29 Cdo 335/2024 — Nejvyšší soud

29 Cdo 335/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 2. 2024 Spisová značka:29 Cdo 335/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.335.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Směnka Blankosměnka [ Směnka ] Námitky Směnečný a šekový platební rozkaz Dokazování Břemeno důkazní Dotčené předpisy:§ 175 o. s. ř. § 1791 odst. 2 o. z. čl. I. § 28 odst. 1 předpisu č. 191/1950 Sb. čl. I. § 48 předpisu č. 191/1950 Sb. čl. I. § 75 předpisu č. 191/1950 Sb. § 77 odst. 2 předpisu č. 191/1950 Sb. čl. I. § 78 odst. 1 předpisu č. 191/1950 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 335/2024-305 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně L. P., zastoupené Mgr. Jiřím Mulačem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Riegerova 2668/6, PSČ 370 10, proti žalovanému T. K., zastoupenému Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem, se sídlem v Kladně, Huťská 1383, PSČ 272 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 Cm 38/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2023, č. j. 12 Cmo 102/2023-219, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 14.640,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: Krajský soud v Českých Budějovicích směnečným platebním rozkazem ze dne 28. února 2019, č. j. 34 Cm 38/2019-13, uložil žalovanému (T. K.), aby zaplatil žalobkyni (L. P.) směnečný peníz ve výši 1.500.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2019 do zaplacení, směnečnou odměnu 5.000,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 119.170,- Kč. Směnečný platební rozkaz vydal na základě směnky vlastní vystavené žalovaným na řad žalobkyně dne 4. prosince 2015 v XY, na směnečnou sumu 1.500.000,- Kč, splatné v XY dne 31. prosince 2018 (dále jen „směnka“). Rozsudkem ze dne 10. ledna 2023, č. j. 34 Cm 38/2019-193, Krajský soud v Českých Budějovicích k námitkám žalovaného ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 10. října 2023, č. j. 12 Cmo 102/2023-219, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu (první výrok), změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů námitkového řízení částku 173.510,- Kč (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud – vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a odkazuje na ustanovení § 175 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na ustanovení § 1791 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a na ustanovení čl. I. § 28 odst. 1, § 48, § 75, § 77 odst. 2 a § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), jakož i na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům: 1) Směnka je platnou směnkou vlastní obsahující všechny zákonné náležitosti; původně byla vystavena jako blankosměnka s nevyplněnými údaji data splatnosti a směnečné sumy, které mohly být doplněny na základě ujednání účastníků obsaženém ve směnečném vyplňovacím prohlášení ze dne 4. prosince 2015. 2) Dohoda o vyplnění blankosměnky není listinou, kterou by musel žalobce předložit soudu k návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu; majitel směnky musí soudu předložit a v žalobě specifikovat (jen) směnku, ze které právo uplatňuje, a povinnost jeho tvrzení je omezena na směnečnou jistinu a na ní zapsané doložky, popřípadě na další listiny nutné k výkonu práv ze směnky. Ohledně důvodu vystavení (kauzy) směnky ani způsobu jejího doplnění v případě, že byla vystavena jako blankosměnka, není žalobce povinen nic tvrdit. 3) Kauzální námitky žalovaného, podle nichž směnka zajišťovala jeho závazek vůči žalobkyni z titulu úhrady kupní ceny (označených) nemovitostí, jehož zánik (prostřednictvím hypotečního úvěru) současně tvrdil, byly vyvráceny. Naopak, v řízení bylo prokázáno, že směnka byla vystavena k zajištění pohledávky žalobkyně za žalovaným z titulu zápůjčky částky 1.500.000,- Kč. Proto odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně věcně správným. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. k řešení právní otázky, která dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu nebyla (podle jeho názoru) zodpovězena, konkrétně, zda je směnečné vyplňovací prohlášení ve smyslu ustanovení § 175 odst. 1 věty první o. s. ř. „další listinou nutnou k uplatnění práva, resp. listinou obligatorní k předloženému prvopisu vyplněné blankosměnky“ (tj. listinou, bez níž nemohl soud prvního stupně ve věci rozhodnout směnečným platebním rozkazem). Dovolatel připomíná, že blankosměnka je vědomě neúplná listina, ve které úmyslně (a dočasně) schází některá z náležitostí platné směnky. K takové listině „náleží“ dohoda o směnečném vyplňovacím právu, ve které „vydavatel“ blankosměnky „ujednává/prohlašuje“, jakým způsobem může být blankosměnka vyplněna. Předložení směnečného vyplňovacího prohlášení (společně s prvopisem vyplněné blankosměnky) považuje za esenciální pro uplatnění práv ze směnky a zákonné vydání směnečného platebního rozkazu; v opačném případě totiž nemůže soud prvního stupně osvědčit, zda měl žalobce právo blankosměnku vyplnit a zda byla vyplněna správně (tj. zda byla soudu předložena platná směnka). V poměrech projednávané věci ‒ pokračuje dovolatel ‒ uvedla žalobkyně soud prvního stupně v omyl ohledně povahy směnky a předložila mu „ve skutečnosti blankosměnku, jejíž platnost nemohl z předložených listin osvědčit“. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně považuje dovolání za nedůvodné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl, popřípadě po věcném projednání zamítl. Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá a podle něhož žalobce nebyl povinen předložit společně s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu rovněž směnečné vyplňovací prohlášení, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, jak ji shrnul (v poslední době) např. v důvodech usnesení ze dne 17. března 2022, sp. zn. 29 Cdo 3252/2021). Nejvyšší soud v této souvislosti již v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že směnka je v právní teorii obvykle definována jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku. I když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku. Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se pak projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek, jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, a ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, uveřejněné pod čísly 59/2004 a 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně platí, že majitel směnky nemusí při jejím předložení k placení ani při případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky. Platná směnka je sama o sobě dostatečným důvodem pro vznik nároku na částku v ní uvedenou. Jestliže dlužník ze směnky popírá existenci závazku ze směnky plynoucího, nese v tom směru důkazní břemeno (srov. např. již důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2001, sp. zn. 32 Cdo 1338/2000). Jinak řečeno, ani v situaci, kdy žalobce uplatňuje práva z listiny (zajišťovací směnky), která byla původně vystavena jako blankosměnka, nemusí v žalobě (návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu) tvrdit údaje o směnkou