Nejvyšší soud 29 NSCR 52/2026 – Přípustnost dovolání
Nejvyšší soud · 28. 5. 2026 · kategorie E
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. března 2026.
O co šlo: Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 3. března 2026, č. j. KSLB 87 INS 15368/2025-B-12 (mimo jiné) rozhodl, že dlužník (Z. M.) je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení (výrok I.), schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře zpeněžením majetkové podstaty (výrok III.) a insolvenčnímu správci dlužníka …
Výsledek: Dovolání se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání nebylo přípustné.)
Význam: Rozhodnutí ukazuje, kdy takové podání není přípustné a soud se věcí nezabývá.
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Z. M., zastoupeného Mgr. Kateřinou Matýskovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Pernerova 676/51, PSČ 186 00, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 87 INS 15368/2025, o způsobu řešení úpadku dlužníka, o dovolání JUDr. Petra Horáka, se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 343/48, PSČ 779 00, jako insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. března 2026, č. j. KSLB 87 INS 15368/2025, 4 VSPH 380/2026-B-18, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 3. března 2026, č. j. KSLB 87 INS 15368/2025-B-12 (mimo jiné) rozhodl, že dlužník (Z. M.) je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení (výrok I.), schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře zpeněžením majetkové podstaty (výrok III.) a insolvenčnímu správci dlužníka (JUDr. Petru Horákovi) přiznal zálohu na odměnu za přezkoumané přihlášky pohledávek ve výši 13.310,- Kč včetně 21% daně z přidané hodnoty, s tím, že na tuto zálohu může insolvenční správce čerpat prostředky z příjmů majetkové podstaty podle § 398 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), až po úplném uspokojení pohledávek v souladu s § 398 odst. 4 insolvenčního zákona (výrok XI.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání insolvenčního správce proti výroku XI. usnesení insolvenčního soudu ze dne 3. března 2026 jako nepřípustné, s tím, že tento výrok má povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohledací činnosti insolvenčního soudu (§ 10 a § 11 insolvenčního zákona), proti němuž není přípustné odvolání (§ 91 insolvenčního zákona).
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud odmítl odvolání, není objektivně přípustné [§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.], když mimořádným opravným prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř; přitom dovolání nesměřuje ani proti žádnému z usnesení označených § 238a o. s. ř.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2026
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu