29 Odo 160/2006 — Nejvyšší soud

29 Odo 160/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 1. 2008 Spisová značka:29 Odo 160/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.160.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 989/08 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 160/2006 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela  a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně M. C. & S. L.,  zastoupeného advokátem, proti žalované E. S. A.,  zastoupené advokátem, o zaplacení 45,865.497,50 Kč, vedené u Městského soudu v P., sp. zn. 50 Cm 128/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 28. června 2005, č. j. 14 Cmo 463/2004 – 185, takto: I.      Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 111.282,85 Kč do rukou jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v P. ze dne 24. června 2004, č. j. 50 Cm 128/2002 – 120, kterým tento soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 45,865.497,50 Kč s příslušenstvím, jako rozdílu mezi cenou 740,- Kč za jednu akcii společnosti S. s. a ž. a. s. uvedenou v povinné nabídce převzetí žalované, kterou žalobkyně přijala ohledně 83 165 akcií, a cenou 1.291,50 Kč, o níž se domnívá, že byla cenou přiměřenou (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 222.744,- Kč (výrok II.). Odvolací soud přisvědčil žalobkyni v tom, že je zavádějící, pokud soud prvního stupně uvedl, že „veřejně obchodovatelné akcie je nutno vykoupit dle § 183c obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), tedy za cenu odpovídající šestiměsíčnímu váženému průměru cen na veřejném trhu“, což by odpovídalo formulaci uvedeného ustanovení ve znění platném před 1. lednem 2001. Dále konstatoval, že ustanovení § 183c odst. 3 obch. zák. „v platném znění“ upravuje minimální výši protiplnění při povinné nabídce převzetí tak, že cena nebo směnný poměr uvedené v nabídce převzetí musejí být přiměřené hodnotě účastnických cenných papírů. K tomu dodal, že zákon stanoví kritéria, která výši ceny v konečném důsledku ovlivňují či korigují. Vážený šestiměsíční průměr cen (průměrná cena) není po novelizaci obchodního zákoníku provedené v roce 2000 závazným určením ceny, nýbrž podkladem, ze kterého bude vycházet znalec v posudku podle § 183c odst. 5 obch. zák. pro posouzení přiměřenosti ceny při povinné nabídce. Adresátům nabídky je třeba umožnit efektivní výstup ze společnosti za spravedlivých podmínek reflektujících hodnotu společnosti před tím, než v ní byla získána většina. Z toho odvolací soud dovodil, že průměrná cena zůstala rozhodujícím kritériem pro určení ceny při povinné nabídce. Základem výpočtu průměrné ceny, která má odrážet vývoj tržní hodnoty cenných papírů, pokračoval odvolací soud, jsou všechny obchody s cennými papíry, které eviduje Středisko cenných papírů. Za stěžejní ve sporu pak označil otázku, zda cena 740,- Kč za akcii, stanovená v nabídce převzetí, je přiměřená hodnotě akcií, která musí být určena znalcem při zohlednění korigujících hledisek. Dále pak odvolací soud zdůraznil, že základem pro stanovení ceny podle § 183c odst. 3 obch. zák. je znalecký posudek, který musel vyhovovat kritériím Komise pro cenné papíry (dále jen „Komise“), jež v rozhodné době udělovala k nabídce převzetí souhlas, zejména musel umožnit posouzení, zda cena navržená v nabídce převzetí je přiměřená hodnotě akcií, když závěr o přiměřenosti je jedním ze základních předpokladů pro udělení souhlasu Komise. Odvolací soud připomněl, že Komise vykonávala preventivní dozor nad nabídkami převzetí, jejichž předmětem byly registrované (nyní kótované) cenné papíry, a dbala na to, aby minoritní akcionáři nebyli diskriminováni. V rámci řízení o udělení souhlasu Komise znalecký posudek přezkoumávala a analyzovala. Pojem hodnoty akcií přitom Komise, dle vyjádření odvolacího soudu, vykládala jako hodnotu tržní. Odvolací soud konstatoval, že v daném případě Komise znalecký posudek (zpracovaný společností A. A. s. r. o.) přezkoumala, shledala jej vyhovujícím a udělila souhlas s nabídkou převzetí. Přitom vyšel ze zjištění, že znalecký posudek A. A. s. r. o. stanovil hodnotu akcií pevnou částkou (776,- Kč). Konstatoval tudíž, že nabízená cena 740,- Kč je přiměřená. Závěry posudku neměl odvolací soud za vyvrácené posudkem soudních znalců, když zjištěná hodnota akcie se vejde do rozpětí, jež tito znalci vymezili, jestliže jako minimální stanovili průměrnou cenu 627,54 Kč a maximum vymezili současnou hodnotou budoucích očekávaných výnosů odhadnutou na 1.178,- Kč, přičemž výslovně uvedli, že nejde o cenu tržní. Odvolací soud vzal v úvahu též zjištění těchto znalců, podle něhož přiměřenost ceny by neměla být posuzována podle odhadu výnosové hodnoty jedné akcie, nýbrž ve vztahu k trhu, přičemž částka 1.178,- Kč je zhruba dvojnásobkem tehdejších tržních cen. Odvolací soud se ztotožnil s tím, jak posudek soudem jmenovaných znalců hodnotil soud prvního stupně. Konstatoval, že pokud znalecký posudek A. A. s. r. o. vyhověl požadavkům Komise při udělení souhlasu a nebyl vyvrácen ani soudem stanovenými znalci, není důvod pro doplnění řízení revizním posudkem ani dalšími důkazy navrhovanými žalobkyní (zejména týkajícími se ocenění akcií při nabídce převzetí v jiných společnostech). Provedené důkazy hodnotil jako způsobilý podklad pro závěr o přiměřenosti ceny akcie. Shodně se soudem prvního stupně tak uzavřel, že cena akcie uvedená v nabídce převzetí je cenou přiměřenou a neodporuje ustanovení § 183c odst. 3 obch. zák. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Co do důvodů odkazuje na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní význam přisuzuje otázce, „jak vykládat ustanovení § 183c obch. zák. ve znění platném ke dni 10. listopadu 2001.“ Dovolatelka namítá, že odvolací soud pochybil, když se spokojil se závěrem znaleckého posudku A. A. s. r. o., se stanoviskem Komise a se znaleckým posudkem vyžádaným soudem prvního stupně a když nedostatečně přihlédl ke změně obchodního zákoníku po novele provedené zákonem č. 370/2000 Sb. Uvádí, že znalci ustanovení soudem namísto toho, aby nejprve stanovili hodnotu akcie, vyjádřili se k průměrné ceně a stanovili cenu přiměřenou hodnotě akcie jednou konkrétní částkou, uvedli, že přiměřená cena by se měla pohybovat v intervalu mezi průměrnou cenou 627,54 Kč a hodnotou akcie 1.178,- Kč s tím, že přiměřenost ceny by neměla být posuzována podle odhadu hodnoty akcie, nýbrž ve vztahu k trhu. Tento závěr považuje dovolatelka za rozporný s ustanovením § 183c obch. zák., podle něhož cena musí být přiměřená hodnotě účastnických cenných papírů a k ceně dosahované na trhu se pouze přihlédne. Dovolatelka poukazuje na to, že znalecké posudky nepřihlédly k tomu, že kapitálový trh v období, kdy na něm byly obchodovány akcie žalované, neplnil vždy řádně své funkce. V té souvislosti podrobně rozvádí, jak Komise vykládala pojem hodnoty akcie pro účely nabídek převzetí a veřejných návrhů smlouvy. Zejména poukazuje na to, že jím Komise rozuměla alikvotní podíl na tržní hodnotě čistého obchodního majetku, dále že tržní hodnotu Komise spatřuje v odhadnuté částce, „za kterou by měl být majetek směněn k datu ocenění mezi koupěchtivým kupujícím a prodejechtivým prodávajícím při transakci mezi samostatnými a nezávislými partnery po náležitém marketingu“, a že za hodnotu uvedenou v § 183c odst. 3 obch. zák. pokládá pro rata podíl na tržní hodnotě cílové společnosti, nikoliv tržní hodnotu účastnického cenného papíru. Dovolatelka rovněž upozorňuje, že (vzhledem ke skutečnosti, že český akciový trh je trhem s nízkou likviditou) Komise připouští, že průměrná cena nemusí vždy odrážet hodnotu akcie. Cena v případě nízké likvidity může být výsledkem pohledu několika málo konkrétních investorů na hodnotu akcie, přičemž zejména v případě nízkého počtu provedených transakcí nemusí mít k hodnotě žádný vztah. Tato skutečnost je také důvodem požadavku doložení přiměřenosti nabízené ceny hodnotě akcií posudkem znalce. Znalci dle názoru dovolatelky důsledně nevycházeli ze základních mezinárodních uznávacích metod ocenění, kterými jsou výnosová metoda (DCF) a metoda tržního porovnání. Přílišnou váhu při