Nejvyšší soud 30 Cdo 1306/2026 – Zaplacení 30 000 000 Kč s příslušenstvím
Nejvyšší soud · 26. 5. 2026 · kategorie E
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2026.
Předmět sporu: zaplacení 30 000 000 Kč s příslušenstvím.
O co šlo: Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 12. 2025, č. j. 18 C 98/2025-19, odmítl podání žalobkyně ze dne 21. 7. 2025, doplněné podáním ze dne 22. 11. 2025 (výrok I), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Výsledek: Dovolání se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání nebylo přípustné.)
Význam: Rozhodnutí ukazuje, kdy takové podání není přípustné a soud se věcí nezabývá.
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně E. V., zastoupené JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Hybešova 3041/6, proti žalované České republice − Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 30 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 98/2025, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2026, č. j. 91 Co 19/2026-25, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 12. 2025, č. j. 18 C 98/2025-19, odmítl podání žalobkyně ze dne 21. 7. 2025, doplněné podáním ze dne 22. 11. 2025 (výrok I), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, kterým se domáhala, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Nejvyšší soud toto dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Námitka žalobkyně, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky, pro jaké vady podání jej lze odmítnout, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že žaloba je pro svou absenci základních náležitostí neprojednatelná (přičemž žalobkyně vytčené vady neodstranila ani po výzvě soudu prvního stupně ani v podaném odvolání), je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, včetně judikatury, na kterou odkazuje žalobkyně v dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1542/2014, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, a ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3846/2016, dále pak například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 267/2012, nebo ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1834/2013).
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, včetně žalobkyní namítaného nepředložení žaloby k vyjádření žalované, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Pro úplnost si dovoluje Nejvyšší soud uvést, že vadná žaloba ani usnesení o jejím odmítnutí se nedoručuje ostatním účastníkům řízení, pokud se o podání nedozvěděli.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2026
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu