3 Tdo 1581/2005 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1581/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 12. 2005 Spisová značka:3 Tdo 1581/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1581.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1581/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2005 o dovolání obviněného B. F., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 7 To 221/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 130/2003, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 3. 2004, sp. zn. 15 T 130/2003, byl obviněný B. F. uznán vinným pod body 1) – 3) pokračujícím trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., v bodech ad 1), 2) ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák. , který po skutkové stránce spočíval v tom, že 1) „dne 9. 9. 2001 kolem 12.30 hod. v P., S., společně s již odsouzeným R. P , a s dalším neztotožněným mužem v prodejně C.-T. požadovali po zaměstnanci prodejny F. K., vydání peněz, přičemž obž. F. mířil na F. K. pistolí, neztotožněný muž hlídal u dveří a ods. R. P. vnikl za pult, kde odcizil bankovky, kupony do mobilních telefonů a stravenky vše v hodnotě 82.000,- Kč, následně ods. P. rozbil F. K. mobilní telefon zn. Alcatel v hodnotě 2.300,- Kč aby nemohl přivolat pomoc, vzali mu klíče a zamkli ho v prodejně, ze které utekli, a odcizené věci a peníze si ponechali pro vlastní potřebu“, 2) „dne 15. 10. 2001 v 17.38 hod. v P., ul. T., v prodejně mobilních telefonů společně s dosud neztotožněnou spolupachatelkou za použití expanzní plynové pistole zn. Alfa, model 4, ráže 9 mm K., požadoval na prodavačce B. K. vydání tržby se slovy „dej sem tržbu“ a poté co poškozená stiskla signalizační tlačítko utekla neztotožněná spolupachatelka a následně i obž. F. , aniž by cokoliv z prodejny odcizili“, 3) „dne 16. 10. 2001 ve 21.39 hod. v P., ul. B. v prodejně B. a t. za použití expanzní plynové pistole zn. Alfa, model 4, ráže 9 mm K. vyzval prodavače A. B. k vydání dobíjecích kuponů do mobilních telefonů, které si převzal a požadoval i peníze z pokladny, což se mu nepodařilo, takže z prodejny utekl jen s kupony v hodnotě 10.430,- Kč, ke škodě majitele prodejny D. F. “, přičemž se uvedených jednání dopustil poté, co byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 29 T 176/97 ze dne 3. 4. 1998 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 230/98 ze dne 17. 6. 1998 uznán vinným trestným činem vydírání dle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání dvou a půl let, který vykonal dne 25. 12. 1999. Za tento trestný čin byl obviněný podle § 234 odst. 1 tr. zák. za užití ustanovení § 42 odst. 1 tr. zák. a § 37a tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 37a tr. zák. byl zrušen celý výrok o vině a trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 1 T 139/2001 ze dne 22. 1. 2002, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2002, pod sp. zn. 67 To 93/2002, o pokračujícím trestném činu loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zák. dílem spáchaný ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák., jakož i další výroky, které měly v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit pojišťovně U. a. s. se sídlem P., B., částku 40.000,- Kč, spolu s 2% úrokem počínaje dnem 5. 11. 2003. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze poprvé rozsudkem ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 7 To 124/04, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. sám znovu rozhodl tak, že obviněného B. F. a uznal vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., jako zvlášť nebezpečného recidivistu podle § 41 odst. 1 tr. zák, když podle výroku rozsudku „dne 9. 9. 2001 kolem 12.30 hod. v P., S., společně s již odsouzeným R. P., a s dalším neztotožněným mužem v prodejně C.-T. požadovali po zaměstnanci prodejny F. K. , vydání peněz, přičemž obžalovaný F. mířil na F. K. pistolí, neztotožněný muž hlídal u dveří a odsouzený R. P. vnikl za pult, kde odcizil bankovky, kupony do mobilních telefonů a stravenky, vše v hodnotě 82.000,- Kč a následně odsouzený P. rozbil F. K. u mobilní telefon zn. Alcatel v hodnotě 2.300,- Kč, aby nemohl přivolat pomoc, vzali mu klíče a zamkli ho v prodejně, z které utekli a odcizené věci a peníze si ponechali pro vlastní potřeby, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 4. 1998, sp. zn. 29 T 176/97 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. 8 To 230/98 uznán vinným spácháním trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, který vykonal dne 25. 12. 1999.“ Za tento trestný čin pak byl obviněný podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 42 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 let, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 1 T 139/2001, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost, aby nahradil poškozenému - pojišťovně U. , a. s. se sídlem v P., B., škodu ve výši 40.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 7. 11. 2003. Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu v Praze ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 7 To 124/04, podal obviněný následně dovolání, kterým tento rozsudek napadl ve všech jeho výrocích. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř. Na podkladě tohoto dovolání, jež dovolací soud - Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) po provedeném přezkumu podle § 265i odst. 3 tr. ř. shledal důvodným, svým usnesením ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 3 Tdo 226/2005, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 7 To 124/04, zrušil, včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tím byla věc vrácena do stadia, kdy soud druhého stupně musel znovu projednat odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 3. 2004, sp. zn. 15 T 130/2003, přičemž v dalším řízení o této věci byl ve smyslu ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem k výkladu relevantních hmotně právních a procesních otázek vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího soudu. Městský soud v Praze pak usnesením ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 7 To 221/2005, o odvolání obviněného B. F. a v novém řízení rozhodl tak, že toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tudíž nabyl právní moci (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Proti posledně citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, jímž současně napadl výrok o vině i výroky navazující z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku poukázal na to, že soud prvního stupně správně dovodil, že jednotlivé dílčí útoky (skutky) ze dne 9. 9. 2001, 15. 10. 2001 a 16. 10. 2001 tvoří pokračování v jediném trestném činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Podle dovolatele však soud pochybil v tom, že v jeho trestním stíhání pokračoval, ačkoliv byl dovolatel za jeden z dílčích útoků pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 1 T 139/2001, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 67 To 93/2002. Podle dovolatele nevzal v úvahu tu podstatnou skutečnost, že pro posouzení trestnosti pokračujícího trestného činu je rozhodný okamžik jeho ukončení (resp. dokončení). Pokračující trestné činy se přitom považují za spáchané za účinnosti nového (tzn. pozdějšího) zákona, pokud alespoň část takového či