29 Cdo 1889/2020 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1889/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 7. 2021 Spisová značka:29 Cdo 1889/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1889.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Směnka Blankosměnka [ Směnka ] Břemeno důkazní Dotčené předpisy:čl. I. § 10 předpisu č. 191/1950Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 10. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2909/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1889/2020-530USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce České revitalizační, s. r. o., se sídlem v Brně, Atriová 512/36, PSČ 621 00, identifikační číslo osoby 26 92 16 34, zastoupeného Mgr. Martinem Frankem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 138/27, PSČ 603 00, proti žalovaným 1) ADAMEN s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Dobrovského 745/14, PSČ 500 02, identifikační číslo osoby 25 92 92 08, 2) P. N., narozenému XY, bytem XY, a 3) Z. V., narozené XY, bytem XY, všem zastoupeným JUDr. Janem Malým, advokátem, se sídlem v Praze, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00 o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 117/2014, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2020, č. j. 2 Cmo 152/2019-458, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 8.518,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen „soud prvního stupně“) směnečným platebním rozkazem ze dne 25. srpna 2014, č. j. 38 Cm 117/2014-19, uložil žalovaným [1) ADAMEN s. r. o., 2) P. N. a 3) Z. V.], aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci (České revitalizační, s. r. o.) směnečný peníz ve výši 278.315,- Kč s 6% úrokem od 2. června 2014 do zaplacení a náklady řízení ve výši 37.439,- Kč. K námitkám žalovaných soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. července 2015, č. j. 38 Cm 117/2014-158, ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti v rozsahu směnečného peníze ve výši 137.850,12 Kč s 6% úrokem od 2. června 2014 do zaplacení, zrušil jej ohledně směnečného peníze ve výši 140.464,88 Kč s 6% úrokem od 2. června 2014 do zaplacení a ohledně nákladů řízení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů námitkového řízení. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 31. března 2016, č. j. 5 Cmo 352/2015-188 (204), zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ohledně částečného zrušení směnečného platebního rozkazu a ve výroku o nákladech řízení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; dovolání prvního žalovaného proti tomuto usnesení odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 5333/2016. Následně soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. února 2019, č. j. 38 Cm 117/2014-418, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz (i) v rozsahu povinnosti žalovaných zaplatit žalobci společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 140.464,88 Kč s 6% úrokem od 2. června 2014 do zaplacení a v rozsahu náhrady nákladů řízení ve výši 37.439,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výrok II.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 3. března 2020, č. j. 2 Cmo 152/2019-458, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že: 1) Dne 21. září 2011 uzavřeli Raiffeisenbank a. s. (dále jen „banka“) a první žalovaný smlouvu o provozním úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které banka prvnímu žalovanému poskytla kontokorentní úvěr v celkové výši 150.000,- Kč, který byl první žalovaný oprávněn čerpat kdykoli po účinnosti smlouvy. První žalovaný se zavázal vrátit bance poskytnutý úvěr včetně úroku ve sjednané sazbě a ostatních „závazků“ ze smlouvy plynoucích, a to do jednoho roku od účinnosti smlouvy o úvěru. Smluvní strany současně ujednaly pro případ porušení vyjmenovaných povinností smluvní pokuty za každé jednotlivé porušení těchto povinností. 