30 Cdo 1205/2024

Městský soud v Brně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 12. 2022, č. j. 108 C 225/2022-11, odmítl návrh žalobce na zahájení řízení ze dne 31. 10. 2022 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Napadeným usnesením Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně v části výroku I, jíž byl odmítnut návrh na zahájení řízení, jímž se žalobce domáhal zaplacení částky 4 570 000 Kč s příslušenstvím, potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a usnesení soudu prvního stupně v části výroku I, jíž byl odmítnut návrh na zahájení řízení, jímž se žalobce domáhal povolení eutanázie, a ve výroku II zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání dne 23. 5. 2023, aniž by zaplatil soudní poplatek za dovolání. Následně byl proto vyzván k jeho zaplacení usnesením Městského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2023, č. j. 108 C 225/2022-28. Na to žalobce reagoval podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2023, č. j. 108 C 225/2022-33, žalobci osvobození od soudních poplatků nebylo přiznáno a odvolání proti tomuto usnesení bylo odmítnuto usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2023, č. j. 108 C 225/2022-37, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 30. 1. 2024, č. j. 72 Co 11/2024-44.

Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč.

Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).