Nejvyšší soud 29 Cdo 1568/2025 – Náhradu škody a nemajetkové újmy

Usnesením ze dne 6. listopadu 2023, č. j. 44 C 36/2019-399, Obvodní soud pro Prahu 2:

Obvodní soud – cituje § 43 a § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a vycházeje z (označené) judikatury Nejvyššího soudu – vyložil, že pro to, aby byla žaloba na náhradu škody vzešlé z nesprávného úředního postupu, respektive z nezákonného rozhodnutí, způsobilá projednání, musí v ní žalobce řádně vymezit nesprávný úřední postup, případně nezákonné rozhodnutí, tvrdit, jakou částku žaluje a že v jeho sféře vznikla škoda (majetkový úbytek vyjádřený v penězích), případě nemajetková újma, odpovídající žalované částce, a vyjádřit, v čem spočívá příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem (nezákonným rozhodnutím) a vznikem škody či újmy na straně žalobce. Jestliže požaduje náhradu škody z více samostatných nároků, musí též popsat skutečnosti, kterými u jednotlivých nároků na plnění vymezí skutek (skutkový děj), a uvést peněžitou částku, kterou požaduje zaplatit z titulu každého nároku.

Obvodní soud dospěl k závěru, že při vylíčení skutkového děje žalobce nenabídl srozumitelná a určitá tvrzení, nevymezil jasně odpovědnostní titul (tituly) ve vztahu ke skutečné škodě a nemajetkové újmě, ani nepopsal příčinnou souvislost odpovídající jednotlivým titulům a tvrzeným újmám. Žalobce sice podrobně popsal nesprávný úřední postup, ale přes opakovanou výzvu soudu svůj nárok řádně nespecifikoval, neboť neoznačil, který nárok požaduje z jakého titulu a proč, ani neuvedl, jakou částku požaduje z (vymezeného) nesprávného úředního postupu a jakou z nezákonného rozhodnutí. Proto obvodní soud žaloby (v tomto rozsahu) odmítl. Předmětem řízení (po částečném zpětvzetí a částečném odmítnutí žalob) tak nadále zůstal (toliko) nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši 1 345 900 Kč s příslušenstvím.

K odvolání žalobce (proti II. a III. výroku usnesení obvodního soudu) Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. ledna 2024, č. j. 58 Co 8/2024-411, potvrdil II. výrok usnesení obvodního soudu a (pro nepřípustnost) odmítl odvolání proti III. výroku usnesení obvodního soudu.

Odvolací soud – vycházeje z § 43 a § 79 odst. 1 o. s. ř. a z (označené) judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu – přitakal ve vztahu ke II. výroku napadeného usnesení závěru obvodního soudu, že žaloby (v rozsahu odmítnutí) nesplňovaly zákonné náležitosti. Dále uvedl, že obvodní soud správně vyzval žalobce k odstranění nedostatků žalob a podrobně jej poučil o tom, v čem spatřuje jejich nedostatky a jak mají být odstraněny. Žalobce však podle pokynů obvodního soudu nepostupoval. Popsal sice, v čem spatřuje jednotlivá pochybení (nesprávný úřední postup) v konkursním řízení, ovšem neodlišil, v jaké výši mu vznikla škoda nebo nemajetková újma ve vztahu k těmto jednotlivým pochybením.

Odvolací soud rovněž vyložil, že žalobce označil jednotlivá pochybení, k nimž došlo v průběhu konkursního řízení, nešlo tudíž o odškodnění na jediném skutkovém základě, ale na podkladě několika oddělitelných škodních událostí. Nároky vyplývající z oddělitelných škodních událostí je třeba považovat za nároky samostatné. V zájmu určitosti a srozumitelnosti žalob musí žalobce ohledně jednotlivých (uplatněných) nároků uvést rozhodné skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj) ve vztahu k jednotlivým nárokům, a vyčíslit peněžitou částku, kterou z titulu každého nároku požaduje zaplatit. Neučiní-li tak, jde o nedostatek žaloby, pro který nelze v řízení pokračovat. Vytýkané nedostatky žalob přitom žalobce neodstranil ani v odvolacím řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu (a to výslovně „do celého jeho rozsahu“) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně jde o tyto otázky:

Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel k otázkám č. 1 a 2 odkazuje na průběh jednání konaného 6. září 2023 před obvodním soudem a na obsah výzvy obvodního soudu k odstranění vad žaloby, jak se podává ze zvukového záznamu z uvedeného jednání. K tomu uvádí, že soud jej nevyzval k doplnění žalobních tvrzení ohledně nároků z titulu (čtyř) nezákonných rozhodnutí, nýbrž (jen) k doplnění žalobních tvrzení ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu, případně k doplnění podrobné argumentace o jednolitosti újmy a škody i v kombinaci nezákonných rozhodnutí a nesprávného úředního postupu. Obvodní soud přitom dovolateli výslovně sdělil, že jej nevyzývá k doplnění tvrzení ve vztahu k nárokům z nezákonných rozhodnutí.

