§ 5 trestní zákon – Kdy je trestný čin spáchán z nedbalosti
Trestní zákon · 140/1961 Sb. · Trestní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 5 definuje, kdy je trestný čin spáchán z nedbalosti, a to ve dvou formách: vědomé nedbalosti, kdy pachatel spoléhá na to, že škodu nezpůsobí, a nevědomé nedbalosti, kdy pachatel nevěděl, že může škodu způsobit, ačkoliv vědět měl a mohl. (§ 5 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: pachatel
- Judikatura: na § 5 odkazuje 592 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 140/1961 Sb.
Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že může způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Trestný čin z nedbalosti se rozlišuje podle toho, zda si pachatel byl vědom možnosti způsobení škody (vědomá nedbalost) nebo nikoliv (nevědomá nedbalost).
- U vědomé nedbalosti pachatel ví, že může porušit nebo ohrozit chráněný zájem, ale mylně se domnívá, že se tak nestane.
- U nevědomé nedbalosti pachatel neví o možnosti způsobení škody, ačkoliv by o ní vzhledem ke svým okolnostem a osobním poměrům vědět měl a mohl.
- Pro posouzení nevědomé nedbalosti je klíčové, zda pachatel objektivně měl a subjektivně mohl vědět o možném ohrožení.
Na co si dát pozor
- Rozdíl mezi úmyslným zaviněním (§ 4) a nedbalostním zaviněním (§ 5) spočívá v postoji pachatele k možnému následku.
- Některé trestné činy vyžadují úmyslné zavinění, jiné postačí zavinění z nedbalosti, jak vyplývá z § 3 odst. 3.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 5
Jak soudy aplikují § 5
… vztazích je třeba vyjít z dosavadní judikatury (např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3009/2017), podle níž občanské právo za účinnosti občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, který pojem zavinění nevymezoval, tradičně vycházelo z úpravy hmotného práva trestního (§ 4 a § 5 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 30. 12. 2009, či § 15 a § 16 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010).
Občanské právo za účinnosti občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, který pojem zavinění nevymezoval, tradičně vycházelo z úpravy hmotného práva trestního (§ 4 a § 5 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 30. 12. 2009, či § 15 a § 16 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010); tyto principy se pak vztáhnou i na nároky z neoprávněného odběru plynu, jak správně dovodil odvolací soud (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2904/2016, publikovaný pod č. 7/2018 Sbírky soudních …
… prospěch (dosahující též výše – srov. § 89 odst. 11 druhá věta tr. zákona), šlo o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedenou v § 128a odst. 2 písm. b) tr. zákona, k níž ale postačovalo zavinění z nedbalosti, jak vyplývalo z § 6 písm. a) tr. zákona (tedy nedbalosti vědomé, ale též nevědomé ve smyslu § 5 tr. zákona).