29 Odo 560/2004 — Nejvyšší soud

29 Odo 560/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 5. 2005 Spisová značka:29 Odo 560/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.560.2004.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Dotčené předpisy:§ 179 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 560/2004-61 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně J. K., proti žalovanému L. b. d. P., o určení členství v bytovém družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 3/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2004, č. j. 14 Cmo 367/2003-42, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2003, č. j. 21 Cm 3/2001-18, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je členkou žalovaného družstva. Odvolací soud založil svůj potvrzující výrok na závěru, že ustanovení § 42 zákona č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním a jiném družstevnictví (dále též jen „zákon“), nedopadalo na členství v lidovém bytovém družstvu. Přechod členství zůstavitele na dědice členského podílu tak byl v lidovém bytovém družstvu možný, jen pokud to stanovy výslovně připouštěly. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Co do jeho důvodnosti odkazuje na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Formuluje dvě otázky zásadního právního významu. Především otázku, zda je nutno na případ, kdy došlo k úmrtí člena lidového bytového družstva (uživatele družstevního bytu) před účinností obchodního zákoníku, nejde-li o byt ve společném užívání manželů, aplikovat ustanovení § 179 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) ve znění účinném před 1. 1. 1992 o přechodu členství v bytovém družstvu. Dále pak otázku, zda je nutno za nynější právní úpravy žádat o členství v bytovém družstvu podle ustanovení § 232 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a v případě, že ano, pak jaké má tato žádost účinky. V odůvodnění svého dovolání dovolatelka uvádí, že odvolací soud dospěl k závěru, že před 1. 1. 1992 neplatil pro přechod členství v lidovém bytovém družstvu stejný režim, jako ve stavebním bytovém družstvu, a pro lidová bytová družstva neplatilo ustanovení § 42 zákona. Podle tohoto ustanovení platilo, že členství zaniká smrtí člena, pokud podle zákona nepřechází na dědice a ustanovení zároveň odkazovalo na ustanovení § 179 odst. 2 obč. zák. Žalobkyně však nikdy netvrdila, že by se na lidová bytová družstva mělo výše uvedené ustanovení vztahovat a uplatnění respektive neuplatnění tohoto ustanovení na věc nikdy nebylo předmětem sporu. Žalobkyně naopak tvrdí, že k přechodu členství v družstvu došlo přímo na základě ustanovení § 179 odst. 2 obč. zák. a nikoli zprostředkovaně přes ustanovení § 42 zákona. Tento závěr odůvodňuje dovolatelka tím, že jestliže je v ustanovení § 27 zákona upraven zánik členství obecně pro všechna družstva a v ustanovení § 179 odst. 2 obč. zák. je upraven přechod členství zvláště pro jeden druh družstev – bytová družstva, nelze na věc pohlížet jinak, než že je nutno aplikovat ustanovení speciální, tedy ustanovení § 179 odst. 2 obč. zák. Dále dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pokud by se přechod členství na dědice posuzoval podle dnes platné úpravy, musel by dědic členských práv a povinností ve smyslu ustanovení § 232 odst. 1 obch. zák. o členství v družstvu požádat, to znamená, že by musel projevit svoji vůli stát se členem, a tento svůj projev doručit družstvu. Podle odvolacího soudu ustanovení § 232 odst. 2 obch. zák. znamená jen tolik, že v takovém případě se nevyžaduje souhlas představenstva. Dovolatelka, na rozdíl od odvolacího soudu, zastává názor, že s ohledem na ustanovení § 706 odst. 2 obč. zák. přechází členství v družstvu ze zákona na dědice, kterému připadl členský podíl. V důsledku toho není nutný žádný projev vůle dědice členského podílu. Zároveň dovolatelka napadá i výrok odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení. S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvádí, že první dovolatelkou předestřenou otázku Nejvyšší soud již zodpověděl ve svém rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1613/99. Druhá otázka je pro rozhodnutí ve věci nepodstatná, neboť soudy postupovaly podle právní úpravy účinné před 1.1.1992. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., není však důvodné. Zásadní právní význam dovolací soud shledává u otázky, zda je nutno na případ, kdy došlo k úmrtí člena lidového bytového družstva (uživatele družstevního bytu) před účinností obchodního zákoníku, nejde-li o byt ve společném užívání manželů, aplikovat ustanovení § 179 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném před 1. 1. 1992 o přechodu členství v bytovém družstvu. Dovolatelka nezpochybňuje závěr odvolacího soudu, že ustanovení § 42 odst. 1 zákona nedopadá na lidová bytová družstva, ale dovozuje, že ustanovení § 179 odst. 2 obč. zák. se uplatní z důvodu speciality tohoto ustanovení ve vztahu k obecné úpravě obsažené v ustanovení § 27 zákona. Vychází tedy ze závěru, že pokud občanský zákoník upravuje poměry bytových družstev, dopadá úprava v něm obsažená jak na lidová bytová družstva, tak i na stavební bytová družstva. Tento závěr však není správný. Lidové bytové družstvo je v porovnání se stavebním bytovým družstvem historicky starším typem družstva. Jeho historie sahá do druhé poloviny 19. století kdy byla zakládána podle zákona č. 70/1873 ř. z., společenstva pro zřizování bytů. Tyto právnické osoby byly následně transformovány zákonem č. 53/1954 Sb., o lidových družstvech a o družstevních organizacích na lidová bytová družstva. Podle ustanovení § 48 odst. 2 písm. c) zákona č. 53/1954 Sb. vydal Ústřední svaz družstev vzorové stanovy lidových bytových družstev, podle kterých jednotlivá lidová bytová družstva přijímala stanovy vlastní. Posléze došlo přijetím zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku ke zrušení zákona č. 53/1954 Sb. a lidová bytová družstva se tak od 1. 7. 1964 řídila hospodářským zákoníkem a stanovami, přizpůsobenými podle nových vzorových stanov vydaných směrnicí Ústřední rady družstev na základě zmocnění obsaženého v ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 109/1964 Sb. Stavební bytové družstvo je naopak novějším typem družstva. Vzniká až na základě zákona č. 27/1959 Sb., o družstevní bytové výstavbě, jako bytové družstvo, jehož hlavní náplní je provádění bytové výstavby družstevních bytů pro své členy a s tím spojené správy a údržby družstevních domů. Zákon č. 27/1959 Sb. sice v § 3 stanovil, že „stavební bytová družstva jsou lidovými družstvy“, avšak zároveň v ustanovení § 17 výslovně vylučoval použití právní úpravy obsažené v zákoně č. 53/1954 Sb. na stavební bytová družstva. Ustanovení § 8 zákona č. 27/1959 Sb. pak obsahovalo odkaz na vzorové stanovy schválené vládou, uveřejněné v částce 40 Úředního listu ze dne 26. 5. 1959. Také zákon č. 27/1959 Sb. byl následně zrušen hospodářským zákoníkem a s účinností od 1. 7. 1964 se tak stavební bytová družstva stejně jako lidová bytová družstva řídila stejnou zákonnou normou – hospodářským zákoníkem. Oba typy družstev se i nadále výrazně lišily nejen svými stanovami, které vycházely z jiných vzorových předloh, ale také svou hlavní náplní. Společně se vznikem stavebních bytových družstev přestává být hlavní náplní lidových bytových družstev bytová výstavba a lidová bytová družstva se soustřeďují jen na správu a údržbu družstevních domů a hospodaření s byty v nich. Lidová bytová družstva tak hospodaří s byty podle zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty, zatímco Stavební bytová družstva jsou podle ustanovení § 75 písm. e) zákona č. 41/1964 Sb. z působnosti tohoto zákona vyňata. Na oba typy družstev také rozdílně dopadá úprava osobního užívání bytů obsažená v občanském zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991. Na lidová bytová družstva lze vztáhnout všechna ustanovení upravující vztah