29 Cdo 3081/2012 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3081/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2014 Spisová značka:29 Cdo 3081/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3081.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Směnky Dotčené předpisy:čl. I. § 4 předpisu č. 191/1950Sb. čl. I. § 41 odst. 4 předpisu č. 191/1950Sb. čl. I. § 75 předpisu č. 191/1950Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 7. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3081/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně Mgr. J. M., proti žalovanému Ing. J. K., zastoupenému Mgr. Blankou Duškovou, advokátkou, se sídlem v Žamberku, Náměstí Gen. Knopa 837, PSČ 564 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 52 Cm 435/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 2012, č. j. 5 Cmo 119/2012-46, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 13. ledna 2012, č. j. 52 Cm 435/2011-21, jímž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27. července 2011, č. j. 52 Cm 435/2011-7, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 101.000,- Kč s 6% úrokem od 1. května 2011 do zaplacení a náklady řízení. Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. § 4, § 40 odst. 4 (správně § 41 odst. 4) a § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovanému se prostřednictvím včas uplatněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo. Přitom zdůraznil, že směnka, jejíhož zaplacení se žalobkyně v dané věci domáhá (jde o směnku vlastní vystavenou žalovaným 3. ledna 2011, ve prospěch žalobkyně, znějící na směnečnou sumu vyjádřenou jednak čísly „101.000,- Kč“, jednak slovy „stojednatisíckorun“, se splatností 30. dubna 2011 a s vyznačeným domicilem „splatno u Agrobanky Praha, a. s. filiálky Pardubice, jednatelství Hradec Králové“ – dále též jen „sporná směnka“), není neplatná ani pro namítané neurčité označení měny, v níž má být směnečná suma zaplacena, ani pro žalovaným tvrzený rozpor v údaji platebního místa. Jde-li o údaje měny směnečné sumy, odvolací soud uvedl, že zatímco zkratka „Kč“ je nepochybně zcela určitým údajem měny, výraz „korun“ představuje jen „povšechné označení jakékoliv korunové měny, jde o druh peněz, nikoli o konkrétní měnu“. Jelikož směnka byla splatná v České republice, je nutné v intencích ustanovení čl. I. § 41 odst. 2 směnečného zákona dovodit, že rovněž prostřednictvím údaje „korun“ byla určena česká měna (česká koruna). Mezi oběma údaji měny směnečné sumy na sporné směnce tak žádný rozpor není. K výhradám žalovaného, podle nichž sporná směnka obsahuje – ve vyznačeném domicilu – více údajů o místě, kde má být na ni placeno, odvolací soud předeslal, že samotný způsob označení umístěnce (třetí osoby, u níž má být směnka splatná) není v zákoně blíže uveden. Postačí tedy, pokračoval odvolací soud, půjde-li o označení určité, provedené např. prostřednictvím označení obchodní firmy umístěnce. Na druhou stranu není ani vyloučeno, aby umístěnec byl definován rovněž dalšími údaji, např. uvedením jeho sídla, identifikačního čísla osoby, případně (jako tomu bylo právě v posuzovaném případě) též označením organizační složky umístěnce, u které se má majitel směnky o její zaplacení „poptávat“. V tomto smyslu je také zapotřebí údaj o umístěnci na sporné směnce vykládat, když ten neříká nic jiného, než že směnka je splatná u Agrobanky Praha, a. s., v jejím jednatelství v Hradci Králové, patřícím pod pobočku v Pardubicích. Sporná směnka tedy, uzavírá odvolací soud, jednoznačně určuje, že platebním místem je Hradec Králové. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání (jež v dovolací lhůtě dále doplnil podáním ze dne 15. srpna 2012), které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel nesouhlasí se závěry, k nimž soudy nižších stupňů dospěly ohledně (ne)platnosti směnky z hlediska namítaného rozporného označení měny směnečné sumy a platebního místa směnky. Podle dovolatele je vyznačením domicilu na sporné směnce určena nejen třetí osoba, u níž má být směnka předložena k placení, nýbrž i platební místo směnky. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě jsou prostřednictvím domicilu označena dvě různá místa (P. a H. K.), je údaj o platebním místě rozporný a listina proto nemůže být platnou směnkou vlastní. Za rozporné (respektive neurčité) má rovněž vyjádření měny, v níž má být směnečná suma zaplacena. Slovní vyjádření měny označením „koruny“ je „bez dalšího přívlastku naprosto neurčité, neboť může jít i o jiné měny“, např. protektorátní měnu zavedenou výnosem Adolfa Hitlera ze dne 16. března 1939. Je-li současně na sporné směnce směnečná suma vyjádřena rovněž v měně označené zkratkou „Kč“, odpovídající peněžní jednotce v České republice, nelze podle dovolatele dospět k jinému závěru, než že označení měny směnečné sumy na směnce je rozporné (jsou uvedeny dvě různé měny) a směnka ani z tohoto důvodu nemůže jako platná obstát. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být v této věci přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde). Podle § 237 odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Důvod založit přípustnost dovolání podle označeného ustanovení Nejvyšší soud nemá ve vztahu k prověření argumentace dovolatele týkající se namítané neplatnosti směnky z důvodu neurčitého, respektive rozporného vyjádření údaje měny směnečné sumy na sporné směnce. Potud totiž právní posouzení věci odvolacím soudem, který neměl údaje označující měnu směnečné sumy za rozporné, zcela odpovídá závěrům, jež Nejvyšší soud zformuloval již v rozsudku ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 2352/2008 (jenž je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu), který obstál i v ústavní rovině, když ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 11. září 2012, sp. zn. III. ÚS 2038/10, jako zjevně neopodstatněnou odmítl. V něm Nejvyšší soud (vycházeje z obdobných skutkových poměrů, jež jsou rozhodné i pro posouzení nyní projednávané věci) uzavřel, že patří-li (ve smyslu čl. I. § 75 směnečného zákona) mezi náležitosti vlastní směnky (mimo jiné) bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu, není pochyb o tom, že vyjma vyjádření určité peněžité sumy (směnečného penízu), určitost směnečného slibu vyžaduje vyjádřit také měnu, ve které má být směnečná suma zaplacena. Musí přitom jít o měnu v době vystavení směnky existující (platnou) a směnka nesmí obsahovat údaje měny rozporné. Z hlediska shora vymezených kritérií pak Nejvyšší soud neměl v poměrech jím projednávané věci žádné pochybnosti o tom, že na směnce vedle sebe existující údaje měny „Kč“ a „korun“ rozporné nejsou; jde-li o použitou zkratku, tato odpovídá ustanovení § 13 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, v případě slovního vyjádření není pochyb o tom, že jde o koruny české (viz čl. I. § 41 odst. 4 směnečného zákona). Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud naopak shledává – a potud má dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za přípustné – pro posouzení otázky (ne)platnosti sporné směnky z hlediska údaje o platebním místu, když potud jde (z pohledu dovolatelem uplatněné argumentace) o otázky dovolacím soudem dosud beze zbytku neřešené. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nespr