3 Tdo 1099/2007 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1099/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 12. 2007 Spisová značka:3 Tdo 1099/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1099.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 512/08 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1099/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. prosince 2007 o dovolání podaném obviněným M. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2007, sp. zn. 3 To 167/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 73 T 52/2006, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2006, sp. zn. 73 T 52/2006, byl obviněný M. M. uznán vinným trestnými činy neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 odst. 2 tr. zák., zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. a) tr. zák., kterých se dopustil tím, že „dne 15. 10. 2004 v době od 09.13 hod. do 09.27 hod. v O. na Obvodním oddělení Policie ČR Ostrava – Přívoz jako příslušník Policie ČR v době výkonu služby policejního inspektora, na žádost R. Š., v úmyslu opatřit mu neoprávněný prospěch, spočívající v tom, že bude podrobně informován o osobě R. P. a o jeho minulosti, neboť oba pojily jejich podnikatelské aktivity, lustroval pod svým loginem v Informačním systému Policie ČR a Ministerstva vnitra ČR osoby R. P. a R. Š., aniž k tomu měl služební důvod, a se získanými výpisy z evidence obyvatel včetně detailů o zájmových osobách policie, obsahujícími osobní údaje jak osob lustrovaných, tak i jejich blízkých příbuzných a informace o trestním stíhání lustrovaných, neoprávněně seznámil R. Š., a s informacemi týkajícími se osoby R. P., též M. H., čímž jednal v rozporu s ustanoveními §§ 42k, 52 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR v novelizovaném znění, s ustanovením § 15 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, a s čl. 1 odst. 2 a čl. 3 odst. 4 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 91 ze dne 22. července 2003, kterým se upravuje jednotný postup při provozování a využívání programu „Dotazy do informačních systémů.“ Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 158 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců. Podle § 158 odst. 1 tr. zák., § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služebního poměru u Policie České republiky v délce čtrnácti měsíců. O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 5. 2007, sp. zn. 3 To 167/2007, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci 18. 5. 2007 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve uvedl, že nesouhlasí se skutkovým stavem věci v podobě, jak jej zjistily soudy obou stupňů. Zároveň si je vědom, že námitky vůči učiněným skutkovým zjištěním nelze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. hodnotit. Pokud by za těchto okolností bylo možno vzít za prokázaný skutkový děj tak, jak je popsán v rozsudku soudu prvního stupně, a tedy i převzat do napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, pak i v takovém případě je podle dovolatele možno soudům důvodně vytknout, že jejich rozhodnutí spočívá jednak na nesprávném právním posouzení skutku a jednak nebyla naplněna materiální stránka trestného činu. Ve shora uvedené souvislosti poukázal dovolatel na to, že měl-li na žádost R. Š. provést lustraci jeho osoby z důvodu, že jmenovaný chtěl zjistit, kdy mu skončí běh zkušební doby podmíněného odsouzení, a tuto lustraci poté ukázat pouze jemu, pak takové jednání nedosahuje takového stupně materiální nebezpečnosti, aby jím mohl být spáchán trestný čin. Podle ustanovení § 42k zák. č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, jehož porušení je kladeno dovolateli za vinu, je totiž možné předávat osobní údaje jiným osobám, je-li to ve prospěch osoby, k níž se osobní údaje vztahují, a tato osoba dala k předání souhlas. Uvedené ustanovení sice předpokládá písemnou žádost, která v daném případě podána nebyla, ovšem na druhé straně je podle dovolatele třeba věc posoudit z hlediska nedostatku materiální stránky trestného činu. Za předpokladu, že by se dovolatel takového činu vůbec dopustil, což ovšem popírá, mohl být za předmětné jednání potrestán nanejvýš kázeňsky. Že v obdobných případech je takto postupováno, vyplývá podle dovolatele z internetového (tj. veřejně přístupného) přehledu kázeňských opatření, který k dovolání současně přiložil. Z výše uvedených důvodů se proto nemohl dopustit trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 odst. 2 tr. zák. Podle názoru dovolatele se nemohl dopustit ani trestného činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť údajnou neoprávněnou lustrací R. Š. zneužil získaných informací o jeho osobě v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. To navíc znamená, že v tomto případě nebyla naplněna ani formální stránka trestného činu. Pokud se jedná o lustraci R. P. a její údajné následné ukázání svědku M. H., pak podle dovolatele v konečném důsledku tímto jednáním mělo dojít k překažení úvěrového podvodu, který R. P. připravoval (viz výpověď svědka R. Š. v hlavním líčení konaném dne 6. 12. 2006). Dovolatel zdůraznil, že činnost, kterou jinak společnost považuje za záslužnou, byla prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení kriminalizována a byl za ni odsouzen. Je-li mu kladeno za vinu porušení § 52 odst. 1 zák. č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, pak podle dovolatele lze polemizovat s tím, zda za daných okolností toto ustanovení skutečně porušil. Jestliže se dopustil vytýkaného jednání tak, že zároveň překazil spáchání závažného trestného činu, je podle něj nutno přihlížet k tomu, že není v zájmu zabezpečení úkolů policie nebo v zájmu jiných osob, aby informace takové povahy zůstaly utajeny před nepovolanými osobami (§ 52 a contrario zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR). To znamená, že inkriminovaným jednáním nemohl spáchat trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 odst. 2 tr. zák., neboť předpokladem je porušení stanovené povinnosti mlčenlivosti. U zbylých dvou vytýkaných trestných činů pak chybí příslušný stupeň společenské nebezpečnosti, tzn. že se dovolatel nemohl dopustit ani těchto trestných činů. S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, „aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.“ K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). S poukazem na obsah dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dospěl k závěru, že podle skutkových zjištění soudů obou stupňů obviněný (dovolatel) M. M. jako příslušník Policie ČR v době výkonu služby policejního inspektora neoprávněně sdělil R. Š. a M. H. (dovolatelem v této souvislosti nezmiňovanému) informace z policejních databází týkající se nejenom samotného R. Š., ale i R. P., a to s úmyslem získat pro jiného (R. Š.) neoprávněný prospěch ve formě nemajetkové výhody, na kterou neměl R. Š. právo, a to na úkor R. P. Dovolatelova hmotně právní argumentace pak v části, kde nekoresponduje se skutkovými závěry soudů obou stupňů, vychází de facto z jiných skutkových závěrů a nelze ji proto pod uplatněný dovolací důvod podřadit. Státní zástupce dále poukázal na to, že se nelze ztotožnit ani s námitkou dovolatele, že svým jednáním zabránil spáchání trestného činu. Obviněný (dovolatel) totiž nepostupoval v souladu s ustanovením § 7 zák. č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších změn a doplňků, protože neprovedl služební zákrok, služební úkon, ale ani jiná opatření k provedení služebního zákroku nebo