29 NSCR 12/2009 – Nejvyšší soud

MSPH 99 INS 3258/2008 29 NSČR 12/2009-P21-22 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka NET CALL, s. r. o., se sídlem v Praze 6, Břevnovská 433/12, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 26460831, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 3258/2008, o přihlášce pohledávky věřitele č. 21, o dovolání obchodní společnosti Českomoravský beton, a. s., se sídlem v Berouně 660, PSČ 266 01, identifikační číslo osoby 49551272, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Musilem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Škroupova 1325/34, PSČ 430 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2008, č. j. MSPH 99 INS 3258/2008, 2 VSPH 237/2008-P-21-12, takto: Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í: Usnesením ze dne 15. října 2008, č. j. MSPH 99 INS 3258/2008-P21-3, Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) zastavil řízení o přihlášené pohledávce věřitele č. 21, TBG Čechy a Morava a. s., identifikační číslo osoby 25360841 (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Soud vyšel z toho, že: 1/ Věřitel č. 21 byl vymazán z obchodního rejstříku k 7. říjnu 2008, a to proto, že byl zrušen bez likvidace, s tím, že jeho jmění, včetně práv a povinností z pracovněprávních předpisů přešlo formou fúze sloučením na nástupnickou společnost Českomoravský beton, a. s. (dále též jen „společnost Č“). 2/ Věřitel č. 21 přihlásil svou pohledávku vůči dlužníku ve výši 459.677,08 Kč u insolvenčního soudu na předepsaném formuláři (nedatovaném) podáním předaným na poštu k přepravě 8. října 2008 a došlým insolvenčnímu soudu 9. října 2008. Na tomto základě insolvenční soud uzavřel - poukazuje na ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a na ustanovení § 19, § 103, § 104 odst. 1 a § 107 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - že věřitel č. 21 uplatnil pohledávku v době, kdy již neexistoval (neboť již byl vymazán z obchodního rejstříku). Postup dle § 107 o. s. ř. proto není namístě (prosadil by se, jen kdyby věřitel ztratil způsobilost být účastníkem insolvenčního řízení po podání přihlášky) a řízení o přihlášené pohledávce věřitele č. 21 musí být zastaveno podle § 104 odst. 1 o. s. ř. K odvolání společnosti Č Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací soud - poukazuje na ustanovení § 2 písm. h/, § 7 odst. 1, § 173 odst. 1 a 4, § 184 a § 185 insolvenčního zákona - uvedl, že insolvenční zákon neobsahuje úpravu postupu soudu v případě, kdy je přihláška podána osobou, jež postrádá způsobilost být účastníkem řízení podle ustanovení § 19 o. s. ř. Odtud dovodil, že insolvenční soud je povinen k této skutečnosti (absenci podmínky řízení) přihlédnout podle ustanovení § 103 o. s. ř. a podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. pak pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, rozhodne o zastavení řízení ohledně takové přihlášky. Připomněl dále, že v intencích § 17 insolvenčního zákona není v insolvenčním řízení přípustný vstup do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.), ani záměna účastníka řízení (§ 92 odst. 2 o. s. ř.), že vzhledem k § 18 insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení neuplatní § 107a o. s. ř. a že ustanovení § 107 o. s. ř. se uplatní pro přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení, jen dojde-li ke ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení po podání přihlášky. V daném případě však ustanovení § 107 o. s. ř. užít nelze, neboť přihlášku pohledávky podal 9. října 2008 u insolvenčního soudu věřitel, který zanikl k 7. říjnu 2008. Přihláška tak byla podána osobou postrádající způsobilost být účastníkem řízení a soud prvního stupně postupoval správně, jestliže řízení o přihlášce zastavil podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. Jen „pro úplnost“ odvolací soud dodal, že věřiteli č. 21 nic nebránilo podat přihlášku již v době od 19. srpna 2008 (kdy bylo řízení zahájeno), do 7. října 2008 (kdy zanikl) a že odvolatelka, místo aby oznamovala zánik věřitele č. 21, mohla a měla přihlásit pohledávku u insolvenčního soudu do 16. října 2008. Společnost Č podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Oběma