2) První žalovaný vystavil dne 21. září 2011 ve prospěch banky vlastní směnku na směnečnou sumu 278.315,- Kč, splatnou 1. června 2014 v Brně, Atriová 512/36; směnku jako směnečný rukojmí podepsali druhý žalovaný a třetí žalovaná. Směnka byla původně vystavena jako blankosměnka s nevyplněnými údaji směnečné sumy, data splatnosti a místa placení. 3) Dne 21. září 2011 uzavřeli banka a první žalovaný dohodu o vyplňovacím právu směnečném (dále jen „dohoda o vyplňovacím právu“), podle níž první žalovaný vystavil směnku jako prostředek zajištění všech stávajících a budoucích pohledávek a nároků banky plynoucích ze smlouvy o úvěru, včetně případných dodatků navyšujících výši úvěru až do celkové výše 3.000.000,- Kč, a to z titulu jistiny úvěru, úroků a úroků z prodlení, poplatků za poskytované služby a další plateb podle smlouvy o úvěru včetně smluvních pokut, a nákladů na zajištění a případnou náhradu škody. Současně první žalovaný udělil bance souhlas s vyplněním údajů splatnosti (libovolné datum po splatnosti jakékoli ze zajištěných pohledávek), směnečné sumy (libovolnou částku nepřekračující veškeré zajištěné pohledávky banky) a platebního místa (libovolné místo v České republice podle volby banky). Prohlášeními ze dne 21. září 2011 vyslovili druhý žalovaný a třetí žalovaná souhlas s dohodou o vyplňovacím právu. 4) Dopisem ze dne 30. ledna 2014 banka odstoupila od smlouvy o úvěru. 5) Smlouvou ze dne 14. dubna 2014 postoupila banka společnosti WETCO spol. s r. o. (dále jen „společnost W“) mimo jiné i pohledávky z titulu smlouvy o úvěru (z titulu jistiny po splatnosti ve výši 136.121,12 Kč a poplatků po splatnosti ve výši 1.729,- Kč), včetně příslušenství, zajištění a dalších práv spojených či souvisejících s těmito pohledávkami. Společnost W následně převedla (smlouvou ze dne 5. května 2014) zmíněné pohledávky, včetně příslušenství, zajištění a práv s nimi spojených či souvisejících, na žalobce. Současně s postoupením výše uvedených pohledávek převedla banka rubopisem na společnost W (i) blankosměnku a tato společnost následně blankosměnku rubopisovala na žalobce. 6) K 20. dubnu 2014 činily podle „tabulkového výpočtu“ směnkou zajištěné pohledávky (včetně smluvních pokut) celkem 360.429,75 Kč; žalobce doplnil údaj směnečné sumy do blankosměnky částkou 278.315,- Kč. 7) Sdělením ze dne 26. listopadu 2018 banka potvrdila, že předmětem postoupení byla pohledávka tvořená (jen) jistinou a poplatkem po splatnosti. Na tomto základě odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. § 10, § 28 odst. 2, § 30 odst. 1, § 32 odst. 1, § 47 odst. 1 a § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) – zdůraznil, že směnka byla na žalobce převedena „ve formě blankosměnky“; přitom na žalobce přešlo i právo blankosměnku vyplnit (v souladu s dohodou o vyplňovacím právu). Za stavu, kdy žalobce měl právo doplnit do blankosměnky údaj směnečné sumy v rozsahu libovolné částky nepřekračující veškeré zajištěné pohledávky banky, oprávněně do směnečné sumy zahrnul i nároky na zaplacení smluvních pokut; námitku žalovaných, že směnkou zajištěný dluh činil pouze 137.850,12 Kč tak neshledal po právu. Současně vyhodnotil jako opožděnou námitku, podle níž součástí směnečné sumy nemohl být nárok na zaplacení smluvních pokut, když ji žalovaní uplatnili až po uplynutí „zákonné koncentrační lhůty“. Přitom bylo povinností žalovaných, aby prokázali důvodnost své procesní obrany (včetně uplatněných kauzálních námitek). Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíce, že: a) právní otázku „charakteru směnečných námitek a možnosti jejich doplnění v průběhu řízení“ odvolací soud posoudil odchylně od ustálené (v dovolání specifikované) rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a b) právní otázky týkající se „přechodu jiných nároků z úvěrové smlouvy na nabyvatele pohledávky nespojených s postupovanou pohledávkou a možností doplnění takových nároků do bianco směnky“, jakož i „koncentračních lhůt a použití obecné úpravy návrhů na provedení dokazování ve směnečném řízení“, dosud nebyly dovolacím soudem nezodpovězeny. Dovolatelé rekapitulují dosavadní průběh řízení a zdůrazňují, že na žalobce nebyly postoupeny pohledávky z titulu smluvních pokut zajišťujících „postupovanou“ pohledávku, jakož i to, že exist