Nejvyšší soud 30 Cdo 2183/2026 – Zaplacení částky 351 030 000 Kč s příslušenstvím

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce P. Ch., proti žalovaným 1) České republice – Městskému soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Spálená 6/2, 2) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, 3) J. S. a 4) JUDr. Josefu Cupkovi, IČO 14897857, se sídlem v Praze 2, Trojanova 342/18, o zaplacení částky 351 030 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 8/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 6. 2025, č. j. 27 C 8/2021-3415, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2026, č. j. 68 Co 239/2025-3613, t a k t o:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. 6. 2025, č. j. 27 C 8/2021-3415, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2025, č. j. 27 C 8/2021-3229, tak, že žalobce se nevyzývá ke zvolení zástupce z řad advokátů pro podání dovolání a podání dovolání jeho prostřednictvím, jinak jej potvrdil (výrok I), dále rozhodl, že k dovolání žalobce ze dne 24. 3. 2025 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2025, č. j. 68 Co 329/2024-3143, se nepřihlíží (výrok II), a odmítl dovolání žalobce ze dne 3. 4. 2025 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2025, č. j. 68 Co 329/2024-3143 (výrok III).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením odvolání žalobce proti výroku I a II odmítl (výrok I usnesení odvolacího soudu) a ve výroku III usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Proti usnesení soudu prvního stupně a odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel výslovně napadá dovoláním i usnesení soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, dovolací soud řízení o tomto dovolání podle § 104 odst. 1 věty prvé ve spojení s § 243b o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006). Ve zbylé části dovolací soud posuzoval již jen dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu.

Dovolání není dle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.

Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

Žalobce podaným dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu dílem ve výroku, kterým bylo odmítnuto odvolání (výrok I usnesení odvolacího soudu) a dílem ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí dovolání pro opožděnost (výrok II usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud proto dovolání žalobce směřující proti usnesení odvolacího soudu z výše uvedených důvodů odmítl jako nepřípustné (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Jelikož není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).

Na soudu prvního stupně nyní je, aby v souladu s § 3 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci samé nekončí, o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 9. 2026

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu