Nejvyšší soud 30 Cdo 1597/2026 – Zaplacení 10 000 098 Kč s příslušenstvím

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce R. I., proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) České republice – Krajskému soudu v Brně, se sídlem v Brně, Rooseveltova 648/16, a 3) České republice – Městskému soudu v Brně, se sídlem v Brně, Polní 994/39, o zaplacení 10 000 098 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 67/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2024, č. j. 14 Co 298/2024-20, takto:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 6. 2024, č. j. 45 C 67/2024-11, odmítl podání žalobce ze dne 8. 1. 2024 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasně podaným dovoláním.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podáním dovolání ze dne 30. 10. 2024 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 7. 2026, č. j. 30 Cdo 1597/2026-73, které bylo žalobci doručeno dne 17. 8. 2026, vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání. Současně jej poučil, že nebude-li ve stanovené lhůtě soudní poplatek zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Na to žalobce reagoval podáním žádosti o osvobození od soudního poplatku ze dne 18. 8. 2026.

Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. Podle závěrů ustálené judikatury Nejvyššího soudu pro posouzení skutečnosti, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Obvodní soud pro Prahu 2 již svým usnesením ze dne 9. 6. 2025, č. j. 45 C 67/2024−50, proti němuž podané odvolání bylo odmítnuto pro opožděnost usnesením téhož soudu ze dne 19. 8. 2025, č. j. 45 C 67/2024-54, konstatoval, že u žalobce nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., a z tohoto důvodu mu taktéž neustanovil právního zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

Nejvyšší soud proto nepřihlédl k žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení, neboť soudy jeho poměry za účelem zvážení, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, posoudily ve výše uvedeném rozhodnutí a jejich naplnění neshledaly, přičemž žalobce změnu ve svých poměrech, která by odůvodnila nové posouzení jeho žádosti, netvrdí. Vrácení věci soudu prvního stupně k novému rozhodnutí o žádosti žalobce by tak bylo pouze formální a v poměrech žalobce nemohlo ničeho změnit.

Protože žalobce ani v dovolacím soudem k tomu určené lhůtě nezaplatil soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení vuvedeném rozsahu podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.

Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 9. 2026

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu