Nejvyšší soud 29 NSCR 108/2026 – Přípustnost dovolání

Usnesením ze dne 26. února 2026, č. j. KSBR 40 INS 13349/2025-B-10, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) schválil zprávu o přezkumu (I. výrok), neschválil oddlužení dlužníka (J. R.) [II. výrok], zastavil insolvenční řízení (III. výrok), určil odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně dlužníka (Ing. Jany Polachové) ve výši 25 652 Kč včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty, s tím, že budou hrazeny z rozpočtových prostředků insolvenčního soudu (IV. výrok), rozhodl, že Česká republika je povinna zaplatit tuto částku insolvenční správkyni (V. výrok), uložil dlužníku uhradit České republice náhradu státem placené odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně ve výši 25 652 Kč (VI. výrok), zprostil insolvenční správkyni funkce (VII. výrok) a uložil dlužníku uhradit Mgr. Luďku Voigtovi, MBA odměnu za sepis a podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení ve výši 4 840 Kč včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty (VIII. výrok).

K odvolání insolvenční správkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. června 2026, č. j. KSBR 40 INS 13349/2025, 1 VSOL 213/2026-B-16, změnil IV., V. a VI. výrok usnesení insolvenčního soudu, tak, že insolvenční správkyni přiznal odměnu ve výši 54 450 Kč včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty a náhradu hotových výdajů ve výši 1 452 Kč včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty (první výrok), s tím, že budou uhrazeny státem (druhý výrok) a dlužníku uložil zaplatit státu náhradu státem uhrazené odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně ve výši 55 902 Kč (třetí výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu, a to v rozsahu přiznané odměny, podala insolvenční správkyně dovolání; navrhuje, aby Nejvyšší soud v tomto rozsahu zrušil usnesení odvolacího soudu (případně i usnesení soudu insolvenčního) a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení. Dovolatelka namítá, že odvolací soud sice zjistil hrubý nepoměr mezi její základní odměnou a prací, kterou vykonala, zvýšení odměny (právě) na částku 45 000 Kč (bez částky odpovídající dani z přidané hodnoty) však neodůvodnil. Přitom, kdyby bylo oddlužení schváleno, měla by dovolatelka za vykonanou činnost nárok na odměnu ve výši 76 472 Kč včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty. Argumentuje ve prospěch závěru, že § 3 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, nepředstavuje nepřekročitelnou hranici, která fakticky vyloučí použití § 38 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).

Pro dovolací řízení je rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v aktuálním znění.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání vylučuje § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož dopadá limit právní úpravy přípustnosti dovolání určený § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. i na rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 66/2013, uveřejněné pod číslem 104/2013 Sb. rozh. obč., jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 153/2018, ze dne 30. září 2020, sen. zn. 29 NSČR 113/2019, a ze dne 29. března 2022, sen. zn. 29 NSČR 96/2021. Obecně k výkladu § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. viz též důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023, uveřejněného pod číslem 74/2024 Sb. rozh. obč.

K tomu, že se limit 50 000 Kč obsažený v § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. prosazuje i ve vztahu k výroku usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení insolvenčního soudu o určení (respektive schválení) odměny insolvenčního správce a jeho nákladů, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2022, sen. zn. 29 NSČR 198/2022, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. března 2023, sp. zn. III. ÚS 506/23.

V poměrech dané věci je přitom nepochybné, že nesouhlas dovolatelky s napadeným rozhodnutím vychází z kritiky závěru odvolacího soudu, že dovolatelce přísluší odměna ve výši 54 450 Kč. V úvahách o přiměřeném zvýšení odměny dovolatelka argumentuje částkou 76 472 Kč (tj. částkou o 22 022 Kč vyšší, než jí přiznal odvolací soud). Dovolatelka tudíž zjevně napadá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, jenž nepřevyšuje limit stanovený v § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.; přitom nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní.

Na závěru o objektivní nepřípustnosti podaného dovolání nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté dovolatelce odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sb. rozh. obč., v insolvenčních poměrech pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2012. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.