29 Cdo 2050/2011 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2050/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2014 Spisová značka:29 Cdo 2050/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2050.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Akcie na jméno Dobrá víra Exekuce Konkurs Obchodní rejstřík Zastoupení Zpeněžování Žaloba vylučovací (excindační) Dotčené předpisy:§ 6 odst. 2 ZKV ve znění do 31.12.2007 § 320 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2007 § 24 předpisu č. 44/1988Sb. ve znění do 05.01.2005 § 27 odst. 7 předpisu č. 44/1988Sb. ve znění do 05.01.2005 § 27 obch. zák. ve znění od 01.01.2001 do 30.06.2005 § 156 odst. 6 obch. zák. ve znění do 30.04.2004 § 22 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:16. 7. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 31.10.2014III.ÚS 3465/14JUDr. Jaroslav Fenykodmítnuto17.3.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2050/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce B. V., zastoupeného JUDr. Michaelou Šerou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, PSČ 110 00, proti žalované Miroslavě Šafránkové, MBA, jako správkyni konkursní podstaty úpadce KAVEX - GRANIT HOLDING a. s., identifikační číslo 25183435, zastoupené JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Sady 5. května 296/36, PSČ 301 00, za účasti Krajského státního zastupitelství v Plzni, se sídlem v Plzni, Veleslavínova 38, PSČ 306 36, o vyloučení oprávnění k dobývání v dobývacích prostorech ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 71/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2011, č. j. 15 Cmo 129/2010-512, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. února 2010, č. j. 22 Cm 71/2003-382, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vyloučení oprávnění k dobývání v dobývacích prostorech M., M., Ř., B., Š. a S. (dále též jen „oprávnění k dobývání“) z konkursní podstaty úpadce KAVEX - GRANIT HOLDING a. s. (dále jen „úpadce“) [bod I. výroku]. Dále rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku), nákladech státu (bod III. výroku) a žalované vrátil složenou zálohu na náklady znalečného a složenou jistotu (body IV. a V. výroku). K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Soudy vyšly z toho, že: 1/ Pozdější úpadce nabyl oprávnění k dobývání výhradních ložisek v dobývacích prostorech v dubnu 1999 převodem od společnosti STONE GROUP s. r. o. (dále jen „společnost S“), přičemž ložiska byla oceněna znaleckým posudkem. Smlouvy o převodu neobsahovaly ujednání o výši úplaty, nicméně „pozdějším rozhodnutím managementu obou smluvních stran bylo rozhodnuto o dodatku s kupní cenou 20.000.000,- Kč“. 2/ Smlouvami uzavřenými mezi žalobcem a pozdějším úpadcem ve dnech 13. června 2002 a 21. srpna 2002 převedl pozdější úpadce na žalobce svá oprávnění k dobývání (dále jen „smlouvy o převodu DP“), a to po předchozím souhlasu Obvodního báňského úřadu v Brně, který byl udělen rozhodnutími z 10. června 2000 a 24. července 2002. Ve smlouvách o převodu DP, které za pozdějšího úpadce podepsal RSDr. P. F. (dále jen „P. F.“), chybí jakákoliv zmínka o úplatnosti či bezúplatnosti převodů. 3/ Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. února 2008, č. j. 3 Cmo 483/2007-137, potvrdil usnesení ze dne 19. září 2007, č. j. 42 Cm 25/2000-107, jímž Krajský soud v Plzni k návrhu navrhovatelky JUDr. M. K. vyslovil neplatnost všech usnesení přijatých na valné hromadě pozdějšího úpadce konané dne 21. listopadu 2001, především neplatnost usnesení o volbě členů představenstva (JUDr. M. M., P. F. a J. F.). Na této valné hromadě jako akcionáři neoprávněně hlasovali Z. Č. (dále jen „Z. Č.“) a B. V. (žalobce v tomto sporu). Žádná z akcií, které měl žalobce nabýt, totiž neosahuje rukopisné prohlášení o převodu z předchozího majitele PaeDr. P. N. (dále jen „P. N.