Dovolatel namítá, že odvolací soud potvrdil usnesení obvodního soudu o odmítnutí žalob, jimiž se domáhal náhrady škody a újmy způsobené (i) nezákonnými rozhodnutími, ač věděl, že obvodní soud jej vyzval pouze k doplnění nároků spočívajících v nesprávném úředním postupu a k vymezení jimi vzniklé škody a újmy. K odmítnutí žalob též ohledně nároků z titulu nezákonných rozhodnutí tudíž došlo bez předchozí výzvy soudu k odstranění vad podle § 43 o. s. ř. Odmítnout žaloby pro vady, k jejichž nápravě nebyl dovolatel konkrétně vyzván, přitom není možné. K této vadě řízení měl odvolací soud přihlédnout z úřední povinnosti.

V případě nároků vyplývajících z nesprávného úředního postupu dovolatel řádně reagoval na výzvu obvodního soudu (aby buď rozdělil újmu a škodu k jednotlivým nesprávným úředním postupům, nebo aby doplnil tvrzení o jednolitosti a nerozdělitelnosti újmy a škody) podáním ze dne 27. října 2023, v němž doplnil všechna žalobní tvrzení (rozdělil jednotlivé případy nesprávného úředního postupu) a doplnil též argumentaci ohledně jednolitosti a nerozdělitelnosti újmy a škody, přičemž svůj právní názor podpořil odkazem na (označený) rozsudek Nejvyššího soudu. Nepokládal-li obvodní soud doplnění za dostačující, měl jej znovu vyzvat k doplnění žalobních tvrzení. Nesouhlasil-li obvodní soud s právním názorem o nedělitelnosti újmy a škody, měl jej poučit ve smyslu § 118 o. s. ř. Nešlo však o důvod pro odmítnutí žalob.

K otázce č. 3 dovolatel namítá, že obvodní soud odůvodnil odmítnutí žalob hmotněprávními důvody, které nemohly vést k tomuto následku. Obvodním soudem požadované doplnění žalob přesahovalo zákonné požadavky na žalobní tvrzení nezbytná pro řádné zahájení řízení. Nebyly tudíž dány zákonné důvody pro odmítnutí žalob ohledně jeho nároků na náhradu škody a újmy z titulů nezákonných rozhodnutí a nesprávného úředního postupu.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.

Dovolatel napadá dovoláním výslovně celý výrok usnesení odvolacího soudu, tedy včetně té části, kterou odvolací soud odmítl odvolání dovolatele proti III. výroku usnesení obvodního soudu. V tomto rozsahu však přípustnost dovolání vylučuje § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Nejvyšší soud proto v této části dovolání (jako objektivně nepřípustné) bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

Ve zbývajícím rozsahu, v němž dovolání směřovalo proti potvrzující části výroku napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř., když potud pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřených právních otázek je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

V hranicích právních otázek vymezených dovoláním se Nejvyšší soud zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Pro právní posouzení věci jsou rozhodné především následující skutečnosti (jak plynou z obsahu spisu), z nichž vyšly oba soudy:

Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou určující následující ustanovení občanského soudního řádu (ve znění, jež nedoznalo změn od zahájení sporu): § 43 (1) Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. (2) Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen. § 79 (1) Řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou. (…)

Judikatura Nejvyššího soudu ohledně náležitostí žaloby ve věcech nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy vůči státu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, je ustálena (také) v následujících závěrech:

Z obsahu spisu v projednávané věci se podává, že dovolatel v podaných žalobách řádně nevylíčil rozhodující skutečnosti (vyjma nároku z titulu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, který však není předmětem dovolacího řízení).

S ohledem na (shora popsaný) postup obvodního soudu při vyzývání dovolatele k odstranění vad žalob, je zapotřebí posuzovat zvlášť nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem (k němuž směřovala výzva obvodního soudu při jednání 6. září 2023) a nárok (nároky) na náhradu škody (újmy) z titulu nezákonných rozhodnutí.

V případě nároku z nesprávného úředního postupu dospěl Nejvyšší soud (oproti soudům nižších stupňů) k závěru, že dovolatel na výzvu k odstranění vad žalob (při jednání 6. září 2023) podáním ze dne 27. října 2023 uvedl rozhodující skutečnosti v potřebném rozsahu (poměřováno shora citovanými závěry judikatury Nejvyššího soudu ohledně projednatelnosti žaloby). Dovolatel totiž srozumitelně vylíčil, v čem spatřuje nesprávný úřední postup, v jehož důsledku mu vznikl jediný (žalobami uplatněný) nárok. V této části tudíž žaloby netrpí vadou, jež by bránila jejich věcnému projednání (s případným postupem podle § 118a o. s. ř.).