soudům dovolatelka vytýká, že jejich postup je příliš formalistický a velmi přísně procedurální, vzhledem k tomu, že přihláška byla podána řádně a včas ve lhůtě k tomu určené a k tomu, že v této lhůtě oznámila soudu také své právní nástupnictví (podáním předaným k poštovní přepravě 10. října 2008), čímž jasně deklarovala vůli být přihlášenou věřitelkou dlužníka pro pohledávku v přihlášce uvedenou. K závěru soudu, že přihláška byla podána „nonsubjektem“, dovolatelka uvádí, že za dané situace měl soud na základě vůle, kterou projevila v podání z 10. října 2008, považovat podání z 10. října 2008 a/ za přihlášku pohledávky nebo b/ za podání, jímž odstranila odstranitelné vady původní přihlášky spočívající v nesprávně označeném věřiteli (k čemuž došlo pouhým zcela zřejmým administrativním pochybením při zpracování a podávání /odesílání/ přihlášky, kterýžto okamžik se fakticky kryje s okamžikem právní moci rozhodnutí o povolení fúze a s okamžikem, kdy rozhodnutí o fůzi bylo doručeno na vědomí jejímu právnímu zástupci). Způsob řešení vzniklé situace popsaný odvolacím soudem (opětovné podání totožné přihlášky jí samotnou) shledává dovolatelka ryze formálním, zatěžujícím a rozporným se zásadou hospodárnosti řízení. Soud pak dovolatelka kritizuje za to, že nezdůvodnil, proč nelze postupovat některým z jí popsaných způsobů, přičemž usuzuje, že tomu nebrání ani judikatura Nejvyššího soudu ohledně nedostatku podmínek řízení, který nelze odstranit, akcentujíc ve vazbě na charakter a účel insolvenčního řízení, že podání z 10. října 2008 učinila ještě ve lhůtě určené k podávání přihlášek. Dále dovolatelka tvrdí, že v některých případech lze odstranit i nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Jako příklad takového postupu označuje judikaturu Nejvyššího soudu k označování obcí coby obecních úřadů, s tím, že i v posuzované věci je možné vyjít ze slučitelnosti dovolatelky a jejího právního předchůdce, takže jí měla být dána možnost upřesnit označení věřitele, což také učinila podáním z 10. října 2008. Dovolatelka dále uvádí, že již v odvolání poukázala na to, že má z vlastní zkušenosti opakované poznatky o tom, že soudy např. běžně připouštějí záměnu účastníků ve sporech, u nichž je zákonem přesně stanoveno, kdo je v takovém sporu pasivně legitimován a v jaké lhůtě musí být žaloba podána pod rizikem prekluze práva, přičemž tyto spory jsou zahajovány v rozporu s tím proti osobám, které zcela evidentně pasivní legitimaci dle zákona nemají a návrhy na záměnu žalovaného, jimž je také vyhověno, jsou činěny dávno po uplynutí prekluzívní lhůty po podání žaloby. Přestože v tomto případě nejde přímo o problematiku neodstranitelných překážek řízení, jde o příklad toho, kdy není postupováno striktně a přísně formálně, míní dovolatelka. Dovolatelka rovněž dovozuje možnost posoudit její podání z 10. října 2008 některým ze dvou výše uvedených způsobů i z toho, že sám soud, který řízení zastavil z důvodu, že „přihlášku podal nonsubjekt nezpůsobilý být účastníkem řízení“, příslušné usnesení o zastavení řízení adresoval právě společnosti TBG Čechy a Morava a. s., respektive jejímu právnímu nástupci. Přitom by takto označený subjekt neměl mít způsobilost být účastníkem řízení ani způsobilost mít práva a povinnosti a neměl by tedy být ani způsobilý přebírat doručované písemnosti, podávat odvolání apod. Sám soud přitom konstatoval, že zánikem právní subjektivity by zanikla i plná moc právního zástupce; pak by tedy ani jemu nebylo možné doručovat. Soud tedy rovněž nadále jednal se společností TBG Čechy a Morava a. s. a v rozporu se svým usnesením jí přiznal dokonce právo podat odvolání. S touto námitkou se odvolací soud nijak nevypořádal, uzavírá dovolatelka. S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení (15. prosince 2008) se rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném do 30. června 2009) podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Insolvenční zákon je na danou věc uplatnitelný ve znění účinném do 31. prosince 2008 (tj. naposledy ve znění zákona č. 362/2007 Sb.). Podle ustanovení § 7 odst. 1 insolvenčního zákona pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolv