Z rozhodnutí: Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v insolvenční věci dlužníka M. V., narozené XY, bytem XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 10, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS XY, o dovolání věřitele č. 10 Shell Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2027/77, PSČ 140 …
KSBR 24 INS XY
29 NSČR 11/2012-P10-16
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v insolvenční věci dlužníka M. V., narozené XY, bytem XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 10, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS XY, o dovolání věřitele č. 10 Shell Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2027/77, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 15 89 05 54, zastoupeného Mgr. Veronikou Nedbalovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Novodvorská 994/138, PSČ 142 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. července 2011, č. j. KSBR 24 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Dovolání se zamítá.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 3. ledna 2011, č. j. KSBR 24 INS XY, odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 10 (Shell Czech Republic a. s.), doručenou insolvenčnímu soudu dne 30. prosince 2010, ve výši 109.789,75 Kč (bod I. výroku) a určil, že právní mocí tohoto usnesení účast označeného věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).
Insolvenční soud vyšel z toho, že usnesením ze dne 20. srpna 2010, č. j. KSBR 24 INS XY, byl zjištěn úpadek dlužníka, dlužníku bylo povoleno oddlužení a věřitelé dlužníka, kteří tak dosud neučinili, byli vyzváni, aby své pohledávky přihlásili do 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, s poučením podle ustanovení § 173 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), že k později podaným přihláškám nebude insolvenční soud přihlížet a takto uplatněné pohledávky nebudou v insolvenčním řízení uspokojeny. Úplné znění tohoto usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dnem 20. srpna 2010 a posledním dnem lhůty pro přihlášení pohledávek věřitelů tak bylo 20. září 2010.
Jelikož věřitel č. 10 podal přihlášku pohledávky pro částku ve výši 109.789,75 Kč (až) dne 30. prosince 2010, to je po uplynutí výše uvedené lhůty, insolvenční soud s odkazem na ustanovení § 173 odst. 1 a § 185 insolvenčního zákona přihlášku pohledávky jako opožděnou odmítl a současně rozhodl o ukončení účasti věřitele č. 10 v insolvenčním řízení.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání věřitele č. 10 usnesením ze dne 20. července 2011, č. j. KSBR 24 INS XY, 2 VSOL XY, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud zdůraznil, že insolvenční soud zapisuje do seznamu dlužníků identifikační číslo dlužníka – fyzické osoby, který je podnikatelem, z úřední povinnosti. V dané věci však podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení u (insolvenčního) soudu dne 9. srpna 2010 a do dne vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení (20. srpna 2010) neměl insolvenční soud vědomost o existenci závazků dlužníka z jeho podnikání. Až v podání doručeném insolvenčnímu soudu dne 30. září 2010 věřitel č. 10 sdělil, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu neuvedl neuhrazené závazky vůči označenému věřiteli, přičemž jde o závazky pocházející z podnikatelské činnosti dlužníka. Současně namítl, že nebyly splněny základní podmínky pro podání návrhu na povolení oddlužení a navrhl řešení úpadku dlužníka konkursem. Insolvenční soud téhož dne (30. září 2010) doplnil do insolvenčního rejstříku údaj identifikačního čísla dlužníka.
Z uvedeného vyplývá – pokračoval odvolací soud – že nejpozději ode dne 30. září 2010 věřitel č. 10 prokazatelně věděl, že ve věci dlužníka je vedeno insolvenční řízení, když nejpozději označeného dne sám zjistil, že o insolvenčním návrhu dlužníka rozhodl insolvenční soud tak, že zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho oddlužení. V poměrech přezkoumávané věci tak uzavřel, že věřiteli č. 10 začala běžet 30 denní lhůta k podání přihlášky pohledávky od 30. září 2010 a v situaci, kdy pohledávku za dlužníkem u insolvenčního soudu přihlásil až 30. prosince 2010, insolvenční soud ji správně jako opožděnou odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 10 dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 239 odst. 3 části věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že „je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“ a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel především akcentuje, že insolvenční soud postupoval v insolvenčním řízení proti dlužníku chybně již v okamžiku, kdy dlužníku usnesením ze dne 20. srpna 2010 povolil oddlužení a nenahlížel na něj jako na podnikatele. Tímto postupem současně porušil svou zákonnou povinnost zapsat do insolvenčního rejstříku identifikační číslo dlužníka a dopustil tak, že dovolateli jako věřiteli bylo upřeno právo řádně se domáhat uspokojení svých pohledávek za dlužníkem. Ovlivnil tak fungování webové služby ISIR a narušil koncepci insolvenčního zákona založenou na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení. Z tohoto důvodu dovolateli nemohla začít běžet 30 denní lhůta pro přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení vůči dlužníku.
Dovolatel dále snáší argumenty na podporu závěru, podle něhož je oddlužení nepřípustné u osob, které sice v době podání návrhu na povolení oddlužení již fakticky nepodnikaly nebo svou podnikatelskou činnost formálně ukončily, ale stále měly závazky z podnikání.
Ve vztahu k (ne)uveřejnění údaje identifikačního čísla osoby dlužníka v insolvenčním rejstříku dále doplnil, že odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu na základě zcela jiné skutečnosti, než ze které vycházel insolvenční soud, a tím, že „založil své rozhodnutí na tvrzení, že identifikační číslo dlužníka bylo do insolvenčního rejstříku doplněno již dne 30. září 2010, uplatnil v odvolacím řízení pro dovolatele novou skutečnost, která mu nebyla (a ani nemohla být) známa“. V této souvislosti zpochybnil rovněž pravdivost údaje o doplnění identifikačního čísla dlužníka do insolvenčního rejstříku dne 30. září 2010, s tím, že ještě ke dni 21. ledna 2011 v insolvenčním rejstříku identifikační číslo dlužníka zveřejněno nebylo; potud odkázal na „výstupy z insolvenčního rejstříku vyhotovené 21. ledna a 14. října 2011.
„Vzhledem k nezveřejnění identifikačního čísla dlužníka v insolvenčním rejstříku ve lhůtě stanovené v § 420 odst. 2 a 4 insolvenčního zákona, nemohlo být uplynutí 30 denní lhůty posuzováno ode dne zveřejnění rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku ze dne 20. srpna 2010, č. j. KSBR 24 INS XY, ani od data 30. září 2010 (k tomuto datu identifikační číslo dlužníka v insolvenčním rejstříku stále zveřejněno nebylo)“.
Přihlášku pohledávky dovolatele tak insolvenční soud nemohl jako opožděnou odmítnout.
S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení je insolvenční zákon na danou věc uplatnitelný ve znění účinném do 29. prosince 2011, tj. naposledy ve znění zákona č. 188/2011 Sb.
Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou tudíž ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle ustanovení § 7 odst. 1 insolvenčního zákona.
Dovolání věřitele proti usnesení odvolacího soudu je (bez dalšího) přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř.; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněné pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 71 insolvenčního zákona soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění nebo jiná písemnost insolvenčního soudu nebo účastníků se v insolvenčním řízení doručují pouze vyvěšením písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu a jejím současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku (dále jen "doručení vyhláškou"), ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení (odstavec 1). Při doručení vyhláškou se písemnost považuje za doručenou dnem, popřípadě okamžikem jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku; okamžikem zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku se rozumí den, hodina a minuta zveřejnění (odstavec 2). Povinnost insolvenčního soudu zveřejnit vyhláškou různé údaje, stanovená v tomto zákoně, je splněna vyvěšením příslušné písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu se současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, pokud zákon nestanoví pouze zveřejnění písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu; při zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku platí odstavec 2 obdobně (odstavec 3).
Po