Dovolateli se však dosud nedostalo řádné výzvy k odstranění vad (obou) žalob postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř. ve vztahu k nárokům na náhradu škody a nemajetkové újmy z titulu čtyř (označených) nezákonných rozhodnutí.

Usnesením ze dne 9. srpna 2019 totiž obvodní soud vyzval dovolatele (toliko) k doplnění žaloby ze dne 20. června 2019. Tato výzva směřovala podle stavu řízení především k vyjasnění, zda (a v jakém rozsahu) jde o nároky z nezákonného rozhodnutí (nezákonných rozhodnutí) nebo z nesprávného úředního postupu (a jakého). Výzva též neobsahovala poučení v tom smyslu, že by dovolatel měl vyčíslit peněžité částky, které požaduje zaplatit z titulu každého jednotlivého nároku.

Výzva obvodního soudu dovolateli při jednání konaném dne 6. září 2023 se sice již týkala obou žalob (ze dne 20. června 2019 i ze dne 2. března 2023), ale směřovala jen k doplnění žalob ve vztahu k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu.

Jestliže za tohoto stavu odvolací soud potvrdil rozhodnutí obvodního soudu o odmítnutí žalob (i) v části týkající se škody (újmy) způsobené nezákonnými rozhodnutími (s argumentem, že dovolatel, jenž byl povinen uvést peněžitou částku, kterou požaduje zaplatit z titulu každého nároku, neuvedl, jakou částku požaduje z nezákonného rozhodnutí), postupoval v rozporu s výše uvedenou (ustálenou) judikaturou Nejvyššího soudu a (též) tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Přitom jestliže dovolatel uplatňoval majetkovou škodu způsobenou (čtyřmi) nezákonnými rozhodnutími o prohlášení konkursu z titulu ušlého zisku, který vyčíslil za jednotlivá léta od roku 2000 do roku 2021, nelze souhlasit s tím, že by nebylo možné ušlý zisk vztáhnout k jednotlivým nezákonným rozhodnutím, jak vyžaduje výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu. Je totiž zřejmé, že (například) dovolatelem tvrzené (druhé) nezákonné rozhodnutí o prohlášení konkursu ze dne 29. února 2012 by jen stěží mohlo být příčinou ušlého zisku v letech 2000 až 2011. Stejně tak není pravděpodobné, že by (třetí) rozhodnutí o prohlášení konkursu ze dne 16. června 2017 mohlo zapříčinit ušlý zisk v době předcházející jeho vydání. Totéž platí i pro (čtvrté) rozhodnutí o prohlášení konkursu ze dne 2. dubna 2020. V tomto smyslu nelze souhlasit s dovolatelem, že by (k řádné výzvě soudu) nebylo možné konkretizovat žalobní tvrzení a blíže určit, které rozhodnutí způsobilo dovolateli jakou škodu.

Také ve vztahu k uplatněné skutečné škodě, kterou dovolatel spojuje s tím, že přišel o všechen svůj majetek, lze dovozovat, že když ji dovolatel v doplnění žaloby ze dne 7. října 2019 vyčíslil na částku přibližně 95 000 000 Kč (jako hodnotu, kterou by měl jeho majetek v roce 2018), není pravděpodobné, že by vznik skutečné škody mohl být spojován s rozhodnutími, k nimž (případně) došlo v pozdější době. Rovněž v tomto směru by tudíž mělo být možné (k řádné výzvě soudu) v doplnění žaloby spojit vznik tvrzené skutečné škody s konkrétním rozhodnutím (konkrétními rozhodnutími). Tyto závěry se obdobně uplatní i pro dovolatelem požadovanou nemajetkovou újmu.

Shrnuto výše uvedené, v projednávané věci nebyly splněny předpoklady pro (částečné) odmítnutí žalob podle § 43 odst. 2 o. s. ř. Žaloby (po doplnění podáním ze dne 27. října 2023) totiž neobsahují vady, jež by bránily projednání uplatněného nároku z nesprávného úředního postupu, a dovolatel dosud nebyl řádně vyzván (postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř.) k odstranění vad žalob ohledně nároků z titulu nezákonných rozhodnutí. Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž není správné.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil napadené usnesení odvolacího soudu v části potvrzující (částečné) odmítnutí žalob. Jelikož důvody, pro které bylo v tomto rozsahu zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro II. výrok rozhodnutí obvodního soudu, zrušil Nejvyšší soud v tomto rozsahu i toto rozhodnutí a věc potud vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud (obvodní soud) závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).