papíry. 5) Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2005, č. j. 88 K 6/2005-11, byl prohlášen konkurs na majetek společnosti Sati, a. s. 6) Smlouvou o rozpuštění sdružení ze dne 16. března 2005 se žalobkyně a dalších devět účastníků sdružení dohodlo na rozpuštění sdružení ke dni 28. února 2005 s tím, že každému z účastníků sdružení zůstává ve vlastnictví podíl na majetku sdružení, představovaném toliko pohledávkou za Sati, a. s. ve výši 4.999.900 Kč, a to ve výši odpovídající jeho vkladu. 7) V přihlášce nároků na náhradu z Garančního fondu obchodníků s cennými papíry (dále též jen „Garanční fond“) ze dne 26. dubna 2006 je žalobkyně označena jako zákazník a je k ní připojena příloha – jmenný seznam deseti osob s uvedením částek. 8) Ing. D. požadoval svoji přihláškou náhradu z Garančního fondu za zákaznický majetek ve výši 698.600 Kč. 9) Podle soupisu zákaznického majetku provedeného správcem konkursní podstaty Sati, a. s. činila „částka zůstatku“ u Ing. D. 4.999.900 Kč. 10) Pohledávka žalobkyně za úpadcem Sati, a. s. ve výši 499.991 Kč byla zjištěna. 11) Žalovaný vyplatil Ing. D. náhradu ve výši 601.600 Kč, a to ve dvou splátkách; dne 19. července 2006 částku 360.960 Kč a dne 8. dubna 2009 částku 240.460 Kč. Na takto ustaveném základu soud prvního stupně (odkazuje co do posouzení komisionářské smlouvy a smlouvy o rozpuštění sdružení na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 4669/2008, který je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu) uzavřel, že zákazník obchodníka s cennými papíry (úpadce Sati, a. s.) byl Ing. D., který část své pohledávky za úpadcem postoupil žalobkyni smlouvou o rozpuštění sdružení. Žalobkyně svoji pohledávku u Garančního fondu přihlásila jako zákazník, aniž by uvedla, že ji nabyla postoupením od Ing. D. a aniž by Garančnímu fondu bylo postoupení pohledávky oznámeno postupitelem či doloženo postupníkem. Žalovaný tak byl do doby oznámení o postoupení pohledávky postupitelem či jeho doložení postupníkem oprávněn a povinen plnit zákazníkovi obchodníka, tj. Ing. D. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 8. října 2014, č. j. 5 Cmo 288/2014-135, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud výslovně přisvědčil skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně a dodal, že „aktivní legitimaci k úspěšnému vymáhání náhrady má (…) jedině zákazník obchodníka s cennými papíry, jímž však v daném případě žalobkyně jako člen sdružení nebyla, a v řízení nebylo prokázáno, že by tuto pohledávku nabyla jiným způsobem, třeba jen částečně postoupením pohledávky Ing. L. D. za žalovaným. Náhradu za nevyplacený zákaznický majetek žalobkyně přihlásila u žalovaného nesprávně jako zákazník obchodníka s cennými papíry a stejně tak kvalifikovala uplatněný nárok v žalobě“. Přitom není pochyb, že zákazníkem úpadce byl Ing. D., který náhradu u žalovaného uplatnil a jehož žalovaný odškodnil; nárok žalobkyně není důvodný. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, a to, zda při „přechodu“ pohledávky zákazníka za obchodníkem s cennými papíry, který je v úpadku, přechází na právního nástupce zároveň nárok na náhradu z Garančního fondu podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Dovolatelka považuje právní názor odvolacího soudu za nesprávný. V jeho důsledku by právní nástupci zákazníka sice získali pohledávku za obchodníkem s cennými papíry, ovšem ztratili by právo na náhradu z Garančního fondu za zákaznický majetek, který jim nemohl být vydán z důvodů přímo souvisejících s finanční situací obchodníka s cennými papíry. Dovolatelka je přesvědčena, že postoupením části pohledávky za obchodníkem s cennými papíry na ni přešla i poměrná část nároku na náhradu z Garančního fondu. Uvedený závěr plyne mimo jiné i z § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), podle kterého s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Za práva spojená s pohledávkou lze podle dovolatelky nepochybně považovat též nárok na náhradu z Garančního fondu, který je „navázán“ a spojen právě s pohledávkou na vydání majetku zákazníka. Nebylo proto vůbec nezbytné, aby kromě částečného postoupení pohledávky za úpadkyní Ing. D. částečně postupoval i právo na náhradu z Garančního fondu, jak se domnívá odvolací soud. Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni 54.720 Kč. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním otevřenou otázku posoudil odvolací soud v rozporu s řešením přijatým (po vydání napadeného rozhodnutí) Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 3815/2013. V označeném rozhodnutí Nejvyšší soud v obdobné věci (v níž byla žalobkyní jiná účastnice téhož sdružení) dospěl k následujícím závěrům: 1) Podle § 524 obč. zák. (k použití zákona č. 40/1964 Sb. srov. § 3028 odst. 3 větu první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odstavec první). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odstavec druhý). 2) Nejvyšší soud již ve výše označeném rozsudku sp. zn. 29 Cdo 4669/2008 uzavřel, že dohoda o rozpuštění sdružení ze dne 16. března 2005 splňuje obsahové náležitosti smlouvy o postoupení pohledávky. Současně vysvětlil, že ji nelze považovat za neplatnou pro obcházení zákona (§ 130 odst. 10 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy), neboť částečné postoupení pohledávky zákazníka za obchodníkem s cennými papíry nemá žádný vliv na maximální částku vyplácenou G