“) na žalobce. Šlo přitom o listinné akcie na jméno, které jsou podle § 156 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), převoditelné rubopisem. Žalobce, který ve smlouvě o převodu akcií ze dne 26. října 2001 mimo jiné podepsal prohlášení, že byl řádně seznámen se zakladatelskou listinou a platnými a účinnými stanovami, podle nichž společnost vydala předmětné veřejně neobchodovatelné listinné akcie na jméno, se tak nestal akcionářem pozdějšího úpadce. 4/ Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. srpna 2003 prohlásil konkurs na majetek úpadce a správkyní konkursní podstaty ustavil žalovanou, která dobývací prostory, resp. oprávnění k dobývání v nich, zapsala do soupisu konkursní podstaty úpadce. Na tomto základě odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby. Rovněž i odvolací soud odmítl námitku žalobce, že v dané věci není dána pravomoc soudu. Uvedl, že pravomoc ve sporech vyvolaných konkursem, jimiž jsou i spory o vyloučení věci, práva či jiné majetkové hodnoty ze soupisu konkursní podstaty, vyplývá nepřímo z § 88 písm. o/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), o výlučné místní příslušnosti soudu a přímo pak z ustanovení § 19, § 23 a § 24 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“). Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že dobývací prostory, respektive oprávnění k dobývání [což jsou z hlediska § 24 a § 27 odst. 7 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horního zákona) totožné pojmy], jsou majetkovým právem, které se váže k podniku úpadce, není spojeno s jeho osobou, neboť je smluvně převoditelné a smlouva o jeho převodu uvedená v § 27 odst. 2 (správně odst. 7) horního zákona je smlouvou soukromoprávní povahy. Pojem „majetek“ ve smyslu § 6 odst. 1 a 2 ZKV je totiž třeba vykládat v souvislosti s § 18 odst. 2 a 3 ZKV, podle něhož je soupis listinou, která správce opravňuje ke zpeněžení sepsaného majetku. Do soupisu se zapisují i věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, které nenáleží úpadci, ale mají být zpeněženy. Jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce, nebo osoba, jíž k tomu dal souhlas. V konkursu tak může správce zapsat do soupisu konkursní podstaty nejen věci movité a nemovité, ale i práva úpadce, jde-li o práva majetková, jež nejsou spojena výlučně s osobou úpadce, tedy nejde o jeho práva osobnostní, nýbrž jde i o práva související s jeho podnikáním. Hodnota tohoto práva, pokračoval odvolací soud, se odvíjí od možného zisku, který subjekt, jemuž právo k dobývání prostoru náleží, může získat z prodeje nerostů dobývaných v rámci hornické činnosti, jako předmětu svého podnikání. Jde-li o právo smluvně převoditelné podle § 27 odst. 7 horního zákona, jde o majetkové právo, které je možné zapsat do soupisu konkursní podstaty, neboť je lze v rámci konkursu zpeněžit tím, že je správce smluvně převede za úplatu na třetí osobu, a z výtěžku takto získaného uspokojí konkursní věřitele úpadce. Právo k dobývacímu prostoru je majetkovým právem vztahujícím se k podniku podnikatele, jak vyplývá z § 5 odst. 1 a 2 obch. zák., podle něhož podnikem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku, nebo vzhledem ke své povaze mají k tomuto účelu sloužit. Podnik je věc hromadná a na jeho právní poměry se použijí ustanovení o věcech v právním slova smyslu. Z uvedeného podle odvolacího soudu plyne, že nemůže obstát názor žalobce, podle něhož nemůže být právo k dobývacímu prostoru předmětem exekuce. V tomto směru odvolací soud též poukázal na § 338f a § 338g odst. 2 o. s. ř., upravující jako zákonnou formu výkonu rozhodnutí výkon rozhodnutí prodejem podniku. Podle odvolacího soudu není smlouva o převodu dobývacích prostor uzavřená podle § 27 odst. 7 horního zákona smlouvou veřejnoprávní. Byla uzavřena mezi dvěma podnikateli, úpadce toto majetkové právo získal smlouvou od společnosti S za dohodnutou cenu a také žalobce je podnikatelem, přičemž sporné majetkové právo je právem vážícím se k podniku a sloužícím k provozování jeho podnikatelské činnosti, která je nepochybně činností soukromoprávní. Smlouvy o převodu DP nebyly uzavřeny mezi státem či jinými organi