Nejvyšší soud 29 ICdo 130/2026 – Odpůrčí žalobě

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. Jaroslava Brože, MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčního správce dlužníka WCA International s. r. o., zastoupeného JUDr. Janou Petrů, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Politických vězňů 1371/13, PSČ 700 30, proti žalovanému A. B., zastoupenému Mgr. Richardem Šubrtem, advokátem, se sídlem v Praze, Vodičkova 710/31, PSČ 110 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 217 ICm 436/2024, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka WCA International s. r. o., se sídlem v Hnojníku 387, PSČ 739 53, identifikační číslo osoby 05 82 30 13, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 17835/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2025, č. j. 217 ICm 436/2024, 105 VSPH 766/2025-81 (MSPH 88 INS 17835/2022), takto:

Rozsudkem ze dne 22. května 2025, č. j. 217 ICm 436/2024-52, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) určil, že právní úkon dlužníka (WCA International s. r. o.) spočívající v úhradě (označeného) dluhu dne 25. února 2022 ve výši 744.000,- Kč je neúčinný, a to vůči všem věřitelům, kteří v rámci insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. MSPH 88 INS 17835/2022 uplatňují svá práva vůči dlužníku (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobci do majetkové podstaty dlužníka plnění z „neurčeného“ úkonu ve výši 744.000,- Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a poplatkové povinnosti žalovaného (výroky III. a IV.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 15. prosince 2025, č. j. 217 ICm 436/2024, 105 VSPH 766/2025-81 (MSPH 88 INS 17835/2022), změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I. a III. výroku tak, že určil neúčinnost platby provedené dlužníkem dne 25. února 2022 na bankovní účet žalovaného v celkové výši 744.000,- Kč vůči věřitelům dlužníka; potvrdil jej v bodě II. výroku ve znění, že se slovo „neurčeného“ nahrazuje slovem „neúčinného“, a v bodě IV. výroku (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, která má za přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) k řešení právní otázky (podle jeho názoru) Nejvyšším soudem nezodpovězené, týkající se výkladu § 241 odst. 5 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), co do míry povinnosti zákazníka - spotřebitele zkoumat možný úpadek dlužníka. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl (popřípadě zamítl), s tím, že ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona nerozlišuje, zda byl právní úkon učiněn ve prospěch spotřebitele či podnikatele.

Dovolání je přípustné podle (§ 237 o. s. ř.) k řešení právní otázky dovolatelem otevřené dosud Nejvyšším soudem v daných souvislostech beze zbytku nezodpovězené.

U přípustného dovolání Nejvyšší soud přihlíží k tomu, zda jsou ve věci splněny podmínky řízení. V tomto směru je rozhodné, že v průběhu dovolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 12. června 2026, č. j. MSPH 88 INS 17835/2022-B-254, které nabylo právní moci téhož dne, vzal na vědomí splnění podstatných částí reorganizačního plánu předloženého dlužníkem a schváleného usnesením insolvenčního soudu ze dne 26. listopadu 2024, č. j. MSPH 88 INS 17835/2022-B-85 (výrok I.) a určil, že reorganizace dlužníka končí (výrok II.). Tímto rozhodnutím reorganizace dlužníka skončila (§ 364 odst. 3 insolvenčního zákona).

Z úpravy obsažené v § 159 odst. 6 insolvenčního zákona v aktuálním (rozhodném) znění přitom plyne, že ve sporu o odpůrčí žalobě [§ 159 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona], který byl přerušen dnem, kdy insolvenční řízení skončilo rozhodnutím, jímž vzal insolvenční soud na vědomí splnění reorganizačního plánu, lze pokračovat pouze na návrh některého z dlužníkových věřitelů, podaný do 30 dnů ode dne přerušení takového sporu.

Jelikož v dané věci nepodal žádný z věřitelů v zákonné lhůtě návrh na pokračování v řízení, Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a řízení zastavil (§ 159 odst. 6 insolvenčního zákona, § 104 odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů je odůvodněn § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2026

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu